Epidemie koronaviru Covid-19 je za vrcholem, přísná opatření se postupně uvolňují. Je čas uvažovat, jak dál. On na to stačí obyčejný selský rozum, aby nám ukázal, co jsme udělali dobře a co špatně. Virus nám nicméně ukazuje jako v zrcadle mnoho hloupostí, které udělaly některé naše vlády. Nepochybně první chybou je ztráta potravinové soběstačnosti. Před třiceti lety jsme byli potravinově soběstační. Dnes máme soběstačnost 20 až 30 procent. Vše ostatní se musí dovážet. Pokud dojde k problémům, a to koronavirus mohl být jen malou ukázkou, tak potraviny nedostaneme a budeme hladovět, možná i umírat. Producenti si nechají nedostatkové potraviny pro sebe a mimo kompetence naší vlády. Jde o důsledek takzvané globalizace. Není to nic nového, mnozí na riziko upozorňují dlouhou dobu. Jedním z hlavních úkolů této vlády by mělo být obnovení potravinové soběstačnosti a patřičná podpora českých zemědělců. Řeči může vést kdokoliv a jakékoliv, ale jíst se musí.

Zisk zůstává v Německu

Nepochybně druhou chybou je orientace českého hospodářství na nadnárodní firmy a jejich montovny na českém území včetně tak zvaných investičních pobídek. Jde o orientace na technologie nízké úrovně, nebo-li s nízkou přidanou hodnotou, jak eufemisticky říkají někteří ekonomové. To měly v oblibě zejména vlády ČSSD. Zahraniční firma postavila montovnu, pobrala investiční pobídky z českých daní a dovezla pracovníky z východu či z jihu, protože Češi nebyli ochotni za tak malý plat pracovat. Po vyčerpání pobídek montovnu přesunula dál na východ. Další chybou je orientace na subdodavatele pro německý automobilový průmysl. To se v Česku vyrobí kobereček do Audi za osm eur, prodá se do Německa za osm eur a v Německu se prodá koncovému zákazníkovi za sto eur. Ať Češi pracují sebe více, zisk zůstává v Německu. Na tato rizika upozorňovali mnozí již od počátku privatizace. To jsou chyby privatizací českých podniků do cizích rukou.

Inovační podnik nemůže vzít kramle

Dalším z hlavních úkolů současné vlády by měla být podpora českých malých a středních firem, zejména inovačních firem, tedy firem orientujících se na technologie střední a vysoké úrovně, nebo-li s vysokou přidanou hodnotou, jak eufemisticky říkají někteří ekonomové. Má-li firma českého majitele, zůstávají zisky v Česku. Pokud firma využívá pokročilé technologie, nemůže se jen tak přesunout na východ či na jih, protože inovační podnik potřebuje vzdělané a zkušené zaměstnance. Malé a střední firmy bývají pružnější a proto lépe zvládají problémy při různých krizích. Není to nic nového. Podobně postupovaly země západní Evropy po 2. světové válce, podobně se zrodil americký či japonský hospodářský zázrak. Proč by to nemohlo jít u nás? Výkonnost českého hospodářství cítíme všichni na svých peněženkách.

Inkubátory pro nechtěné?

Současná vláda by se měla vydat cestou podpory znalostní ekonomiky a jejího neslabšího místa, tedy technologického transferu. Kdysi jsme vše počítali a vyšlo nám, že vytvoření pracovního místa v podnikatelském inkubátoru je desetkrát až padesátkrát levnější, než vytvoření pracovního místa v montovně s pomocí investiční pobídky. A to pracovní místa v inovačních firmách v podnikatelských inkubátorech jsou obvykle pro vysoce kvalifikované pracovníky. Inovační infrastruktura (podnikatelské inkubátory, technologické parky a centra pro technologický transfer) je v této zemi již 30 let, ale je slabá a na okraji zájmu exekutivy. Různé vlády slibovaly mnohé vzhledem ke znalostní ekonomice. Jak už to ovšem v politice bývá, zůstalo jen u slibů.

