Tak to mi zase jednou nevyšlo. V uplynulém týdnu jsem pro mne příznačným líným tempem sepisoval „nadčasový“ článek o tom, že s obskurním podnikem jménem Česká televize by se už opravdu mělo něco dělat. Věřte dnes nebo ne, impulsem nebylo a nemohlo být aktuální „politické zkorektnění“ projevu prezidenta republiky, které ve“ veřejnoprávním zájmu“ provedli soudruzi z ČT.

Jen jsem si prostudoval aktuální návrh na „odpolitizování“ mediálních rad. Až bude chvilka, dopíšu to. Nač ten spěch. Během pátku mi došlo, že to můžu hodit do koše. Ale pak jsem si řekl, že příběhu, v kterém hrají hlavní roli vzpomínky na Velkou televizní revoluci, ale hlavně časem prověřené ne-omyly Václava Klause, dělá aktuální bota ČT vlastně docela pěknou pointu. Proto si dovoluji P. T. čtenářstvu lehce přepracovanou verzi přece jen předložit k úvaze.

Léta pionýrská

Velkou televizní revoluci z přelomu let 2000 a 2001 jsem prožíval toliko jako (televizní) divák. Se smíšenými pocity. Na straně jedné mne docela iritoval způsob, jakým se zaměstnanci České televize rozhodli nerespektovat legálně ustavené vedení a místo toho se rozhodli ČT tak nějak združstevnit. Koneckonců já pán, ty pán, vždyť ta televize je vlastně tak nějak nás všech. Na druhé straně jsem se nemohl zbavit dojmu, že duu „kůlů v plotě“ Hodač-Bobošíková se nějak moc nedaří a že respektovat je nebude asi nic moc jednoduchého.

Neplaťte zbytečně komerčním televizím, platit se dá i jinak. Vítejte v kolchozním ráji jménem Česká televize.

Jenže jakmile se na stranu televizních vzbouřenců postavili velikáni typu Jana Rumla a Ivana Pilipa, zablikala v mé hlavě zarytého opozičnosmluvníka varovná kontrolka. Tady něco smrdí. A opravdu to nebude „snaha stran opoziční smlouvy ovládnout veřejnoprávní televizi“, jak zněl hlavní argument budoucích kolchozníků.

Buldozer značky VK

Politické strany napříč spektrem se předháněli v řešeních. Pánové Ruml a Pilip bránili vzbouřence vlastními těly, bivakujíc na skautský způsob ve „velíně“ ČT, dnes již zesnulý ministr kultury Pavel Dostál vyzýval generálního ředitele ČT Hodače k rezignaci a Petra Buzková se alespoň přišla vyfotit. A pak si jednoho dne někdo vzpomněl i na tehdejšího předsedu ODS a Poslanecké Sněmovny Václava Klause. A co na to V. K.?

Ten člověk je buď blázen, nebo fanatik, napadlo mne. On si snad skutečně myslí, že ta jeho PRIVATIZACE vyřeší všechno. Lidičky, slyšeli jste to? On chce naši milovanou nenahraditelnou veřejnoprávní televizi ZPRIVATIZOVAT! On nechápe, že musíme jen opravit střechu, kterou teče. On chce rovnou zbourat celý dům. Nebude-li ČT, kdo bude dělat tu veřejnou službu?

Střet s realitou

Krizi v ČT se, jak se dnes má říkat, podařilo zažehnat. Hodač s Bobošíkovou byli odstraněni, situace se tak hezky česky řečeno „normalizovala“ a hlavně: ten Klausův šílený nápad zůstal jen nápadem zhrzeného a nevyléčeného milce devadesátých let. Naši Českou jsme ubránili. Pro příští generace.

Trvalo bohužel ještě pár let, než jsem pochopil, že tím, kdo se fatálně, ale opravdu fatálně zmýlil, nebyl Václav Klaus, ale já. Tedy alespoň v tom, že Českou televizi bylo opravdu lepší zprivatizovat, třeba klidně i kupónovkou, než v ní nechat proběhnout to, čeho jsme od oněch „revolučních“ let svědky.

Dlužno upřesnit: Radu mají nově volit sice i ty zpropadené politické strany, ale mimo nich i „organizace zastřešující další významné názorové skupiny“, kupříkladu odbory, církve, neziskové organizace, protikorupční iniciativy…aj vaj.

Tady opravdu nestačí opravit střechu. Tenhle barák bylo opravdu lepší zbourat.

Těžko byste hledali jiný podnik, kde se nadřízení bojí podřízených. Těžko byste hledali lacinější příležitost pro prosazování svých zájmů. Přejete si někoho odrovnat? Zapojte do vaší věci veřejnoprávní investigativce. Paranoidní fantasmagorie pánů Wolnerů a Černých servírované jako objektivní a vyvážená realita. Lesku tomu dodá sem tam nějaké to ocenění novinářskou cenou Křepelka, byť jediným ptákem, který by vystihoval novinářskou práci oceněných, je jistojistě kachna.

