Věcné řešení jako první nabídli „véčkaři“. Předložili poslanecké sněmovně návrh zákona, jehož přijetí by poškozeným přineslo hned tři výhody: zproštění soudních poplatků, osvobození od povinnosti složit jistinu v případě uplatnění návrhu na předběžné opatření a posléze bezplatné zastoupení advokátem. S výjimkou příznivého ohlasu z klubu KSČM byla odezva z ostatních stran jednoznačně odmítavá. Velmi rozhodně se proti těmto záměrům postavil poslanec Marek Benda /ODS/ a v opoziční části spektra poslanec Jeroným Tejc dotčeně tvrdil, že Věci veřejné si přivlastnily myšlenku ČSSD.

Projednání natož přijetí návrhu zákona v Poslanecké sněmovně je za těchto okolností zcela nepravděpodobné. Pro politiky přece není důležité, zda by přinesl prospěch tisícům poškozených, z nichž část by se ani vymáhání odškodnění v civilním řízení neodvážila z důvodu nedostatku finančních prostředků a z právní bezradnosti. Daleko důležitější je zabránit uplatnění jakékoli myšlenky, přicházející ze strany Věci veřejné. Hra o zachování moci loupeživých tradičních stran má přednost před starostí o blaho občanů.

Nakonec se ale hlas rozumu ozval také od Bendova stranického kolegy, ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Ministerstvo se začalo zabývat potřebami poškozených a připravuje svůj návrh zákona. Jenže ten má pouze umožnit zproštění poškozených povinnosti zaplatit soudní poplatky. Poplatková povinnost ale není jedinou překážkou, odpuzující poškozené od pokusů o vymožení odškodnění cestou civilního řízení. Velkou zátěží pro ně bude především palmare advokátů. A řešení přes pomoc České advokátní komory není jednoznačně bezplatné. Ostatně advokátní komora může, ale nemusí zastoupení poskytnout. Méně častou, ale přesto se vyskytující a nepříjemnou překážkou bude nutnost zabránit odpůrci předběžným opatřením v „odklánění“ majetku z dosahu poškozených. To je ovšem spojeno s povinností složit jistinu. Mezi poškozenými je hodně takových, které na rozdíl od poslanců a vládních úředníků bolí každá koruna.

Ministerský návrh tedy ve srovnání s „véčkařským“ řeší jen třetinu z finančních překážek pro poškozené, a navíc má proti němu značné časové zpoždění. Je teprve ve stavu zrodu,  zatímco „véčkařský“ návrh již leží ve Sněmovně několik týdnů a předkladatelé se marně domáhají jeho projednání. Působí to dojmem, že zpracovatelé ministerského návrhu vůbec netuší, jak velkými náklady může být žalobce v civilním řízení zatížen. Okolnost, že je někdo předběhl a poslal do Sněmovny zákon, jehož přijetím by se stal ministerský návrh nadbytečným, je nezajímá. Jsou přesvědčeni, že z výše svého postavení si mohou dovolit nevzít poslaneckou iniciativu na vědomí. Než by vládní koalice přijala hotovou práci nenáviděných „véček“, raději platí z peněz daňových poplatníků nadbytečnou práci ministerských úředníků.