Miloš Horký: Pár slov k velikonočnímu poselství a Srí Lance

22.04.2019 12:08 | Zprávy

Současný počet obětí bombových útoků dosáhl neuvěřitelných 290 a zřejmě překročí i hranici 300. Všichni státníci vyjadřují Srí Lance solidaritu.

Miloš Horký: Pár slov k velikonočnímu poselství a Srí Lance
Foto: Screen: Youtube
Popisek: Výbuch v kostele na Srí Lance.

Tento nevelký ostrov ležící jižně od indického subkontinentu (rozlohou pokrývá asi 2/3 Česka), obývá více než 20 miliónů obyvatel. Obyvatelé jsou etnicky rozděleni na Sinhálce (75%), srílanské Tamily a Maory, vždy kolem 10%. Vyznáním jsou to budhisté (70%), hinduisté (12%,), islám (10%) a zhruba 7,5% místního obyvatelstva jsou křesťané, jsou tedy nejmenší náboženskou skupinou.

Na Srí Lance se přihodila otřesná tragédie, ale nebudeme tu pitvat, čí je to dílo a zda to byla odplata za události z minulosti apod. Jistě si budeme moci k této úděsné události přečíst dostatek analýz a komentářů v denním tisku.

V záplavě kondolencí se reakce politiků od sebe přece jen navzájem maličko liší. A chtěl bych se vrátit k reakci premiérky Mayové.

Jak už uvedeno, všichni politici jsou zděšeni tím, co se na Srí Lance stalo. Ale premiérka Mayová ve své reakci pronesla větu, kterou asi nenajdete u žádného jiného politika, řekla: „Jsou to křesťané, kteří dnes čelí nebezpečí na celém světě“. To je pravda známá západnímu světu již léta, britský Guardian o ní psal už v roce 2015, ale z vysokého politického postu to zaznělo snad poprvé. Pro premiérku Mayovou bylo otřesné zjištění nikoliv to, že šlo o křestany, ale že někdo může být perzekuován, pronásledován či stát se obětí bombového útoku proto, že – věří!

Pan Corbyn, předseda labouristů, se ve svém Velikonočním poselství jako obvykle – v duchu pojetí liberální demokracie a multi-kulti – věnoval tomu, že na světě je 68 miliónů uprchlíků a že rodina Ježíšova byla vlastně taky uprchlická atd., atd...

Svoboda vyznání je jedním ze základních všeobecných lidských práv, které evropské myšlení přidalo do vínku „všelidské“ moudrosti. Nebudeme tu teď pátrat v historii, kdo co kdy komu způsobil. Ale s dovolením - je velice jednoduché říci: “vždyť jsou to teroristé“, tím celou záležitost odbýt a žít s čistým svědomím.

Chtěl bych obrátit vaši pozornost ke dvěma knihám, jež mají k tomu, co říci. Autory těchto knih jsou Samuel Huntington a Francis Fukuyama.

Začněme panem Fukuyamou, protože se jeho kniha objevila na trhu dříve, tedy berme to – pořadě...

V roce 1992 se na trhu objevila jeho kniha „Konec historie a poslední člověk - The End of History and the Last Man“. Byla to v podstatě oslava liberální demokracie a zejména jejího nezpochybnitelného vítězství ve „studené válce“ - Sovětský svaz a komunistický tábor se rozpadl, doslova – zmizel v „propadlišti dějin“, pokud mi dovolíte použít onu prastarou ideologickou floskuli. Francis Fukuyama z toho vyvozoval, že nyní už bude hlavním politickým systémem, jak dosíci lidského štěstí – liberální demokracie, protože jen ona je schopna lidstvo dovést k „zářivé“ budoucnosti. Vždyť - pohleďte, jak dopadl komunismus..

