Celé toto číselné šílenství a s tím spojené manipulace začaly okamžitě poté, co se objevil Covid-19. Zpočátku málokdo věděl, o co vlastně jde, převažovaly spekulace, reálná data nebyla k dispozici. Přesto toto málo stačilo k různým, většinou hrůzostrašným modelům o kolapsu zdravotních systémů, k výrobě strašidelných exponencionálních křivek s vrcholy, kam ani nešlo dohlédnout… Prakticky nikoho nenapadlo, že jakékoliv v reálné praxi použitelné modely lze vytvářet jen a pouze na základě reálných a především relevantních dat. A pak už jen stačilo, aby se těchto bludů chopila média a bylo hotovo. Politici zavětřili příležitost „spasit své země před globální hrozbou nevídaných rozměrů“, prakticky během několika dní skončily léta budované projekty typu Evropská unie, padly již zavedené svobody včetně volného pohybu osob, uzavřely se hranice. Bez velké pozornosti skončila i svoboda projevu, protože kdokoliv měl pochyby o tom, co se kolem Covid-19 spouští, byl bez milosti obzvláště na sociálních sítích „sežrán za živa“. A bez ohledu na to, zda se jednalo o odborníky nebo lidi používající selský rozum.

Ale zpět k tomu, co se děje doposud a nikomu, zdá se, nevadí, že se pohybujeme v oblastí lží a fantazií. Srovnávají se nesrovnatelné údaje s prakticky nulovou vypovídací hodnotou. Každý, kdo ještě trochu používá mozek, musí přeci vědět, že udávaná čísla o „počtu nakažených“ jsou jen bohapusté výmysly. Jedná se pouze o „počty pozitivně otestovaných“, což je ale ZÁSADNÍ ROZDÍL, není a nemůže to být synonymem počtu nakažených. Kolik je reálně nakažených, s velkou pravděpodobností nikdo neví! Každý jen průměrně erudovaný člověk navíc ví, že srovnávat jakákoliv data má smysl, jen když jsou sbírána srovnatelným způsobem, na srovnatelných vzorcích (populace) a ve srovnatelném počtu. Ale nic z toho z pohledů jednotlivých států neplatí!

Podobná je situace s údajem o „počtu nově nakažených“. Jak je možné, že tento megablud již měsíce ovlivňuje průchodnost hranic mezi zeměmi, občanské svobody, ekonomiku atd.? Přitom jde jen o „počet nově pozitivně testovaných“, což s reálnou situací v té které zemi nebo dokonce regionu prakticky nesouvisí. Opět platí, že kolik je ten který den nově nakažených, je zcela jiné číslo, které neznáme! Hypoteticky tak můžeme zjistit při testování například 300 pozitivních lidí, ve skutečnosti ale ten den nemusel přibýt ani jeden nakažený. Nebo také mohlo přibýt řádově více nakažených! Tak jak je možné, že tato, při tomto zmatečném sběru dat, zcela nepoužitelná čísla s minimální vypovídací hodnotou, již měsíce vykazuje prakticky celý svět? Zbláznili se snad všichni, nebo žijeme v nějaké virtuální realitě?

Proč se například nevěnuje maximální pozornost vytvoření metodiky nebo alespoň jednotného způsobu náběru vzorků a teprve poté se získaná čísla srovnávají a hodnotí? K čemu se testuje v každé zemi jinak a poté se z toho vyvozují zásadní závěry s dopadem na nás všechny? Co se v reálném životě změnilo například v Karviné, kde se jednoho dne objevilo „ohnisko nákazy“? Odpověď zní: „NIC!“ Jen se ukázalo, že pravděpodobně již delší dobu bylo v tomto regionu mnoho lidí nakažených Covid-19, nicméně, než se identifikoval první, život tam běžel normálně: lidé pracovali, potkávali se, bavili se, žádná zvýšená data nevykazovala ani zdravotní zařízení. Z pohledu uvedených statistik byl do té doby tento region v pořádku, tedy „zelený“. Ze dne na den byl ale přebarven na „červený“, dokonce hrozilo, že některé země kvůli tomu přebarví na červenou i celou Českou republiku. Ptáte se také, jak je to možné? Jednoduše… Stačilo totiž, aby se (zodpovědně) začalo více plošně testovat v tomto ohnisku, což znamenalo „denní nárůst počtu nakažených“ a díky nesmyslným a pitomým statistikám byl problém na světě. A to doslova. To, že denní nárůsty byly pravděpodobně již dříve, to, že reálně se ze dne na den v Karviné nic nezměnilo, to se neřešilo. Ale stačilo to k tomu, aby z bezpečného regionu masové šílenství v podání pseudoodborníků vyrobilo region toxický.

