Je podle vás 17. listopad ještě vůbec připomínkou událostí z let 1939 a 1989?
Je připomínkou obou výročí, i když každého jinak. U roku 1939 toho, že i ve zdánlivě bezvýchodné situaci se u nás najdou lidé, studenti, kteří hrdinsky dají najevo sobě i světu, že se nehodlají s vývojem smířit a ostatním tak dají naději.
Rok 1989 je jiný případ. Zde po dlouhých letech nesvobody a bezprostředním vývoji v okolních komunistických státech lidé vycítili, že nastává chvíle se vzepřít. No a demonstrace 17. listopadu byla spouštěčem. Záhy se svoboda po dlouhých létech stala opojnou.
Před lety bylo výročí 17. listopadu zneužíváno k protestům proti prezidentu Miloši Zemanovi, který v přímé volbě porazil Karla Schwarzenberga a o pět let později Jiřího Drahoše. Později se stal terčem Andrej Babiš ve funkci premiéra. To prezidenta Petra Pavla loni jakékoli protesty minuly velkým obloukem. Čím si to vysvětlujete?
To je ukázka toho, jakou sílu u nás má liberálně progresivistická skupina, která prostupuje různými institucemi a zejména ovládá mainstreamová média. Petr Pavel se na základě doporučení podobné skupiny z USA („Deep State“) například už tím, že si ho vybrali do vysoké funkce v NATO, stal se jejich kandidátem. Stal se Pravdou, která musí zvítězit. Málokdo si uvědomuje, že heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ znamená boj k vítězství naší pravdy s kýmkoliv, bez ohledu na jeho morální, etické kvality a často s pomocí lži a nenávisti. Jako předvádějí například pánové Halík, Hřebejk nebo plukovník Foltýn.
Oporami minulému režimu byli hlavně vojáci z povolání a bezpečnostní složky. Petr Pavel se vydal na vojenskou dráhu a svou politickou uvědomělost prokázal nejen vstupem do KSČ, ale i tím, že se stal v armádě předsedou její základní organizace. Události 17. listopadu ho zastihly v 28 letech, ale dokázal se rychle zorientovat a naskočit do jiného vlaku. Co to o něm vypovídá?
Kariérista nejhrubšího zrna, který bude sloužit komukoliv a kdykoliv, kdo bude ve fóru. Mně bylo jasné, že takoví lidé určitě existují, ale že se mohou stát voleným prezidentem, to by mne ve snu nenapadlo.
Psali jsme:
Vy jste na rozdíl od Petra Pavla oporou předlistopadového režimu nebyl. Jak po 35 letech vzpomínáte na dobu, ve které jste do roku 1989 žil?
Byla to nesvoboda. Snaha režimu si z každého člověka vyrvat aspoň kousek duše, neustálý tlak na lidi od komunistického režimu, dělat s ním malé kompromisy a tím aspoň trošku popřít sama sebe. Tedy záměrná snaha systematicky křivit mravní základ českého národa. Řada se dokonce stala členy KSČ, o SSM ani nemluvě. Jiná mluva v rodině, jiná ve škole a v zaměstnání a tak dále. Vše obklopující lež.
Komunista a generál v jednom na Pražském hradě se sice dokáže přizpůsobit jakékoli politické změně, ale předvídavostí moc nevyniká. Před dvěma lety označil Donalda Trumpa za odpudivou bytost a nikdy by mu už nechtěl podat ruku. Teď tvrdí, že to bylo v době, kdy ještě nebyl prezidentem. Je to alespoň lepší výmluva, než když svůj vstup do KSČ a vítání vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 zdůvodňoval mladickou nerozvážností? Co tomu jeho vysvětlení říkáte?
Výmluva je nesmyslná. Takto se vyjadřoval buď ve funkci v NATO nebo po ní o americkém prezidentovi. Proč asi měla média zájem o jeho názor? Asi už byl „Deep Statem“ připravován na budoucí roli.
doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.
K Donaldu Trumpovi jsem stočil rozhovor proto, že vše směřuje k tomu, že se letošní akce k výročí událostí 17. listopadu 1989 mají nést v duchu protestů a nesouhlasu se zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem. Bohumil Kartous, mluvčí tzv. českých elfů, ale kuriózně i poradce ministra školství Mikuláše Beka, vyzývá k tomu, aby lidé přišli na Národní třídu vyjádřit svůj názor k vítězství „lži a nenávisti“ v USA. Co takovému spojení Trumpa se 17. listopadem říkáte a kdo může takovou výzvu vyslyšet?