Samuel Huntington v reakci na tuto knihu vydal knihu svoji, která obsahuje jeho vidění světa. Pikantní drobnost – Fukuyama byl Huntingtonovým žákem na Harvardu a tak vlastně práce „nezvedeného učedlníka“ vyprovokovala pana profesora k tomu, aby sám předložil svoji vizi příštího vývoje světové politiky. Samuel Huntington usoudil, že zatímco věk ideologie skončil s koncem studené války, svět se vrátí k normálnímu (!) stavu, který je charakterizován kulturními konflikty.

A Samuel Huntington označil vývody, obsažené v knize svého žáka, za „naivní“...

Prosím, rozhodně nepodceňujte význam obou těchto knih, neb obě dvě sehrávají dodnes velice významnou roli v diskuzích západních intelektuálů. Po tom, co jsme téměř dvacet „slavili“ a koupali se v liberálně demokratické selance, se zejména po srílanském útoku neodbytně vrací zpět myšlenky Samuela Huntingtona.

Vliv obou myšlenkových proudů lze snadno dokumentovat právě na vystoupení obou britských státníků. Corbynovo vystoupení se nese v duchu liberální demokracie, tedy Fukuyamy, premiérka Mayová si dělá starosti s osudem křesťanů na Srí Lance, přesně v duchu myšlenek Samuela Huntingtona.

Samuel Huntington vydal svou knihu „Střet civilizací aneb znovudefinování světového řádu - The Clash of Civilizations and the Remaking of World Order“ v roce 1996. Huntington předpokládá, že konflikty po konci studené války se budou nejčastěji objevovat kvůli kulturním, a tedy již nikoliv ideologickým rozdílům.

To byl tehdy objev, zejména pro nás, kteří jsme vyrostli v prostředí „nesmiřitelného“ ideologického boje. Mnozí intelektuálové včetně Fukuyamy, se po konci studené války domnívali, že s koncem ideologického boje skončí dokonce všechny problémy lidstva...

Profesor Huntington to však viděl jinak. Dovolte mi v krátkosti popsat jeho vizi.

Huntington identifikoval sedm či snad osm základních kulturních oblastí: (i) Západ (ii) Latinská Amerika, (iii) Islám (iv) Čína (v) Indie, (vi) země ortodoxního náboženství, (vii) japonsko (viii) Afrika. Abychom porozuměli současnému a budoucím konfliktům, je třeba porozumět kulturním rozdílům, protože tyto rozdíly - spíše než stát či státní příslušnost – se mohou stát důvodem příštích válek.

Huntington argumentoval, že konec studené války vyžaduje, aby se Západ vzdal svého ideálu demokratického univerzalismu, jenž nachází projev – kromě jiného – v jeho nepřetržitém vojenském intervencionismu.

Huntington doslova napsal: „Ve světě rozvíjejících se etnických konfliktů a civilizačních střetů bude víra v univerzálnost západní kultury trpět třemi problémy: je nepravdivá (!), je nemorální (!) a proto je nebezpečná (!).

Huntington už v roce 1996 předpověděl, že Ukrajina by se mohla rozdělit podél kulturní linie mezi katolickou západní Ukrajinou a pravoslavnou východní Ukrajinou!

V této souvislosti se Huntington zmínil i o české kotlině – dokázali jsme se se Slováky rozejít v „dobrém“ také proto, že v tehdejším Československu nebyly podstatné náboženské, potažmo kulturní rozdily, což bylo příčinou tragédie v zemích bývalé Jugoslávie.

Tedy – „klobouk dolů“ před profesorem Huntingtonem!

Huntington je také vynálezcem fráze – „Davos men“, čili „muži z Davosu“- podle Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu, kde se setkávají lídři světové ekonomiky. Jako jeden z mála poukázal na úlohu globálních elit, které “nemají potřebu národní loajality, pohlížejí na národní hranice jako na překážky, které „naštěstí“ brzy zmizí, a vidí národní vlády jako pozůstatky minulosti, jejichž jedinou užitečnou funkcí je usnadnit “globální operace elit“, tedy „mužů z Davosu“.

