Je podle vás 17. listopad ještě vůbec připomínkou událostí z let 1939 a 1989?

Je připomínkou obou výročí, i když každého jinak. U roku 1939 toho, že i ve zdánlivě bezvýchodné situaci se u nás najdou lidé, studenti, kteří hrdinsky dají najevo sobě i světu, že se nehodlají s vývojem smířit a ostatním tak dají naději.

Rok 1989 je jiný případ. Zde po dlouhých letech nesvobody a bezprostředním vývoji v okolních komunistických státech lidé vycítili, že nastává chvíle se vzepřít. No a demonstrace 17. listopadu byla spouštěčem. Záhy se svoboda po dlouhých létech stala opojnou.

Před lety bylo výročí 17. listopadu zneužíváno k protestům proti prezidentu Miloši Zemanovi, který v přímé volbě porazil Karla Schwarzenberga a o pět let později Jiřího Drahoše. Později se stal terčem Andrej Babiš ve funkci premiéra. To prezidenta Petra Pavla loni jakékoli protesty minuly velkým obloukem. Čím si to vysvětlujete?

To je ukázka toho, jakou sílu u nás má liberálně progresivistická skupina, která prostupuje různými institucemi a zejména ovládá mainstreamová média. Petr Pavel se na základě doporučení podobné skupiny z USA („Deep State“) například už tím, že si ho vybrali do vysoké funkce v NATO, stal se jejich kandidátem. Stal se Pravdou, která musí zvítězit. Málokdo si uvědomuje, že heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ znamená boj k vítězství naší pravdy s kýmkoliv, bez ohledu na jeho morální, etické kvality a často s pomocí lži a nenávisti. Jako předvádějí například pánové Halík, Hřebejk nebo plukovník Foltýn.

Oporami minulému režimu byli hlavně vojáci z povolání a bezpečnostní složky. Petr Pavel se vydal na vojenskou dráhu a svou politickou uvědomělost prokázal nejen vstupem do KSČ, ale i tím, že se stal v armádě předsedou její základní organizace. Události 17. listopadu ho zastihly v 28 letech, ale dokázal se rychle zorientovat a naskočit do jiného vlaku. Co to o něm vypovídá?

Kariérista nejhrubšího zrna, který bude sloužit komukoliv a kdykoliv, kdo bude ve fóru. Mně bylo jasné, že takoví lidé určitě existují, ale že se mohou stát voleným prezidentem, to by mne ve snu nenapadlo.

Vy jste na rozdíl od Petra Pavla oporou předlistopadového režimu nebyl. Jak po 35 letech vzpomínáte na dobu, ve které jste do roku 1989 žil?

Byla to nesvoboda. Snaha režimu si z každého člověka vyrvat aspoň kousek duše, neustálý tlak na lidi od komunistického režimu, dělat s ním malé kompromisy a tím aspoň trošku popřít sama sebe. Tedy záměrná snaha systematicky křivit mravní základ českého národa. Řada se dokonce stala členy KSČ, o SSM ani nemluvě. Jiná mluva v rodině, jiná ve škole a v zaměstnání a tak dále. Vše obklopující lež.

Komunista a generál v jednom na Pražském hradě se sice dokáže přizpůsobit jakékoli politické změně, ale předvídavostí moc nevyniká. Před dvěma lety označil Donalda Trumpa za odpudivou bytost a nikdy by mu už nechtěl podat ruku. Teď tvrdí, že to bylo v době, kdy ještě nebyl prezidentem. Je to alespoň lepší výmluva, než když svůj vstup do KSČ a vítání vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 zdůvodňoval mladickou nerozvážností? Co tomu jeho vysvětlení říkáte?

Výmluva je nesmyslná. Takto se vyjadřoval buď ve funkci v NATO nebo po ní o americkém prezidentovi. Proč asi měla média zájem o jeho názor? Asi už byl „Deep Statem“ připravován na budoucí roli.