Naprosto neúnosná situace je však především kolem údajů o „počtu mrtvých na/s Covid-19“. Prokazatelně se v těchto přehledech neobjevují počty zemřelých, u kterých byl jako příčina smrti jednoznačně určen právě Covid-19. Odborníci se dokonce shodují, že počet zemřelých prokazatelně na Covid-19 je relativně nízký. Ptám se tedy, PROČ SE VŮBEC ZVEŘEJŇUJE POČET ZEPŘELÝCH NA/S COVID-19, když tato čísla vůbec neodrážejí realitu?! Proč, proboha, média a někteří politici straší celý svět přehledem zemřelých, aniž by bylo prokázáno, že tomu tak je? A jaký má smysl zveřejňovat „počet zemřelých s (!!!) Covid-19“, co tento údaj znamená, jakou má vypovídací hodnotu? Říkám si, zda bychom neměli takto důsledně uvádět například přehledy „zemřelých s herpesem“, vir to je, soudí se, že tento vir v jeho různých podobách má možná 50 % lidí, jeho některé formy mohou být život ohrožující… A čísla by byla ještě mnohem hrozivější, než je tomu u Covid-19! Ano, bylo by to absurdní, proto říkám, že STEJNĚ ABSURDNÍ JE KAŽDODENNĚ ZVEŘEJŇOVAT ČÍSLA MRTVÝCH S COVID-19! Je to jen další strašení lidí ze strany nekompetentních médií a politiků.

Absence zdravého rozumu je vlastně to, co mně na současné hysterii kolem Covid-19 nejvíce vadí. Srovnáváme nesrovnatelné údaje a on line 24 hodin denně zveřejňujeme přehledy, které nemají žádnou oporu v realitě! Přesto se těmito výmysly řídíme, drtivá většina politiků s nimi pracuje a na základě toho rozhoduje. Před pár měsíci sci-fi, dnes realita.

Nejsme již ani schopni rozpoznávat, že se kolem nás odehrává absurdní divadlo. Novináři jen opakují nesmysly, ze kterých se stala realita, neptají se důsledně na podstatu věci, nechtějí znát realitu. V pohodě jsme přijali další nesmysly, aniž by nám docházelo, že jsme jimi stále více obklopováni. Příkladů je mnoho, jen je třeba se rozhlédnout, ale nečekejme, že „pátá kolona“ je bude objevovat nebo dokonce kritizovat.

Proč se například několikrát denně testuje skupina, která je prokazatelně neriziková? Mám na mysli vrcholové sportovce, profesionály. Jsou mladí, zdraví, dobře živení, trénovaní. Tedy z pohledu Covid-19 prakticky nerizikoví. Navíc profesionální sportovci se testují, aby soutěžili mezi sebou bez diváků, přitom profesionální sport funguje hlavně jako zábava pro publikum, jestli se nepletu. A oproti tomu stojí senioři žijící v domovech důchodců, LDN atp., tedy skupina vysoce riziková. Tak proč se několikrát týdně s podporou státu netestují všichni zaměstnanci a dodavatelé těchto zařízení? Vždyť této skupině může skutečně jít i o přežití.

Takových příkladů absence zdravého rozumu by se dalo najít mnoho a naštěstí osobnosti z různých oborů se zřejmou kompetencí na tyto absurdity také často upozorňují. Velice si jich za to vážím. Bohužel však nenacházejí podporu ani u většiny novinářů, ani u podstatné části politiků, a dokonce ani u mnoha občanů, což mě mrzí nejvíce. Ale pevně věřím, že tato ignorance reality, respektive její zaměňování za virtuální fikci, se změní, a že lidé u nás začnou zase věřit svému úsudku. Ostatně, právě toto nás, Čechy, Moravany i Slezany, vždy posouvalo na přední místa v konkurenci s ostatními státy.

Autor, Miroslav Forman, je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty UK, na této škole působil i jako pedagog, v současnosti se věnuje krizové komunikaci.