Neplaťte zbytečně komerčním televizím, platit se dá i jinak. Vítejte v kolchozním ráji jménem Česká televize.

Dělnicko-rolnická vláda nad ČT

O tom, že Českou televizi neovládá Rada, ale viditelní i neviditelní družstevníci se můžete prakticky přesvědčit téměř denně, nejméně však jednou týdně v neděli v pravé poledne. Po fiasku, které Rada de facto utrpěla ve slavné revoluci, se stala vděčným otloukánkem a nejednou zaujímala i lehce flagelantní postoje. Zkuste si k ní někdy na něco stěžovat a ihned pochopíte, o čem je řeč.

Ono zvláštní postavení Rady ČT je dle mého názoru dáno stigmatem, že je vlastně jen „prodlouženou rukou politických stran“. Námitku, že (snad dosud) žijeme ve společnosti, kde je volná soutěž politických stran základním prvkem zastupitelské demokracie, a že Radu volí Sněmovna, zvolená v demokratických volbách, tu prosím ani nevyslovujte. Nebo na vás odněkud přilétne předem připravené vejce a nemusíte mít to štěstí, že přistane na cizí hlavě. Raději kývejte s davem, že politické strany jsou zlo a musíme jejich vlivu co nejvíce bránit, byť je to contradictio in adiecto (protimluv, pozn. red.).

Stav, kdy Radu jakožto „prodlouženou ruku politických stran“ netřeba vůbec brát v potaz, družstevníkům bezesporu vyhovuje. Ale kdo má hodně, chce ještě víc. Návrh na změnu principu volby mediálních rad, který mne k těmto řádkům původně inspiroval, totiž družstevníkům umožňuje svou moc nejen upevnit, ale i jaksi „zlegalizovat“.

Marvanová, kam se podíváš

Pokud bych měl nový návrh představit opravdu stručně, pak snad stačí jen říct, že jednou z jeho inspirátorek a hlavních obhájkyní je Hana Marvanová. A zasvěcenému je jasno. Varovná kontrolka zuřivě bliká.

Méně stručně dlužno upřesnit: Radu mají nově volit sice i ty zpropadené politické strany, ale mimo nich i „organizace zastřešující další významné názorové skupiny“, kupříkladu odbory, církve, neziskové organizace, protikorupční iniciativy…aj vaj. To už přes rudou záři blikající kontrolky není vidět. A co takhle ještě myslivci, zahrádkáři? No není ta Marvanová, řečeno s Jakešem, milá holka?

Není. Třeba její odůvodnění, proč vlastně Radu nemá volit Sněmovna, vyžaduje citaci: „Poslanecká Sněmovna není bezprostřední orgán veřejnosti“. Tak to je pecka. Pak už opravdu nezbývá, než aktivizovat obrozenou Národní frontu a obsadit mediální rady na tomto léty prověřeném principu.

Každý má právo se (ne)mýlit

Slíbil jsem, že cenzurní zásah, který ze zpravodajství naší milé veřejnoprávní odstranil „nevhodný“ výrok jakéhosi prezidenta o váženém družstevníku Bakalovi, příběh uzavře.

Václav Klaus se přeci jen možná trochu mýlil. V chladných dnech na přelomu let 2000 a 2001, kdy privatizaci České televize navrhoval jako řešení nejen tehdejší, ale logicky i jakékoli další krize, už jakási „divoká“ privatizace ČT probíhala.

A možná se mýlím i já, když dnes mluvím o kolchoze. Rychlost a důslednost, s jakou management České televize zareagoval na vznik krizové situace, kterou svou prostořekostí způsobil prezident Zeman, svědčí o tom, že Česká televize je dávno dobře fungujícím a tedy úspěšně zprivatizovaným podnikem.

Jen nevím, jestli si tu privatizaci Václav Klaus představoval právě takhle.

P. S.

Redakční článek Protiproudu k cenzurní kauze odkazuje na Petici za odvolání vedení ČT. Věřte nevěřte ještě jednou, i já chtěl vyzvat k Petici. Za privatizaci ČT. Protože než takovouto, tak opravdu raději žádnou.  Nechce se toho někdo ujmout? Já sám jsem nejen líný, ale i skeptický k výsledku. Prodej státního majetku panu Bakalovi má totiž stávající premiér Sobotka poměrně dobře nacvičený. Aby pak na konci nebyla nějaká ta hodně lacino pořízená RPG TV.

Publikováno se souhlasem vydavatele.