Kromě toho, že je tento článek pražským občanům „ukradený“, může Číňanům zavdat záminku k „trucování“

. Ovšem „trucování“ Číňanů může mít dalekosáhlé důsledky.

I to dnešní volání pražské koalice, že tento článek byl Praze vnucen (!). Přece jste to podepsali dobrovolně, nikdo vás k ničemu nenutil?

Nejhloupější na celé této záležitosti je její načasování.

Každý politik, nejen v Praze, ale i v celém Česku, by si měl uvědomit jednu věc. Ať si komentátoři v České televizi vykládají, co chtějí, o nadcházející „krizi“, ať úvodníky českých novin píší „hluboké“ analýzy o budoucí recesi našeho hospodářství, pokud tedy před "námi", míněno - před Evropou - skutečně stojí „krize“, pak její příčina je jednoduchá – je to zpomalující se hospodářský rozvoj Číny, jehož důsledkem je zpomalující se dynamika čínského trhu.

Uvědomte si, že Čína je dnes největší světovou ekonomikou. Tam směřují, tzn prodávají, největší objemy surovin. Ty se pak v Číně zpracovávají (důsledkem je zničené životní prostředí), ale pro potřeby průmyslu celého světa se pak exportují na trhy po celém světě. A na čínský trh směřují pak i hotové produkty – jako například auta ze Škodovky. Český vývoz v roce 2017 do Číny přesáhl 50 mld. Kč, nemluvě o reexportech. Pokud jsme se mohli v Česku a v celé Evropě těšit z vzestupu hospodářství, bylo to právě proto, že čínský trh je takřka bezedný.

Pokud jsme se „zotavili“ z americké „subprime“ krize v roce 2008, tak za to stěží může „obratná“ politika Timothy Geithnera, tehdejšího ministra amerického financí – a jeho slavná politika - „To big to fail“.

Za světové a evropské hospodářské zotavení může dynamika čínského trhu!

Samozřejmě, pražská koalice si může hrát na protesty proti politice jedné Číny, ale v tomto období to představuje nejhloupější načasování takového počinu.

Víte vůbec, co to znamená odmítnutí „politiky jedné Číny“?

Spor o politiku jedné Číny je reliktem Druhé světové války, kdy prezident Roosevelt vsadil na generalissima Čankajška, soupeře Mao-Ce-Tunga. Ale oba dva, Čankajšek i Mao-Ce-Tung společně, stáli v čele všelidového povstání a oba stáli za svrhnutím dynastie Qing.

Avšak přišla druhá světová válka a ta vše změnila. K moci se dostal Mao-Ce-Tung a Čankajška "vyhnal" na ostrov Formosu (dnes Tchaj-wan).

V této části světa měl však prezident Roosevelt své záměry. Nechtěl, aby se po válce Francouzská Indočína vrátila zpět do rukou Francouzů, kteří ji okupovali od 19.století. A tak Roosevelt nabídl vládu nad územím, jež zahrnovalo Severní i Jižní Vietnam, Kambodžu a Laos právě Čankajškovi. Čankajšek věděl velmi dobře, lépe než Roosevelt, i než de Gaulle, co by ho čekalo – a odmítl! Válce v Indočíně tím nezabránil. Vylámali si tam zuby jak Francouzi, tak Američané. Ale víte, že Čankajšek, dokud byl ještě v Číně u moci, chtěl rozbombardovat Tibet? Víte, že diktátor Čankajšek má na svědomí milióny životů – rolníků na čínském venkově?

Čína nemůže jinak, než zastávat politiku jedné Číny.

To jen my Češi jsme byli natolik tolerantní, že když Slováci v rámci Sametu žádali svoji republiku, my jsme jim k tomu ještě popřáli „hodně štěstí“...

Dokud Čína – jako kdysi my „Česi“ - sama neakceptuje svoje rozdělení na „dvě Číny“, celý svět to musí „brát tak, jak to je“.

Víte už tedy, co to znamená odmítnout „politiku jedné Číny“?

Jistě, je na místě, aby Česká republika usilovala o „dodržování lidských práv“ v Číně, ale je na místě, aby se tak dělo v mezinárodním kontextu.

A ministr zahraničních věcí Petříček už k tomu řekl svoje: „Pokud dojde ke změně smlouvy Praha - Peking, vláda se od takového kroku distancuje. Politiku jedné Číny zastává Česká republika kontinuálně od sametové revoluce, plně v souladu s oficiální politikou EU a USA,“ uvedl ministr.

Takže: „Pražáci, buďte opatrní a nehrajte si jen na svém písečku...“

Může se to obrátit – velice rychle - proti vám.