Čím dál více mi připadá, že politika a sport se přibližují a není to nic hezkého. Potvrzuje to svým způsobem i uznávaný couch a trenér, jenž měl v rukách v jeho počátcích i Jaromíra Jágra a další úspěšné sportovce. Říká, že jsou-li motivací pouze peníze (a to je čím dál častější), je to motivace krátkodobá impulsivní, která vyprchá hned po připsání částky na účet.

Vezměme si například GOLF, sport, kde amatérům pravidla zakazují sponzorství a co neutáhnou rodiče, nesmí platit nikdo jiný. V tomto sportu platí, možná že i více, než v kterémkoli jiném, že MÍT NA TO, nemusí znamenat být dobrý, lepší, milovat hru, kdepak, důležité je mít peníze a to dost peněz, protože je-li hráč - a to i včetně toho dětského - skutečně do hry zapálený, je třeba objíždět turnaje, platit ubytování, optimálně prodloužit sezonu v zimě tréninkem v zemích nechladných a k tomu ještě platit trenéra, či trenéry.

Co se však stane, když prostředky nejsou, či dojdou?

Bude pomáhat klub, za který hráč hraje? Budou pomáhat trenéři? Nebudou, bez peněz totiž do sportu nelez.

Doby, kdy vyhrával talent a um, či skutečná snaha být nejlepší, jsou pryč.

Jak ve sportu, tak i politice.

Podíváte-li se totiž na lidi v politice, zjistíte, že všichni, až na výjimky buďto dostatek prostředků už měli, nebo k nim přišli ve své politické kariéře, jejímž cílem není být nejlepší a plnit předvolební sliby, jejím cílem je lézt směrem vzhůru a to co nejdelší dobu.

Máme přeborníky, kteří do politiky vstoupili hned po Sametové revoluci a ani před ní, na pozicích které zastávali, o fyzickou práci a námahu, ani nezakopli. Vždyť podíváme-li se zcela nejvýše na pomyslný trůn tuzemské politiky, zjistíme, že jeho aktuální držitel, se politiky držel zuby nehty a bylo mu jedno, jestli sedí na lavici parlamentu, či na člunku u své chalupy.

Před volbami to však vypadá, jako kdyby si všichni byli rovni. Kravaty a drahé hodinky, zmizeli, ministři i další politici fotí se v pózách, které snad pochopí i pracující lid. Je sice pravda, že už to nejsou pózy s lopatou, či smetákem, jako ve volbách minulých, ale místo toho mají lano.

Ruce však od práce špinavé nemá nikdo z nich, špinavá práce totiž patří jiným, těm, kteří je na politické stoličky na další volební období usadí a oni, pak u korýtka budou moci využívat knihu, slezinu, bachor i slez k tomu, aby z prostředků, které jim protečou pod čistýma rukama v jejich čtyřech žaludcích zůstalo co nejvíce.

A zbytek, proměněný v mrvu prodají, těm kdo je nakrmili.

Říká se tomu politická ekonomika a v ní platí více než jinde, že

KDYŽ NA TO NEMÁŠ, MI(NI)STREM SE NESTANEŠ.