Umíme číst mezi řádky. Ještě stále

Nepochybně třetí chybou je stav českého školství. To je katastrofa, která se s námi poveze mnohem déle, než ekonomické problémy vyvolané koronavirem. Naše generace patří k nejvzdělanějším v Evropě, zejména v exaktních a technických oborech. Měli jsme sice povinný marxismus-leninismus, ale i povinné dílny a povinnou maturitu z matematiky. Umíme počítat, umíme improvizovat a ve svých oborech si dokážeme poradit s širokou škálou problémů. Řada z nás je manuálně zručných v mnoha oborech. Ukazují to mnozí doma i venku. Počítače a mobily, kterými se tak ráda chlubí generace našich dětí, vytvořila naše generace, podobně jako mnoho dalšího. Hlavní je, že umíme číst mezi řádky a nenecháme se opít rohlíkem ve formě líbivých řečí různých samozvaných rádoby revolucionářů. Už jsme jich zažili více. Úroveň absolventů českého školství za posledních třicet let šla strašně dolů. Vyplývá to nejen ze srovnávacích testů, ale i ze zkušeností vysokoškolský učitelů. Zdůrazňování práv studentů na úkor jejich povinností vede ke špatným koncům, stejně jako ústup od exaktních a technických předmětů v prospěch humanitních předmětů. Objevují se podivné humanitní obory, jejichž uplatnění si ani nedokážeme představit, jako třeba genderová studia, ale mizí normální řemeslníci.

A že je matematika obtížná?

Vrcholem jsou pak diskuse kolem povinné maturity z matematiky. Jak můžete v životě dělat něco pořádného bez matematiky? To je společný jazyk většiny důležitých oborů lidské činností. Ať už se věnujete chemii, fyzice, strojařině, elektrotechnice, stavařině, medicíně, ekonomii, managementu atd., bez matematiky se neobejdete. A že je matematika obtížná? No a co? V životě překonáváme různé obtížné překážky zcela běžně. Postavit si bydlení vlastníma rukama bylo obtížné, projít povinným vojenským výcvikem bylo také obtížné. Studenti chodí do školy proto, aby se něco naučili a ne proto, aby se tam bavili. Pokud se baví, je to fajn, ale to není cílem. Cílem je, aby jednou v reálném životě něco dokázali. Současná vláda by měla vykolejený vlak českého školství postavit znovu na koleje. Studenti mají být hodnoceni podle toho, co skutečně umí, co dokážou, a ne podle nějakých pomatených ideologických blábolů. To už jsme zažili. Vždyť byly doby, kdy české školství fungovalo dobře a absolventi byli konkurenceschopní i v zahraničí.

V dobách ohrožení si volili diktátora

Válka s koronavirem Covid-19 má své vítěze i poražené. V politické rovině je jasným vítězem vláda Andreje Babiše. Reagovala rychle, rozhodně, důrazně, byla jednou z nejrychlejších v Evropě. Díky tomu jsou počty českých obětí docela malé, při vší úctě k obětem i pozůstalým. Nechci se teď pouštět do diskuse na téma, zda něco nemělo být rychlejší či pomalejší, přísnější či méně přísné. Po bitvě je každý generál. Staří Řekové, ač měli demokracii, si v dobách ohrožení volili diktátora, protože rychlé, třeba nedokonalé rozhodnutí, je v takové situaci lepší, než dlouhé diskuse. Na zhodnocení kroků a poučení do budoucna bude čas později. Nechci ani pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby byl u moci předchozí premiér. Místo rychlé reakce by se jel nejprve poradit do Berlína, pak do Bruselu a nakonec by neudělal nic, jako obvykle. A obětí by přibývalo, no hrůza.

