Odkaz na jeden ze článků nese název „VE FRANCII ZAKÁZALI PLASTOVÉ NÁDOBÍ NA JEDNO POUŽITÍ“, další si jistě najdete sami. Autor článku odkazuje na zdroj, kterým je britský list THE INDEPENDENT. Když se na něj však podívám, vidím článek nesoucí následující název „FRANCE BANS PLASTIC CUPS, PLATES AND CUTLERY“

Možná, že si řeknete, co ten Rada zase prudí, vždyť je to jedno a to samé.

Není.

Ďábel je totiž skryt v detailu.

V tomto případě je to slovo „JEDNORÁZOVÝ“, který si čeští novináři doplnili, resp. vycucali si ho z prstu.

Ovšem právě toto slovo, by mělo být klíčovým ve všech zákonech, jejichž cílem by mělo být zastavení devastace životního prostředí, kvůli SPOTŘEBISMU. Ve skutečnosti je totiž jedno z jakého materiálu byla daná věc (v tomto případě nádobí) vyrobena, jde však o to, kolikrát bude ve skutečnosti použita.

Nejlepším příkladem mohou být JEDNORÁZOVÉ jídelní hůlky obvyklé nejen v asijských zemích, ale nyní i v každé tuzemské asijské restauraci, či bufetu. Již v roce 2008 poukazovali na přímou souvislost trvalého poškozování lesních porostů v Číně a spotřebu jednorázových čínských jídelních hůlek aktivisté v Čínské centrále firmy MICROSOFT. Protestujícím nebylo věnováno mnoho času, ani prostoru a přesto, čínským politiků stačilo PĚT LET na to, aby sami přišli se ZÁKAZEM POUŽÍVÁNÍ JEDNORÁZOVÝCH DŘEVĚNÝCH HŮLEK ve své zemi. Pro jistotu přesvědčili občany o zdravotní nebezpečnosti a tak se jim změna dělala účinněji.

To, že to trvalo celých pět let, znamenalo kromě jiného skutečnost, že z původních 63.000.000.000 kusů, spotřeba vzrostla na 80.000.000.000 kusů.

Stále mluvíme o pěti letém období a teď si vezměte, že Evropské a světové hlavy států hovoří o některých změnách od roku 2050, tedy za 34 let!!!

S ohledem na skutečnost, že mou vlastní prací je PREVENCE VZNIKU ODPADU, jsou pro mne podobné články a politické výkřiky jsou jen ukázkou toho, že se z politické strany, žádná snaha o snahu nedá očekávat.

Aby však divadlo bylo úplné, je třeba se podívat ještě na obsazení vedlejších rolí, tohoto „dramatu“. Hlavní slovo má asociace výrobců obalů, kteří (jak jinak) považují toto rozhodnutí za poškození svých práv zamořit, pardon zásobovat celou Evropu a svět ropným produktem, bez kterého se nadá žít.

Jak krásně dokáže tato vlna lidi zabavit, ukazuje i jeden z příspěvků na Facebooku (viz obrázek níže), kde autorka řeší materiál, ale ne jednorázovost výrobku.

Kromě jiného mám, v souvislosti s BIOLOGICKY ODVOURATELNÝMI PLASTY, pro autorku i čtenáře jednu zprávu. Ona jejich bezúhonnost není až taková, jaká je nám předkládána společnostmi, které je vyrábí. Opakující se testy totiž v některých případech prokazují, že ona rychlá odbouratelnost, může znamenat namísto rozpadu za tisíc, rozpad za 990 let apod.

Druhým aspektem, který mluví proti tomu dělat stejné výrobky ze ŠPATNÉHO a DOBRÉHO plastu, je fakt, že uživatelé a to jak ti koncoví, tak ti průmysloví, často ani nemají šanci rozeznat, který je který a informace o tom, nás nechte klidně rozpadnout v řece, moři, či lese, se může stát ještě větším environmentálním problémem, než jaký máme doposud.