Jeden "redaktor" opakovaně píše o tom, že prý pojmenování Franze Josefa Franta Procházka vzniklo tím, že měl údajně ceremoniáře, který se tak jmenoval. Skutečnost je ale poněkud prozaičtější. Jakýsi redaktor kdysi vyfotografoval Franze Josefa na Karlově mostě. A dal pod to titulek: "Procházka na mostě". Stejně tak jakási dívka, která o sobě tvrdila, že je historička, prohlásila v televizi, že po bitvě na Bílé Hoře Habsburkové okupovali Čechy. Asi zrovna při hodině dějepisu chyběla. Jinak by věděla, že Habsburkové byli řádně zvolení dědičnými českými králi v roce 1526.

Česká královská pokladnice - po smrti Ludvíka Jagellonského - zela prázdnotou. A tak se hledal někdo, kdo by ji naplnil. Volba padla na Ferdinanda I. Habsburského. Čeští pánové netušili, že je pokladnice Habsburků prázdná také. V té době byli Habsburkové celkem bezvýznamný evropský rod. A tak čeští pánové předpokládali, že bude Ferdinand I. slabým panovníkem. A budou si moci nadále dělat, co budou chtít. Habsburk je vyvedl velice rychle z omylu.

Přiznávám, že můj názor může být ovlivněn tím, že můj dědeček (z matčiny strany) byl důstojníkem Rakousko-Uherské armády. Když se vrátil z I. světové války, kde byl v první linii, jako první udělal, že vystoupil z církve. Prohlásil prý, že kdyby existoval Bůh, nemohl by se na taková jatka díval. My jsme, jako kluci měli zakázáno hrát si na vojáčky. A ani jsme nesměli mluvit o válce. Děda prohlásil, že jen o tom mluvit by byla neúcta ke kamarádům, kteří tam zůstali. Mluvil o tom jen dvakrát.

Jednou o vánocích jen řekl: "Když jsme byli ve Štýrsku, poslal nás plukovník pro vánoční stromek do země nikoho". A podruhé, když byl v jakémsi rozpoložení mi vyprávěl, jak byl v zákopu. A okolo byli všichni kamarádi mrtví. On jediný byl naživu. Ale jako důstojník nesměl ustoupit, dokud nebude raněný. A tak (ze zoufalství) vytáhl svoji pistoli. Položil ruku na jakousi bedničku, a snažil se do ní střelit. Ale jednak musel střílet z větší vzdálenosti, aby nebyl vidět kolem rány střelný prach. A pak se také bál se sám zranit.

Teprve na potřetí se mu to prý povedlo. A pak s hrůzou zjistil, že ta bednička, na které měl položenou ruku, je plná ručních granátů. Mělo to ale ještě dohru v polním lazaretu. Doktor který ho ošetřoval mu řekl: "Jožko ty vole. Ty máš štěstí, že jsem Čech. Vždyť ty tam máš rakouskou kulku". Jaký by za to byl na frontě trest nemusím zdůrazňovat.

Nesmíme zapomínat na to, že po rozpadu Rakouska-Uherska (které se mimo jiné stalo na příkaz Ameriky) byly České země nejprůmyslovější oblastí Evropy. Byla zde také rozvinutá kultura, obchod, věda, společenský život. Teď se jen divíme, kam až jsme to dotáhli. Na popelnici Evropy. A tak zůstává jen otázka, kdo? Který politik opravdu dokáže Českou republiku vyvést z toho marastu, do kterého ji předchozí vlády dostaly. Ale ať to dopadne jak chce, je jasné, že se to zase svede na nás - na novináře.