Huntington argumentuje, že rozšířená západní víra v univerzálnost západních hodnot a jeho politického systému je naivní (!) a že stálý důraz na demokratizaci a podobné západní "univerzální" normy povedou dále jen k odporu ostatních civilizací na této zemi. Huntington se domnívá, že Západ nebude nikdy ochotný přijmout jiné hodnoty než „svoje“, protože na hodnotách, které Západ prosadil, je postaven mezinárodní systém, jsou napsány všechny jeho vnitřní i mezinárodní zákony, je na nich založena např. Organizace spojených národů, Mezinárodní měnový fond, Světová banka apod.

Huntington identifikuje posun ekonomické, vojenské a politické moci od Západu k jiným civilizacím světa, zejména k Číně a k islámským zemím. Podle něj, civilizace východní Asie se kulturně prosazují tím, že přijala hodnoty příbuzné západnímu pojetí. To umožňuje zapojení Číny do světového obchodu a to umožňuje i její rychlý ekonomický růst.

Konkrétně se však domnívá, že cílem Číny je znovu se stát regionálním hegemonem a že ostatní země v tomto regionu se spojí s Čínou kvůli společné historii svých hierarchických řídících struktur, které jsou obsaženy v Konfuciově filosofii a tím i celé východoasijské kultuře, na rozdíl od pojetí individualismu a pluralismu, jak ho chápe Západ.

Huntington se proto domnívá, že vzestup Číny představuje jeden z nejvýznamnějších problémů Západu a nejsilnější dlouhodobou hrozbu, neboť prosazování čínského vlivu se střetává s americkými ambicemi, jež mají za cíl hegemonii i v regionu východní Asie.

Huntington charakterizuje islámskou civilizaci, která zažila masivní populační explozi a projevy toho, co Huntington nazývá „islámskou obrodou“, jež zahrnují iránskou revoluci z roku 1979 a první válku v Perském zálivu.

Huntington také argumentuje, že civilizační konflikty převládají "zvláště mezi muslimy a nemuslimy", a rozpoznává zde "krvavou hranici" mezi islámskou a neislámskou civilizací. Tento konflikt se datuje už od prvního útoku islámu na středověkou Evropu, dobytí Iberského poloostrova, útoky osmanských Turků na východní Evropu a Vídeň, ale i také na druhé strně - evropské imperiální rozdělení islámských národů v 18. a 19. století.

Rusko, Japonsko a Indie jsou to, co Huntington nazývá „civilizacemi na rozcestí - 'swing civilizations“ a mohou dávat přednost v geopolitice oběma stranám, podle aktuálního vývoje.

Huntington charakterizuje také obecné náboženské faktory, jež spočívají v tom, že křesťanství (na kterém je založena západní civilizace) i islám jsou misionářskými náboženstvími a usilují o konverzi druhých, dále jsou to náboženství usilující o univerzalitu a obě strany věří, že správná je pouze ta jejich víra.

A tak vraťme se zpět k premiérce Mayové: křesťané jsou tedy ve světě v ohroženi. Jaká bude odpověď západního myšlení? Bude to opět multi-kulti blouznění při neustále tvrdém prosazování „evropských“ hodnot nebo zahájíme smysluplný, odpovědný dialog s jinými kulturami s cílem zabezbečit pro všechny „prosté, obyčejné“ lidi na tomto světě klidný a šťastný život?

Na úplný závěr: Můžeme očekávat, že se Francis Fukuyama začne objevovat i na našich obrazovkách – tedy brzy vstoupí do našich domácností... Televize Prima podepsala se CNN dohodu o vysílání 24hodinových zpráv a hlavním politickým komentátorem na CNN je právě Francis Fukuyama.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Proč jste na navýšení rodičovského příspěvku netlačila víc dřív?

Myslím, když jste byli ve vládě? Myslíte, že teď něco zmůžete? A můžete aspoň říci, když už nejste ve vládě, proč a kdo byl proti navýšení rodičovské pro všechny a ve větší míře, která by zohledňovala inflaci a růst cen?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: O zapomenutých hrdinkách

15:16 Petr Hampl: O zapomenutých hrdinkách

Denní glosy Petra Hampla.