Jen o tom přesvědčit voliče…

Důležité je, kdo vyhraje v následujícím boji mezi globálními firmami a normálními občany, o to, kdo to zaplatí. To záleží na vládě a panu premiérovi, jak dokáže tlaku globálních firem vzdorovat. Tady se projeví síla osobnosti a ochota hájit národní zájmy více, než kdykoliv před tím! Já samozřejmě držím palce normálním občanům a tedy i sobě, ale nevím, jak to dopadne. Abychom nemuseli poslouchat takové zrůdnosti, jako že ať třeba umře 10 000 lidí, ale hlavně ať neklesnou investorům zisky. Ať investorům zisky klesnou, oni hlady neumírají, ale tomu, kdo to řekl, bych dal velký trest. Druhým vítězem jsou opoziční konzervativní strany. Někdo je označuje za populistické či euroskeptické, já se přidržím označení konzervativní. Neútočily na vládu ani na premiéra, protože v dobách krize je třeba táhnout za jeden provaz. Na kritiku bude čas později. Václav Klaus mladší toto přímo veřejně vyhlásil. To považuji za velmi rozumný a zodpovědný přístup. Doufám, že tento rozumný přístup ocení voliči ve volbách. Síla osobnosti a ochota hájit národní zájmy tu zřetelně je, jen o tom přesvědčit i dostatečný počet voličů.

Let na Měsíc jako melouch?

Třetím vítězem je rouška. Zcela mimořádný fenomén, nemající obdoby, kdy se celý národ vzchopil a šil roušky. Když na to přijde, nespoléháme se na cizí pomoc, ale pomůžeme si sami! Pak se objevily respirátory z 3D-tiskáren, z nanovláken atd. Ta schopnost improvizace, originality, osobitosti a mimořádného nasazení v kritické situaci! To je jedna z typických českých vlastností, na kterou můžeme být opravdu hrdi. Dokáže si představit Američanky, jak šijí houfně roušky? Já ne. Řečeno v nadsázce: Kdyby nám zadali let na Měsíc jako melouch, mohli jsme tam být před Američany. Působil jsem řadu let ve virologii a tak dobře vím, že velikost virové částice je řádově menší, než velikost otvorů v roušce. Účinnost roušky zdaleka není 100%, ale jistě je nenulová. Ale fungovalo to jako motivace celého národa k dodržování pravidel karantény, jako jakýsi placebo efekt k národní sounáležitosti a podporovalo to chuť k boji s koronavirem. Války se nevyhrávají počty vojáků, ale silou vůle zvítězit. Boj s koronavirem je válka.

Nebude co tunelovat

Jsou tu i poražení. Prvním poraženým je Evropská komise a Evropská unie obecně. Reakce její předsedkyně von der Leyenové byly hrozně opožděné, hloupé a nekompetentní. Nejprve nás kritizovala, že zavřením hranic porušujeme evropské hodnoty, pak zase, že karanténu uvolňujeme. Jako by snad evropské hodnoty (co to vlastně je?) měly přednost před lidskými životy! Jistě že ne, lidské životy jsou nekonečněkrát důležitější než nějaké evropské hodnoty, o nichž nikdo neví, co jsou zač. Další reakce byly buď nekompetentní, nebo vůbec žádné. Členy Evropské unie jsme proto, aby nám pomáhala chránit naše zájmy a aby nám pomohla s řešením problémů, které nás přesahují. Znáte vůbec někoho, kdo si myslí, že to EU dělá? Debakl EU vzhledem ke koronaviru Covid-19 je ohromný a významně posílí hlasy, které se ptají, proč vůbec ještě v EU jsme, kdy a jak vystoupíme. Debata už se nevede na otázku zda, ale kdy a jak. Poraženým je i zelená agenda EU, tj. European Green Deal, boj proti klimatu, boj proti CO2, podpora slunečních elektráren, prosazování elektromobilů, genderismus, politická korektnost a další neomarxistické výmysly. Počty nemocných se dělily na muže a ženy, na další desítky údajných pohlaví si nikdo ani nevzpomněl. Když jde do tuhého, ukazuje se, že to jsou nesmysly a že jde jen o to, vytáhnout peníze z veřejných rozpočtů do soukromých kapes. Nechci se tu pouštět do podrobných rozborů, ale znalost několika přírodních zákonů (1., 2. a 3. věta termodynamiky např.), konstant (Avogadrova konstanta např.) a spekter plynů stačí, abych si sám spočítal, že jde o nesmysl. Prostě gigantický tunel na veřejné peníze. Ale ono nebude co tunelovat. Protože se ekonomika propadá o spousty procent a ono nebude co z těch veřejných rozpočtů tahat, pokud nemají lidé umírat hlady.

