Tak dlouho se komunisté snažili, až jim to zhruba napopáté - ale zjevně definitivně - vyšlo. Mlátička ve službách totalitního okupantského režimu, Zdeněk Ondráček, nakonec z rozhodnutí českých poslanců v čele komise pro kontrolu GIBS.

Rozdíl mezi dobrem a zlem, masarykovské ideály i étos listopadu 1989... to všechno se teď jeví jako ošoupané, nepotřebné harampádí.

A co já jako člověk, který vedl ve jménu těch starých hodnot nejen prezidentskou kampaň, ale přes tři desítky let pro ně horoval ve svých knihách i písních? Měl bych si nejspíš říct: dělal jsem to zbytečně.

A přesto si to neřeknu. I kdyby mělo moje úsilí oslovovat jen omezený počet lidí, anebo mluvit třeba k jiné generaci, která teprve dospěje, vytrvám. A budu se dál stavět za liberální demokracii, chválit vzdělanost, vnímat a popisovat příběhy statečných a inspirativních lidí, stavět se proti zlu.

I vy prosím vytrvejte. Pokud ne, ztratíme svou zemi jako místo, kde stojí za to vychovávat děti a vůbec - žít.