Dempseyová, která se specializuje na Východní Evropu a píše komentáře zejména pro přední americké deníky, upozorňuje ve zmíněném rozhovoru na skutečnost, že Rusko využívá dřívějšího prohlášení předsedy Evropské komise Junckera o opatrném přijímání zemí západního Balkánu do EU a velice se v tomto regionu angažuje. Má obavu z Junckerova prohlášení a říká: „Myslím si, že EU by měla být daleko aktivnější a daleko by měla více reagovat na to, co se děje, a to zejména na srbském letišti v Niši, kde se nachází ruské humanitárně-bezpečnostní centrum (Rusko má zde své prostory a možnost využívání letiště - viz) a rovněž by si měla dát pozor na Republiku Srbskou v Bosně. EU by měla být daleko více přítomná přímo na místě a měla by být schopná udržet si Balkán na své straně.“

Jenom o den dříve vychází článek „Uvnitř ruské ´špionážní základny´(Inside Russian 'spy base' in the Balkans) na Balkáně“  agentury AP (Associated Press) právě o uvedeném centru v Niši, který autor článku pojímá jako ruské špionážní centrum pro aktivity na Balkáně. „Jestli tomu tak je, byla by to první ruská špionážní základna mimo jeho území po roce 1990,“ píše se v článku. Šéf centra Vjačeslav Vlasenko popírá, že by centrum bylo schopné špiónovat sousední Rumunsko, kde je umístěn americký protiraketový radar nebo nedalekou americkou vojenskou základnu v Kosovu. Připomeňme, že Rusko před 13 lety stáhlo svá vojska z Kosova.
Článek píše o tom, že zatímco Srbsko má blízko k Rusku jeho sousedé bývalé země východního bloku Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko mají nedůvěru k ruské přítomnosti v Srbsku.

I v Bulharsku chtějí změnu

Ze srbského Niše k hranicím Bulharska do Vidinu dojedete za dvě až tři hodiny (160 km) je to velice blízko. Nyní se zdá, že Bulharsko po volbách bude mít k blízko k pochopení ruské účasti v Srbsku a Západní Evropa se naježila. Volby vyhrál Rumen Radev nezávislý kandidát podporovaný sociálními demokraty, o kterém je známo, že má ke Kremlu blízko. Ten po volbách však prohlásil: „Politika vedení sankcí proti Rusku je čistě v kompetenci vlády. Nicméně jako prezident budu mít za úkol hledat kompromis a řešit tento problém s kolegy z Evropské unie, zejména s těmi, kteří s protiruskými sankcemi také nesouhlasí.“ V jeho dalším prohlášení je vidět duch opatrnosti: „Ještě nedávno jsem lítal se sovětskou stíhačkou, potom jsem však absolvoval americkou školu a jsem bulharský generál. Co mě především zajímá je Bulharsko.“ Mimo sociální demokraty byl však kandidátem strany Alternativa pro bulharské oživení (lternativa za balgarsko vazrazhdane) a toto nám může ledaco připomínat, co se v současné Evropě děje – lidé i v Bulharsku chtějí změnu. Tuto stranu však založil v roce 2014 bývalý prezident Georgij Prvanov (2002-2012), tehdy člen socialistické strany (nástupkyně komunistické strany), po prohraných volbách. S nápadem na kandidátku Radeva však přišli socialisté a odůvodňovali to tím, že se jedná o muže, který bude mít podporu národa: voják, navíc pilot, studoval v USA a co víc, má blízko k Moskvě.

Co Rumenu Radevovi pomohlo k vítězství, byl stejný problém, který pomohl Borisově straně GERB se ujmout vlády: korupce a pomalé tempo reforem ve veřejném sektoru. Ovšem na co lidé v Bulharsku také zabrali je vedle určitého Radevova populismu také pragmatismus. Ten se dotýká vztahů s Ruskem, především otázky Krymu, a to navzdory postoje EU. Podle Reuters nejmenovaný západní diplomat uvedl: „Lidé mají obavu, jaké názory Radev zastává, neboť z jeho úst zní protichůdné názory. Svým způsobem vyšel vstříc rusofilům mezi svými voliči, ale je stoprocentně pro NATO.“ Tato jeho rozdílná vyjádření se dají vysvětlit tím, že Bulharsko má z ekonomických důvodů zájem na zlepšení obchodních vztahů s Ruskem a přilákání ruských turistů, pro které je bulharské pobřeží blízko. Balkánská země musí řešit své hospodářské problémy a ruský kapitál by se hodil. Zdá se, že členství v EU nepřineslo to, co od něj Bulharsko očekávalo a zůstává nejchudším jeho členem s průměrným platem o něco méně než 500 euro měsíčně.

Jestliže výše uvedené mluví o pragmatismu, jsou zde známky i jiné, ze kterých má Západ obavy. Ví se, že Rumen Radev se účastnil setkání bulharských přátel Ruska, na kterém se trhaly vlajky NATO a EU. V paměti západních analytiků zůstává jeho obdiv k ruským „kouskům“ s bojovými letadly, kdy jako první bulharský pilot předvedl tzv. „pugačovu kobru (viz)“. Když se bulharské letectvo mělo účastnit společných akcí s NATO, chtěl podat demisi, zůstal na naléhání premiéra Borisova, ale pro změnu si vymohl přijmout z Polska k reparaci motory Migu-29 a uvažovat o koupi těchto nových strojů. Později se doslechlo, že jeho zamýšlená rezignace souvisela s tím, že byl proti tomu, aby nad Bulharskem létaly stroje NATO a byl proti koupi amerických stíhaček F-16.

Na nacionální notu

To mu vše přineslo v Bulharsku mezi lidmi velkou popularitu jako zastánce národních zájmů a přidali se na jeho strany všichni protivníci NATO a k Rusku zahledění občané, kterých není v Bulharsku málo. O bulharské armádě se ví, že je poměrně dost nacionalisticky orientovaná a bulharští nacionalisté mají namířen osten zejména proti Turecku, což je problém v tom, že je členem NATO. K tomu navíc v Bulharsku panuje až hysterický strach z migrantů a zdejší obyvatelstvo je poměrně protimuslimské. To je také jeden z důvodů, proč Bulhaři zvolili bývalé generála Radeva, neboť v něm vidí „tvrdou ruku“, která bude pro uzavření hranice a dokáže se postavit i proti mocnému jižnímu sousedovi.

Přestože prezident nemá v Bulharsku velkou moc, panuje na Západě obava, že bývalý generál má nejen pozitivní vztah k Rusku, ale že Radev půjde cestou Orbána a Kaczyńského a tato balkánská země se více přimkne visegradské čtyřce.

V příštím roce navíc čeká Bulharsko parlamentní volby a nyní se píše o tom, že do té doby se Bulharsko bude nacházet v nevyvážené politické situaci. Navíc je obava z nadcházející zimy a většího nárůstu nervozity mezi lidmi, kteří se cítí, že se nachází na konci Evropy, která o ně nemá zájem a vyjdou do ulic. V Bulharsku, které se nachází v klíčovém místě na hranici s Tureckem hrozí nadále velice kritická situace, kterou nevyřešilo zřejmě ani zvolení Rumena Radeva. Spekuluje se o tom, že situace nahrává bývalému premiérovi Bojku Borisovi, který pak jako na „bílém koni“ přijede Bulhary zachránit.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.