Původní záměr týkající se rámcového vyrovnání životní úrovně (západ – východ) je v nedohlednu, ale za to neomarxistická a „zelená“ politika získává ve vedení EU stále více prostoru. 

Na různá témata týkající se EU se u nás v ČR popsalo už hodně papíru, ale aby prostý občan získal nějaký solidní přehled o tom, jak si v EU stojíme, není asi žádoucí, protože souborných hodnocení je jako šafránu. Škála těch, kteří se čas od času vyjadřují, je hodně široká a proto získat aktuální přehled je dost obtížné.

Nejsnadnější to mají t.z. eurohujerové, tedy ti, kdož nepřipustí žádnou větší kritiku a umí nacházet na EU jen samé plusy. Pak je nevybarvený střed, který se často „babrá“ v jednotlivostech, tedy pakliže se vůbec vyjádří. Kritiků EU se najde povícero, ale právě o nich, o jejich solidnosti a o jejich schopnosti říci laikům srozumitelný stav v aktuálním čase s pravděpodobným výhledem do budoucích měsíců či nejbližších let, o těch je zde řeč. Tedy ne jenom o nich.

Základní myšlenka při zrodu EU byla jednoduchá: maximální hospodářská spolupráce uvnitř unie s volným pohybem osob a kapitálu. A jak dopadla ČR? Několik let zákaz pohybu osob (potencionálních zájemců o práci)hlavně k sousedům a omezení pohybu kapitálu v různých komoditách pomocí povolených objemů a třeba i ploch(vinohrady). Tak to byl náš začátek! Nebudu zde vypisovat všechny aktivity, které byly EU přidušeny (např. cukrovary, z části textilní průmysl), to vše by mělo být náplní při hodnocení MY  a EU.

Ne všechny kritické hlasy musí vyústit k požadavku na vystoupení z EU. Rovněž, i přes řadu správně vytrčených ukazováčků na neschopnost EU a i na příkoří, která se ČR dějí – od pana Okamury, není solidní hned navrhovat referendum k dané otázce. Tedy za mně – referendum ano, ale až po masivní a podrobné informovanosti celé populace!

A jsme u jádra pudla a důvodu tohoto článku:  Vyzývám všechny politiky, bývalé i stávající ve funkcích, stejně tak vyzývám ekonomy a další profese zabývající se mezinárodní tématikou, vytvořte diskusní fóra pro výměnu informací a názorů. Proč? Jste to právě vy, kteří mají přístup k informacím, často i v náplni práce (stačí i částečně) a minimálně morálně jste povinni občany informovat. Ale ta informace musí být souborná, přehledná, bez vynechávek částí problematiky. Po té, každý sám za sebe, dejte na papír plusy a mínusy dle vašeho pohledu a na závěr, třeba i s výhledem a podmínkami do budoucna, dát resumé : EU ano…..EU ne, neb zcela jistě bude mít každý politik po takovém vyjádření snahu získat podporu širší veřejnosti.

Ještě jednou jmenovitě (dělám to nerad, zvláště když není sám) - pane Okamuro: jak může v referendu rozhodovat občan, který o tom, k čemu se má v referendu vyslovovat, skoro nic neví? A nebo má těch informací (záměrně) jen polovinu. Tedy znovu – referendum ano, ale až po podrobné masivní informační kampani.

Někteří občané, ale i politici mají referendum automaticky spojeno s negativním výsledkem, tedy s vystoupením z EU; ale to je fikce, předsudek. Právě posouzení, srovnání a vyhodnocení negací by mělo být tím rozhodujícím vodítkem pro stanovení konečného resumé.

Existuje však jedna kapitola, fenomén, nepsaná zvyklost a nebo lidově přizdis…ství, které nemá hodnotové parametry,  dost těžko se dá specifikovat, ale stojí v cestě k veřejné a svobodné diskusi. Na to se jak zadek na dekl hodí mnou oblíbený citát, jehož autorství je prý mylně připisováno F. M. Dostojevskému, ale to není tak důležité; hloubka slov v citátu, bráno ve vztahu k EU, silně převyšuje jakoukoli i historicky významnou osobnost: „Jednou tolerance dosáhne takové úrovně, že inteligentním lidem bude zakázáno přemýšlet, aby neurazili imbecily.“