Škola, která umožnila, aby Olivová obhájila PhD. by měla přijít o akreditaci.

Paní „pedagožka“ zapojuje do své činnosti děti a ani neví, že dětská sexualita se začíná vyvíjet ve 2 letech a vykládá, že dětí se sexualita nedotýká.

Nebudu se zmiňovat o tom, jak paní Olivová vypadá a jak svým životem, podle jejího vyjádření, otevírá cestu dalším umělcům …

O umění paní pedagožka neví nic. Není obeznámená se základními fakty dějin a teorie umění. Hovoří o svobodě umělce a neví, že tento problém se řešil už před 100 lety.

Dnes je, naopak, doba, kdy si uvědomujeme, že v umění je možné vše a že umělec sám musí hledat hranice. Dokonce si dovolím prohlásit, že umělecká svoboda je něco neaktuálního, nesoučasného a je potřeba hledat nová pouta.

Současná avantgarda, můžeme-li o něčem takovém mluvit je v hledání hranic, nikoliv v získávání svobody.

Svoboda je důležitá a delikátní věc. To, co dnes řada lidí vnímá jako svobodu, je často jen prostá bezuzdnost. Svoboda bez pokory neexistuje.

Paní Olivová hovoří stále o sobě, o svých pocitech, o svých potřebách a já se ptám proč tím zatěžuje ty ostatní, proč valí své problémy na lidi kolem sebe? To jsou levné pseudohumanistické postoje módní v současném světě.

Rovněž hovoří o tom, že by společnost měla dávat umělcům pardon, tzn. modifikovat pro ně zákony tak, aby se nedotkly jejich „posvátné svobody“. Na to nemá nikdo právo. Zákony platí pro celou společnost. Přizpůsobování zákonů jedincům, třídám nebo sektám jsou projevy totality.

Umělecké školy hledají svoji podobu, kterou v záplavě experimentálních gest ztratily. Úloha pedagoga je nesmírně důležitá. Současní umělci, v rámci zachování směšné originality, odmítají vlastní historii, jsou nevzdělaní a nechtějí naslouchat jiným názorům. Dnes, kdy umění ztratilo svojí materiálovou základnu a převažují konceptuální polohy, hraje vzdělanost a kultivovanost zásadní roli. Ani jedno se s paní Olivovou neslučuje. Je ostudou naší nejstarší umělecké školy, že tam může působit jako vedoucí pedagog.

Znovu opakuji. Pro umělce platí stejné zákony jako pro celou společnost. Pokud mu jeho čest přikazuje jejich porušení, měl by tak učinit a přijmout stanovený trest.

Navrhuji, aby AVU byla odebrána akreditace.

Prof. Milan Knížák, emeritní rektor AVU

Publikováno se svolením autora z webu https://www.milanknizak.com.