Za neutuchajícího potlesku českých medií promluvila kancléřka Merkelová před Evropským parlamentem o prioritách německého předsednictví EU. Česká media se bezvýhradně shodla - „Silný projev!“

Je to už taková letitá zkušenost, že není lepší způsob, jak rozpoznat, zda tenkterý projev – koholiv - byl „silný“ či nikoliv, než si ten projev přečíst. Dříve, než „v duchu“ přikývnete na to, co nám media podsouvají, je dobré se nad tím i - zamyslet. Je to „nepohodlná metoda“, já si to uvědomuji, jenže – obávám se, že v současnosti – vzhledem ke stavu našich medií - není jiné cesty... (Celý projev si můžete poslechnout ZDE).

Co před Evropským parlamentem, a tím i před námi, Evropany, tedy paní kancléřka řekla?

Ve své řeči ze dne 8.7.2020, jejíž název působí, jakoby vypadl z Trumpovi rétoriky - „Gemeinsam Europa wieder stark machen!“ - vytyčila 5 hlavních oblastí, jimž se Německo během svého předsednictví v EU hodlá věnovat: základní práva, solidarita a soudržnost, změna klimatu, digitalizace a úloha Evropy ve světě. Při plnění těchto cílů je Německo „připraveno projevit mimořádnou solidaritu“, řekla nám paní kancléřka.

Vezměme to po pořádku:

1. Základní práva – při promluvě o základních právech paní kancléřka mluvila o nedotknutelnosti lidské důstojnosti, ale mezi základní práva zařadila též i – doslova:“...rovnost - nejen teoretickou, ale žitou rovnost - „jež tvoří eticko - politický základ, na kterém je Evropa postavena.“ Ovšem, rozdíly v reálných mzdách v rámci EU jsou dodnes úděsné – nicméně paní kancléřka si dovolí mluvit o „žité rovnosti“. Ještě v roce 2016 prezident Obama na půdě OSN mluvil o propastném rozdílu ve vlastnictví zdrojů – svůj poměr tehdy stanovil 1% : 99%. Stal se od roku 2016 zázrak a dnes tu máme – podle paní kancléřky - „žitou rovnost?“

2. Solidarita a soudržnost – v této souvislosti paní kancléřka především zdůrazňovala nutnost oživení evropského hospodářství v souvislostí s koronavirovou krizí. Zásady tohoto „oživení“ již premiéři na svém summitu – pod tlakem Evropské komise, Evropského parlamentu, Francie a Německa - odsouhlasili.

Toto tzv. „oživení“ ovšem nemá s koronavirem nic společného, je to záchranný balíček zejména pro zadluženou Itálii (viz bývalý europoslanec Mach a čerstvý europoslanec Vondra), a jak rovněž psaly PL, jak se můžete přesvědčit ZDE.

Pro „Česko“ to kromě jiného znamená, že bude ručit – a v případě krize i platit - za italské a španělské dluhy, a vlastně za zadlužení celé západní Evropy. Inu, nic proti „solidaritě a soudržnosti“, nic proti „kohezi“, bohužel se však „poněkud“ pozapomnělo na to, že země na východě EU budou ručit za dluhy evropským zemím, kde životní úroveň, úroveň důchodů, úroveň platů státních zaměstnanců - je nesrovnatelně vyšší. Proto je i úroveň zadlužení těchto států „nesrovnatelně“ vyšší...

3. Změna klimatu – zde je veliké nebezpečí, že to bude Evropská komise, která bude rozhodovat, na co se „smí“ investovat, a na co nikoliv. Měřítkem podle Komise bude požadavek, aby tyto „dluhové“ investice, jež na nás – podle jakéhosi záhadného klíče – připadnou, byly dosti - „zelené“. Tedy nikoliv, investice, o nichž naši ekonomové usoudí, že jsou pro naši ekonomiku nejvhodnější a jež povedou k nejrychlejší cestě z krize. Měřítkem bude „zelenost“ investic...

