Trendem posledních dnů je pravý opak, jak nám to ukázal ředitel Národní galerie Jiří Fajt. Kdepak mám svoji podřízenou, řekl si, potřebuji vyplatit odměnu, jsou přeci ty Vánoce. A jak řekl, tak jeho přímá podřízená udělala. Dala pod stromeček svému řediteli 1,2 mil. Kč. Dozoroval jsi řediteli, tady máš. Že by to mělo být naopak? A proč? Umělci těmto krokům rozumí a tleskají jim. Hele, Franto, zítra mi podepíšeš nějakej ten miliónek, víš jak jsem předevčírem dozoroval na Prodance v Národnim? Za čtrnáct dní ti to voplatim, pudeš zkouknout Jakla, jak mu to hraje po tý pecce do kebule. Kolik budeš chtít? Hodím ti na to muří nohu.

Zdá se vám, že se jedná o nějakou satiru Husy na provázku? Nikoli! Toto je realita posledních dnů. A nejen umělci krokům Jiřího Fajta rozumí. Rozumí tomu i místopředseda vlády Jan Hamáček, který donutil rezignovat doc. Mgr. Antonína Staňka, Ph.D. Má za něj nějakýho gymnazistu Šmardu z Novýho Města na Moravě, asi bude mít víc kámošů na podpis.

Takže milí spoluobčané, neztrácejte čas a najděte si svého podřízeného s tužkou. Co je doma, to se počítá!

Já už taky musím končit, jdu podškrábnout nějakou tu kačku sousedce, furt je chudák vysazená v okně, asi dozoruje můj barák.

A budete-li se chtít stát ministrem, s chutí do toho, gymnázium stačí! Nemáte-li gymnázium, nezoufejte, za nějaký čas možná nebude ani potřeba.

Nemusím být fanouškem Miloše Zemana, ale v kauze ministra kultury je, zdá se jediný, kdo má všech pět pohromadě. Za tento obrat se panu prezidentovi omlouvám.