Nyní chce evropská politická reprezentace Británii spíše ukazovat ramena a tvářit se, že bez EU je země nicotná. Jenže to je velmi krátké vidění situace. Separace Británie od zbytku Evropy povede jen k obchodním a celním válkám. V konečném důsledku toto řešení znamená „lose-lose“ strategii.

Oslabilo by to také Evropskou unii. Ta by měla jít vstříc, hledat kompromisy, a hlavně se zamyslet nad tím, proč Britové odešli. Evropské elity totiž žijí v agónii společného evropského byrokratického svazku a chrlí akorát nekonečné množství směrnic a nařízení. Nemluvě o obrovském přerozdělování, ke kterému v rámci EU dochází. Z pohledu Česka je nemístné to kritizovat, protože především my (spolu s dalšími zeměmi bývalého východního bloku) na přerozdělování profitujeme.

Jsou to ale správně vynaložené prostředky? Každý kritizuje, že neumíme vyčerpat maximální množství dotací. Kam ale ony dotace jdou? Každý odbor státní správy dělá vše proto, aby vyčerpal maximum a nikdo ani tolik nekouká jakým směrem peníze jdou, ale jestli je správně vyplněná každá kolonka v žádosti. Není proto pro Brita nic horšího, než když se dočte, že se v České republice díky korupci utratily evropské peníze za nesmyslně předražené projekty.

Neměla by se Unie spíše zamyslet nad tím, kde jsou dotace promarněny nebo zpronevěřeny? Nebo lépe, kdyby se třeba snížily objemy peněz směřující do přerozdělení a byly utráceny rozumným způsobem. Možná i role Evropského parlamentu je dosti přeceňována. Kapři si ale rybník nevypustí. Každý byrokrat chce akorát rozhodovat o větším obejmu prostředků, aby měl větší moc.

Přitom jen málokterý Evropan dokáže říct jméno svého eurokomisaře či předsedy Evropské rady. Většina lidí ani neví, jaké koalice drží většinu v parlamentu. Odtažitost EU od obyvatel je více než nezdravá a jediný moment, kdy občané zjistí, že EU k něčemu je, je když se zruší roaming operátorů. To je ale šeredně málo.

I když se člověk cítí jako Evropan, nemůže se vzdát myšlenky, že evropské instituce jsou mu na hony vzdáleny, a to především kvůli neschopnosti sebereflexe evropských politických elit. To se pak projevuje i v postoji k odchodu Velké Británie. Raději se budou volit ostrá slova proti jejich svobodnému rozhodnutí místo hledání odpovědi na otázku, co vedlo Británii k opuštění společné myšlenky.

Britové řekli NE další spoluúčasti na společném evropském projektu a politici by se měli zamyslet nad tím, jestli není čas něco změnit. Jinak je brexit jenom počátkem rozpadu celé Unie, což by mělo velmi nedobré důsledky především pro malé země typu České republiky. A to nejen ekonomické, ale i geopolitické, což si žádný Evropan nepřeje. Přeci jen se nacházíme na území, kde mír není posledních sto let samozřejmostí.