4. Digitalizace – ano, zde mají všichni ti, kteří tak vehementně prosazují toto „epochální“ zadlužení Evropy významnou pojistku proti všemu „neklidu“, který by v průběhu oněch bláznivých 30 let mohl mezi „prostým lidem“ nastat. Ti, kteří si ještě dělají iluze o plánu digitalizace, by měli vzít v úvahu prohlášení ředitele komunikačního centra při NATO, Stratcom, pana Janise Sartse: „Každý majitel mobilu musí vědět, že jeho soukromí neexistuje“, říká ředitel NATO Stratcom. Není lepší pojistky proti „neklidu“ lidové nespokojenosti... Je to konec všem tolik kdysi opěvovaným „revolucím“... S mobily v rukách mohou např. Francouzi na své dědictví a tradici Velké francouzské revoluce zapomenout...

5. Úloha Evropy ve světě – jistě, každý člověk, který se „shodou okolností“ narodil v Evropě, si bude přát, aby Evropa ve světovém společenství sehrávala důstojnou roli, ale dříve, než se lidé v Evropě budou zamýšlet nad „úlohou Evropy ve světě“, bude je zajímat, zda neklesá jejich životní úroveň, zda dostávají slíbené a zasloužené důchody, zda jejich zdraví a zdraví jejich dětí je spolehlivě ošetřeno v nemocnicích, zda mají přístup ke vzdělání. A to prosím – za společensky dostupných nákladů. V tomto případě tedy mluvíme o přirozených lidských životní potřebách. Máme-li „plný břich“, pak teprve přijde na řadu otázka „úlohy Evropy ve světě“. (Sem také – bohužel - patří i otázka lidských práv...)

Přesně toto bylo problémem toho „slavného“ komunismu - ve chvíli, kdy komunismus naplnil „břicha“ východním Evropanům - pravda, od 2. svět. války mu to trvalo víc jak 40 let – lidé nastolili otázku „základních lidských práv“, a rovněž tak otázku „úlohy států východní Evropy ve světě“ a to smetlo komunisty „na smetiště dějin“. To je jednoduchá realita lidského myšlení. Takže, pokud kancléřka zařadila otázku „úlohy Evropy ve světě“ mezi své priority, je to něco, co bude prostého Evropana – máme přece demokracii, ne? - zajímat nejméně. Bude to vidět jen jako hru těch – „nahoře“.

Takže, co vlastně řekla paní kancléřka u příležitosti německého převzetí předsednictví EU?

Především hovořila o vymoženostech demokracie, o základních právech, o nedotknutelnosti lidské důstojnosti atd. Inu – skvělé, ne?

Jenže – s dovolením – co to je - ta demokracie? Zjednodušeně - demokracie znamená boj o to, abychom se domohli svých základních „lidských“ práv. To jsou všechny ty protesty „za cosi“ a hlavně „proti čemusi“. Kancléřka nám sdělila: „Lidská práva a právo občanských svobod jsou nejcennějším majetkem v Evropě.“ Takže, kancléřka vzývá - právo.

Přemýšleli jste někdy – co to znamená, onen fenomén, jehož se dovolávají mnozí – co to je právo?

Právo je jen – příslibem. Prosím, zamyslete se nad tím, protože úplně stejně chápe právo i kancléřka Merkelová.

Pokud máte na něco „právo“, neznamená to, že s danou věcí můžete nakládat ihned zcela „suverénně“. Když zdědíte po pradědečkovi dům, nemůžete ho okamžitě prodat. Můžete ho prodat teprve, až dojde k přepisu v katastru nemovitostí. Což může trvat roky. Přesně v tomto smyslu je vaše „příslovečné“ právo jen – příslibem. Až proběhne úřední procedura, pak jste majitelem nemovitosti, ale ne dříve.

Abychom lépe porozumněli autorově myšlence – i poslední bezdomovec má plné „právo“ na důstojné bydlení, ale bydlí ve slamu, nebo v boudě, kam „zatéká“, protože nebyla naplněna jiná podmínka jeho „práva“ – totiž – bezdomovec si nezakoupil dům, který by mu poskytl „důstojný“ přístřešek. Ale své nezadatelné „právo“ náš bezdomovec má, o tom není pochyb...

Právo tedy je jakýmsi druhem „příslibu“. Lidé tedy dnes nebojují o to, aby měli bydlení – aby jim ho stát „obligatorně“ zaručil (vždyť každý přece má právo na „důstojné“ bydlení, ne?), ale lidé bojují o „právo“ na něj... A toto "právo" jim každá vláda přece ráda zaručí...