To je jasné. Progresivisté cítí nebezpečí změny. Je ohrožen jejich kurz uskutečnit sociálně-inženýrskou představu o všeobecnému blahobytu i za cenu ztráty svobod. A že volba Trumpa bude znamenat posuny v mocenských skupinách u nás, jsem si jist. Bude zajímavé, kdo tu výzvu vyslyší. Myslím si ovšem, že už většina potenciálních významných účastníků bude spolu s Pavlem v šatnách převlékat kabáty.
Tato antitrumpovská výzva není v českém veřejném prostředí ojedinělá. Vždyť kromě Petra Pavla označil příštího amerického prezidenta za „naprosto odpudivou bytost“, jehož „prezidentství může skončit katastrofou“, i Pavlův „přítel po boku“ Petr Kolář. Také kněz Tomáš Halík ve svém nedělním kázání proneseném v kostele Nejsvětějšího Salvátora prohlásil, že Trump je ztělesněním všeho toho, co je v přímém rozporu s křesťanstvím. Máte vysvětlení pro to, proč u těchto lidí vyvolává vítěz prezidentských voleb v USA takovou hrůzu?
Mají hrůzu ze ztráty moci a vlivu. Že bude nasvíceno jejich pokrytectví, jejich samozvanost elitou.
Ing. Miloš Zeman
Je nynější směřování Česka a jemu nadřízené Evropské unie v souladu, nebo v rozporu s tím, co očekávali lidé, kteří se před 35 lety na náměstích dožadovali konce tehdejšího režimu?
Jednoznačně v rozporu! Téměř všichni si od vstupu do Evropské unie slibovali zjednodušenou hospodářskou a přeshraniční spolupráci. To, že s z toho vyvine snaha o evropský superstát se všemi těmi nesmyslnými regulacemi, si rozhodně většina nepřála. Lidé chtěli svobodu!
Té se jim pak po dlouhá léta dostávalo měrou vrchovatou. Jak je to teď? Už nemáme zapotřebí skandovat na náměstích „Svobodu, svobodu“ jako v polistopadových dnech roku 1989?
Podle mě máme. Už se zase začíná vyhrožovat vyhozením z práce, pokud vyjádříte nesouhlas s vládou, lidé nesouhlasící jsou označkováni jako dezoláti, ruští trollové (dříve to byly antisocialistické živly), už jsou zase lidé vláčeni po soudech za své názory, vysocí funkcionáři jako pan Foltýn hovoří o příkopech pro ně (dříve ostnaté dráty).
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Jakou máte nejintenzívnější vzpomínku na listopadové události roku 89?
Je to určitě účast na demonstraci na Národní třídě v tom zmláceném kotli.
Vzpomínám si, že v roce 2019 odvysílala Česká televize v pořadu Reportéři ČT mimořádnou reportáž „Národní bití“. Tehdy jsem se vás soukromě ptal, jestli jste opravdu vy tím zkrvaveným z reportáže. To jste mi potvrdil, ale naopak jste popřel to, co tam po 30 letech vyprávěl jiný z účastníků, filmař Jiří Pechar. V čem se pletl?
Už jenom kuriozita je, že si vymýšlí a představuje mne jako studenta, kterého tam přivedl. Studentem jsem ovšem tehdy nebyl a pana Pechara jsem neznal.
Co považujete za největší paradox dneška vzhledem k tomu, co národ od politických či jiných změn v zemi očekával?
To, že komunistický rozvědčík, který vítal okupaci naší země cizími vojsky a pak jim sloužil, s první dámou, komunistickou politručkou, sedí na Hradě a dojatí disidenti z jeho rukou přijímají vyznamenání.
Je dnes něco, co vám oproti listopadovým časům chybí?
Chybí mi naděje upírající se k budoucnosti. Celková přátelská atmosféra mezi lidmi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Je největším paradoxem 35 let po 17. listopadu, že komunistický rozvědčík, který vítal okupaci naší země cizími vojsky a pak jim sloužil, s první dámou, komunistickou politručkou, sedí na Hradě a dojatí disidenti z jeho rukou přijímají vyznamenání?
autor: Jiří Hroník
asspan
