Případy mluví jasně – mnoho aktivních útočníků vraždí jinými zbraněmi

Podíváme-li se na případy z ciziny, např. Německa, kde platí extrémně přísné zákony týkající se přístupu k palným zbraním, zjistíme, že od roku 1999 zde došlo k celkem 12 aktivním útokům typu „Amok“. Většina z těchto útoků, dle dostupných dat, byla spáchána též jinými zbraněmi, mezi něž patří nože, výbušniny, zápalné láhve. Jednalo se tedy o nahodilé zbraně, ale nikoliv palné. Jen zhruba polovina těchto útoků byla spáchána střelnou (palnou) zbraní. Podobné je to i u nás. Zde došlo od téže roku k celkem 7 podobným událostem, při nichž se minimálně v polovině těchto případů vraždilo noži a jinými „zbraněmi“, avšak nikoliv palnou zbraní. Mezi tyto případy patří událost, která se odehrála v Havířově, kde duševně nemocná žena napadla nožem učitelku a několik dětí vzala jako rukojmí (2014). O několik dnů později jela vraždit na střední školu do Žďáru (2014), kde pobodala několik studentů a jednoho zavraždila. K dalšímu útoku došlo též v Bohumíně (2020), kde frustrovaný muž zavraždil několik obyvatel domu poté, co zapálil jejich byt i s nimi. Za příčinou stály spory v rodině. Frenštát pod Radhoštěm (2013), kde jeden z nájemníků vyhodil do povětří panelový dům i s obyvateli. Také zde se dodnes spekuluje nad frustrací a osobními spory coby příčinou této hrůzné tragédie.

Naproti tomu „jen“ ve třech případech se v případě aktivních útočníků jednalo o palné zbraně, konkrétně se jedná o tyto události: Petřvald (2009), kde útočník zavraždil na oslavě několik osob nelegální zbraní - příčina osobní spory, Fakultní nemocnice Ostrava (2019), kde zaútočil frustrovaný muž legálně drženou zbraní na personál a návštěvníky nemocnice -zemřelo několik osob. Poslední případ, v němž figuruje jako vražedná zbraň pistole, se udál v Uherském Brodě (2015), kde muž trpící nejspíše duševní poruchou zaútočil na hosty restaurace a několik jich zavraždil.

Jak se zdá, nejen palná zbraň je nástrojem, s nímž aktivní útočníci nejčastěji zabíjí. Jen ve dvou případech vraždili držitelé zbrojního průkazu. Mnoho z těchto útočníků, jak se ukazuje, využívá pro své hrůzné činy především tzv. alternativní zbraně (nože, mačety, hořlaviny, zápalné láhve apod.), k nimž má přístup zcela každý člověk. Je snad řešením zakázat tyto potenciální zbraně či nařídit všem povinné psychotesty, od nichž si slibujeme téměř nemožné?