Náš zledovatělý předvánoční skanzen prožívá svoje drama, svoje vykolejení z rovnováhy a běžně slabý zájem o okolní svět se ztenčuje na minimum. Doprava kolabuje, chodníky kloužou, mnoho lidí uvízlo ve vlacích, jiní se nedostali včas do práce, někteří se zranili...

A do toho všeho bychom snad ještě měli přijmout nějaké Syřany?!?! To se snad někdo zbláznil, ne?

Chytrý Chovanec

Ministr vnitra Milan Chovanec se ve věci syrských uprchlíků ukázal opět jako velmi prozíravý politik. Prohlásil sice, že Česko není na přijetí uprchlíků „nastaveno“, že na to nejsme připraveni ani materiálně, ani finančně, že by nicméně o této věci mohli lidé rozhodnout v referendu. Bravo!

Zaprvé. Je vcelku předem jasné, jak by lidé rozhodli. Zhruba to ukazují ankety k tématu na některých zpravodajských serverech – poměr je zhruba 90 % proti, 10 % pro. (například zde) Ostatně podle posledního průzkumu agentury STEM na toto téma z letošního roku by pouze 21 % obyvatel Česka nemělo problém s tím, kdyby měli za souseda Araba.

Zadruhé. Zákon o obecném referendu nemáme. Našim politikům se ho zatím během pětadvaceti let přijmout nepodařilo a nehrozí zřejmě, že by se jim to kvůli Syřanům povedlo „v řádu dnů“, jak se dnes politici rádi vyjadřují.

Zatřetí. Chovancovi se zjevně nechce rozhodovat, nebo se mu alespoň nechce rozhodovat tak, aby ztrácel body u veřejnosti. Tak nerozhoduje. Prostě chytrý politik na svém místě.

Důsledná vláda

Vláda se ale ukázala jako mnohem ráznější a důslednější politické těleso než její ministr vnitra: Řekla prostě „ne“. Žádné syrské uprchlíky tu nechceme. Nejsme nastaveni. A nikdo nám do toho nemá co mluvit, takže jakékoli kvóty pro rozdělování uprchlíků mezi členské země EU budeme blokovat. Referendum není zapotřebí. Ostatně – stejně nemáme ten zákon, že.

Jistě, víme, že Syřanů před válkou uprchlo už kolem 3 milionů do sousedních zemí. Víme, že situace v uprchlických táborech je hrozivá a že s blížící se zimou je to ještě horší. Víme, že uprchlíků stále přibývá a že EU jich zatím přijala jen cca 4 %. Víme, že Německo chce přijmout další a žádá ostatní země EU, aby pomohli, že pomáhá třeba i Švédsko. Ale víme taky, jak to pak ve Švédsku a Německu vypadá – nepokoje, demonstrace, násilnosti, hrozby, strach... S muslimy si prostě není radno začínat. Jak říká náš pan prezident – hidžábem to začíná a pak už se to nedá zastavit...

Samozřejmě, že chceme pomáhat a budeme pomáhat. Vždyť EU poslala uprchlíkům mnohem víc peněz než kterákoli jiná země, či jiný region. Myslíme si, že se má pomáhat „na místě“, nikoho nestěhovat daleko od domova, do jiné kultury. Tím se nic nevyřeší.

A jestli to nestačí? Jestli je to také alibismus, byť alespoň „pomáhající“ alibismus, na rozdíl od toho alibismu „referendového“: Zaplatíme si odpustek, vykoupení, abychom nemuseli otevřít brány pevnosti Evropa? Nedá se nic dělat - na víc prostě nejsme nastaveni...

Mimořádná Kotlina

Česko nemůže přijmout tolik uprchlíků jako Německo nebo bohatší a na imigranty už uvyklé Švédsko. Nicméně stále je to bohatá evropská země, která se hlásí ke konceptu lidských práv, pomoci chudým, solidarity, a navíc se v konfliktech na Blízkém východě angažuje.

Prohlášení, že prostě žádné syrské uprchlíky nechceme, sice ani v rámci EU není výjimečné, nicméně každopádně stvrzuje obraz naší země, jako země uzavřené, xenofobní, do sebe zahleděné a sobecké. Politici jen plují v „hlavím proudu“ a není tak divu, že se stále nějak nedaří vyřešit například problémy Romů, když ti jsou z hlediska oblíbenosti jako sousedé ještě hluboko za Araby na beznadějně posledním místě, (jako sousedé nevadí 11 % obyvatel).

Prostě nejsme nastaveni, nemáme kapacity. A ani je nebudeme budovat. Kdo by se tím asi měl zabývat, když nejezdí tramvaje, chodníky kloužou a už jsou tu vánoční nákupy, které svědčí o tom, že důvěra Čechů v ekonomiku se obnovuje a tak budou rekordní?

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami