V posledním článku jsem v diskuzi našel návrh, zcela přestat používat plastové lahve a přejít na skleněné.

Co si myslíte Vy? Bylo by důsledkem skutečně čistší prostředí, či menší dopady na životní prostředí?

Musím Vás vyvést z omylu.

Nebylo by ani jedno, ani druhé.

Důvod je prostý. Na výrobu dostatku nových lahví by byly třeba mnohem razantnější zásahy do životního prostředí, než je tomu doposud. Navíc těžba hodného písku potřebuje mnohem větší plochu než těžba ropy.

To však neznamená, že jsem příznivcem lobby ropné, to vůbec ne.

Jen chci říci, že nezáleží na materiálu, ale na schopnosti jej využívat co nejdéle a nejefektivněji, a proto největší změnou by bylo, kdyby se plastové lahve začaly používat vícekrát a tím pádem, kdyby za jejich sběr byla stanovena výkupní cena.

Dnes totiž, stejně jako u Baterií a Elektroniky, jsme žádáni, abychom odevzdávali zdarma a nejlépe v co nejlepším stavu, aby při následném prodeji, realizovaném lidmi, kteří kontejnery obhospodařují, celý zisk proudil do jejich kapes.

Když jsme u obalu, například lahev na vodu, zvážili jste někdy možnost toho, že byste spolu s obsahem, vypily i obal?

I přesto, že si myslíte, že jste o tom nikdy neuvažovali, dovoluji si odhadnout, že jste to minimálně jednou za život udělali a zrovna u vody. Že si nevzpomínáte? Tak se snažte.

Neukojili jste někdy jako děti žízeň v zimě tím, že jste cucali rampouch?

No a je to. Pili jste nejen vodu, ale i její „dočasný obal“.

S myšlenkou balení vody do jedlého obalu pracovala a pracuje Havajská společnost OOHO a její výrobek namísto obalu ve tvaru lahve, má tvar koule a je skutečně možné, jej sníst.

Že příklad s rampouchem neuznáváte?

No tak dobře, pojďme na jiný.

Což takhle jablko, hruška, meloun a řada dalších druhů ovoce a zeleniny, nesou si často s sebou vlastní obal, který člověk dle zvyku buďto konzumuje, nebo vyhazuje (často však zbytečně)

V úvodu hovořím o možnostech druhotného využití plastových obalů (a nejenom nich), mimo segment a obor využití primárního. Příkladů je na internetu velké množství a každý den přibývají nápady a realizace další. Jedna z velmi zajímavých, publikovaná relativně nedávno, je výstavba mikro-knihovny z použitých průmyslových plastových přepravek na zmrzlinu. Stavba vznikla v Indonésii, konkrétně pak v Inbandungu.

Věřím, že nyní se budete dívat na téma plastů, či jednorázových obalů jinak. Protože jednorázovost, byla definována jen z důvodů snahy o maximalizaci zisku, protože jednorázový znamená, pořád a pořád prodávaný a to bez ohledu na skutečnou hodnotu.