Tak je obětovali…

Nebo se bude tunelovat a lidé se nechají umírat hlady? V některých jiných zemích, podotýkám zemích EU, nechali umírat bez pomoci lidi starší 60 let, protože krizi nezvládali a nestíhali léčit! Tak je obětovali!!! To je něco připomínající fyzickou likvidaci duševně postižených v nacistickém Německu ve 30. letech. To EU připustí? Pomoc (lidé, léky) přišla z Ruska a z Číny, nikoliv z Bruselu. Italové pak veřejně ničili symboly EU. Kam jsme se to dostali? Druhým poraženým je liberální opozice soustředěná v tak zvaném demobloku, tedy příznivci tak zvané liberální demokracie. Většinou to jsou strany, které byly dříve u moci, ale přestaly dbát zájmů svých voličů. Zklamaly mnohokrát, je s nimi spojeno tolik skandálů a korupce, že už je opustilo mnoho voličů a tyto strany jsou na odchodu z politické scény. Ani v krizové situaci si nedaly pokoj a pořád útočily na premiéra a prezidenta, místo toho, aby pomohly a táhly za jeden provaz. Doufám, že jim vše voliči spočítají v dalších volbách. Ochotu hájit národní zájmy tu tedy nevidím. Kapitolou samu o sobě je řádění některých pražských politiků z demobloku. Odstranění sochy maršála Koněva na Praze 6 v době karantény, přejmenování náměstí u velvyslanectví a stavba památníku vlasovcům v Řeporyjích, spojené s dalšími kroky provokujícími Rusko a Čínu, jsou ukázkou politické malosti, hlouposti a okázalého ignorování českých hospodářských zájmů. Nám Čechům to uškodí, ale globální a západoevropské firmy si mnou ruce, protože obsadí další kousky trhu, který opustí české firmy. Čí zájmy to hájí oni politici? České určitě ne. K tomu bych řadil i chvilkaře. Když o nic nešlo, svolávali demonstrace a vedli svalnaté řeči. Když přišla krize, zbaběle zalezli. Taková ostuda. To má být náš předvoj ukazující směr budoucího vývoje? Co budou dělat, až přijde opravdový průšvih, nedej Bože, třeba válka?

Kdože byl v tísni?

Podobné to je i s neziskovými organizacemi typu Člověka v tísni, které šíří po světě dobro „železem a ohněm“, ale za naše peníze. Když jsme se dostali do tísně my, veřejně odmítly pomáhat. Že jim není hanba. S dobročinností vůči takovým organizacím jsem nadobro skončil. Dalšími poraženými jsou další instituce, které nedokázaly včas a kompetentně reagovat, třeba WHO, které má pandemie v náplni práce. K čemu tam vlastně jsou?

Přicházejí velké změny

Je nepochybné, že přicházejí velké změny. Boj Východ versus Západ, tedy boj socialismus versus kapitalismus, skončil před 30 lety vítězstvím Západu, tedy kapitalismu. Nějací zastydlí revolucionáři se ho snaží stále rozdmýchávat, ale málo kdo je bere vážně. Budujeme kapitalismus už 30 let. Kapitalismus vyhrál i v Rusku. Mnoho let tu zuří boj Sever versus Jih, od roku 2015 zcela otevřeně. Já doufám, že jsme a zůstaneme součásti Severu, kam historicky patříme odjakživa. Dále tu zuří boj globalizace versus populismus, tedy globální nadnárodní firmy versus normální pracující lidé (včetně lokálních komunit, jejich hodnot, malých a středních firem atd.). Promítá se to i do vnitropolitické situace. Koronavirus ukázal slabost a rizika globalizace a doufám, že vyhrají normální pracující lidé, tedy my. Záleží na premiérovi, vládě, politické reprezentaci, vlastně na všech občanech, na jejich síle osobnosti a ochotě hájit národní zájmy proti globálním firmám. Touha po změně je už nějaký čas ve vzduchu a Covid-19 se může stát spouštěčem. Sám jsem zažil rok 1968, rok 1989, teď je rok 2020, nejvyšší čas na výraznou změnu. Přeji všem stálé zdraví.

(autorem článku je RNDr. Milan Press, vědecký a projektový manažer)