Druhé číslo indikuje počet přečtení mých článků, na serveru PARLAMENTNÍ LISTY. To číslo je velice zajímavé z několika důvodů. Tím prvním je skutečnost, že na serveru publikuji teprve tři měsíce, tedy abych byl přesný od 2.9.2016. Tím druhým pak fakt, že se mi za tuto dobu podařilo již oslovit (nechat přečíst) tolik čtenářů, kolik odpovídá více než 30% těch na iDNES, kde jsem psal a publikoval každý den po dobu dvou let, než jsem odešel z důvodů stále sílící cenzury, kterou potvrzují mnozí, kteří přede mnou i po mně, udělali ten samý krok. Třetím pak skutečnost, že to dokázala jen stovka článků, což je sedmkrát méně, než vyšlo na iDNES.

Když si tak tato číslo prohlížím, připadá mi, jako bych nic jiného nedělal, než psal zadarmo články na internet a žil ze vzduchu.

Ono to tak není, dělám o malinko víc
• Vedu společnost zabývající se prevencí vzniku odpadu na průmyslové úrovni
• Definuji nástroje, s nimiž je toho možné dosáhnout
• Implementuji je v továrnách
• Přednáším
• Píši pro další media
• Vyvíjím efektivní obaly
• Vyrábím výrobky z přebytků výroby
• Jezdím a sdílím informace o osobní čisté mobilitě
• Hledám smysluplnou a odpovídajícím způsobem ohodnocenou práci pro postižené a seniory
• Identifikuji nevyužívané prostory a snažím se pro ně najít uplatnění
• Vytvářím obsah webových stránek
• Živím rodinu
• Sdílím informace na sociálních sítích LINKEDIN, FACEBOOK, TWITTER, INSTAGRAM
• Pomáhám obchodním partnerům najít správnou cestu
• Podporuji materiálově startupy

A k tomu píšu.

Nemám nikoho, kdo by některou z prací dělal za mně, ne že bych nechtěl, ale na cestě na kterou jsem se dal se vyskytovalo více těch, kdo se chtěli bezpracně přiživit, než vlastní prací podpořit. Bylo jich více než dost a dali mi tak možnost, namísto sebe živit i je a nejlépe vykonávat práci i za ně samotné, aby pak mohli dostat svůj plat a jet na měsíční dovolenou do Austrálie, nechávajíce rozběhnutý projekt ležet ladem.

Nenudím se, a přesto si nestěžuji a vstávajíce každý den na šestou, těším se na práci, která mne čeká. Je mi čtyřicet pět, a necítím se být k ničemu.

Ovšem jiného názoru mohou býti ti, kdo z pozice HR manažerů, či politiků rozhodují o tom co jsme a co zmůžeme.

Já například dostal, a to již před více než dekádou u HR nálepku PŘEKVALIFIKOVANÝ a předpokládám, že po mém životním jubileu se k ní přidá i nálepka STARÝ.

A víte co?

Nálepky mám rád. Pomohou totiž často zakrýt špínu a díry, které vznikly nečinností.

Já je dávat nemusím. Můj život je plný k prasknutí a já z něj mám radost, i když ji mnozí nevnímají.

Jsou v něm i starosti, ale bez nich, by pojem radost, byl jen prázdným pojmem, bez obsahu a náplně a takový, já žít nechci.

Přeji Vám krásný den, bez odpadu a plýtvání ve všech jejich podobách a vězte, že čísla často matou, tak nenechte aby Vám vládly, vládněte jim Vy sami, dejte jim smysl, ne jen hodnotu.