Ano – všechny ty protesty, jsou bojem o ta „imaginární“ práva, nikoliv o to, že stát musí obligatorně poskytnout bezdomovci bydlení... (Na Letné se vás sešlo tři sta tisíc. Nepřipadá vám váš boj o vaše imaginární „práva“ dnes trochu směšný?)

Kdysi, v době historicky prvního Chammurapiho zákoníku, to bylo ono slavné „oko za oko, zub za zub“. Zákoník byl vytesán do granitové žuly na veřejném místě, aby se každý „občan“ Mezopotámie s ním mohl seznámit a – zákoníku se dovolávat. Dnes má ovšem příslušník jakékoliv komunity mnohem silnějšího soupeře – je to sám stát (v tisíci anonymních podobách) se svou donucovací mocí a daňovými povinnostmi.

Ta přesmyčka o tom, o co „davy“ smějí bojovat, je nesmírně důležitá a kancléřka Merkelová s ní podle toho také oprávněně „pracuje“. Proto kancléřka Merkelová - velice citlivě a se znalostí věci – Evropanům dne 8.7.2020 sdělila: „Evropa je příslib!“ Řekla to tak doslova a měla hlubokou pravdu. Prosím, zamyslete se nad poselstvím Angely Merkelové, protože - nic víc než „příslib“ dnešní Evropa není. Zejména nikoliv ta Evropa s miliardovým dluhem...

Evropa nehodlá - zejména ne ta, reprezentovaná Evropskou komisí - nikomu nic dát zadarmo. Ani uprchlíkům, ale ani samotným občanům Evropy. Těch 750 miliard není darem, není „grantem“ a už vůbec není „nezištnou“ pomocí. Opět bude někdo na koronavirové krizi vydělávat. 750 miliard EUR je dluhem a Evropa bude vše „tvrdě“ platit.

Co svět světem stojí, nikdy žádný věřitel neodpustil dlužníkovi ani tu příslovečnou „penny“. Historicky jediným doloženým případem byla pozemková reforma archonta Solóna. To ovšem byla ještě skutečná, nikoliv ta „liberální“, demokracie starého Řecka. Dokonce i biblický Josef, sám původně uvržen svými bratry do otroctví, v Egyptě ožebračil všechny Egypťany a v době krize skoupil pro faraóna všechny pozemky...

Slovy kancléřky:„Potřebujeme Evropu, která bude vytvářet naději a která bude silná“. Když už jsme u té Bible - to jsou prorocká slova. Ovšem – institut „naděje“ nefungoval ani za hebrejského a křesťanského mesianismu. A o síle Evropy nebudou rozhodovat paže „chrabrých“ junáků, budou to bezpilotní letouny (máte přece každý mobil při ruce, ne? Pozor na něj. Když U.S.A. z bezpilotního letounu rozstřílely generála Sulimaniho na bagdádském letišti, bylo to proto, že izraelské výzvědné služby poskytly Američanům číslo teroristova mobilního telefonu...). A bude tu umělá inteligence (AI). Za dvacet, třicet let už to nebudou ty „obří“ drony, délky tří až čtyř metrů. Za dvacet, třicet let drony ztěží zpozorujete – tak budou malé, tak budou nicotné – až přijde čas...

Víte, na čem je založena „umělá inteligence“? Na korekci chyb, žádná jiná kouzla v ní nejsou. Korekce chyb v podání AI ovšem znamená – minul-li jsem jednou, podruhé už tu chybu opakovat nebudu. Korekce chyb znamená - žádné slitování...

Byla tu řeč o prorockých slovech Angely Merkelové. Vraťme se na závěr k jinému „prorokovi“, tentokrát české provenience. Až za dvacet, třicet let, vy mladí, budete přemýšlet o Evropě, kterou vám – za vašeho potlesku – dnešní generace seniorů předává, možná tomu „prorokovi“ dáte za pravdu: „Lidé budou jednou vzpomínat na život za starých „totalit“, které se svými nesvobodami ani zdaleka nemohly rovnat tomu, co přichází nyní...“