Už druhý pohled, který vyhodnotí vliv médií na společnost, na kvalitu informací, a tím i na její rozhodování se ve věcech zásadních, může posunout především úlohu veřejnoprávních médií na přední místo zájmu. V minulosti, hlavně při „zčeření poklidných vod“ spacákovou revolucí, se ukázalo, že vzletnými hesly spolu s nezákonným obsazením budovy ČT, tedy silou (což trvá dodnes), lze nastolit absolutní ovládnutí veřejnoprávního média, ač toto patří široké veřejnosti, a ne pár okupantům; zvláště když miliony občanů na provoz odvádí povinný desátek.

Zatuchlost také zčeřil nedávný rozruch kolem nominace Hany Lipovské, která z povahy svého odborného zaměření vzbudila naději, že se konečně ledy pohnou a že bude do zákulisí ČT více vidět, ale naděje pohasly kandidaturou za diskutabilní Volný blog, spojenou s odchodem Lipovské z rady.

Projev poslankyně Margity Balaštíkové na schůzi Poslanecké sněmovny 1. 11. k návrhu zákona o ČT a o Českém rozhlasu téměř plně vystihl většinu bolístek, kterými ČT trpí. Nejvíce bych podtrhl kritiku zpravodajství, jeho jednostrannost, jeho neúplnost, slepenou s komentáři, mnohdy i s poučkami, co a jak je správné. Přidáme-li k tomu kličkování, mlčení - jen s poznámkou, že veřejnost není na takové výši, aby dostala tak citlivé údaje, prostě snahu neinformovat, posléze až stydlivé zveřejnění některých platů včetně toho nejvyššího (ano, částky překvapily), budí to dojem asi jako „Nekecejte nám do toho, televize je naše a my nejlépe víme, jak to máme dělat“.

Nemá smysl se rozepisovat o jednotlivostech, tak jen příklad: Už i vrabci na střeše si o tom štěbetají, jen ČT nic, anebo velmi málo. Mám na mysli dlouholetou účast USA na politickém vývoji na Ukrajině. Sami Američané o tom na různých serverech hovoří a udávají i data, kdy, co a jak, tedy jak jsou od r. 2014 zapojeni, jak v následných letech i cvičí ukrajinské vojáky (z praporu AZOV) atd. a … ČT nic. Jazykový zákon, který byl tou hlavní rozbuškou, zůstal rovněž na okraji zájmu. Zato z fronty na Ukrajině jsou plně v obraze (tedy jak ty Rusáky tepou), skoro jako by stáli v zákopech na všech bojištích najednou. Ano, ČT tam má svoje zpravodaje, ale šíře zpráv chytrému napovídá, že většina je z doslechu. Děkuji, nechci.

Vem čert Putina, není to žádný stratég, nechal se zatáhnout do nesmyslné války a zisk bude mít někdo jiný. To, co má ČT jako velký dluh, je právě to nevyvážené zpravodajství. Nechci bagatelizovat bolestné ztráty na ukrajinské straně, každého života je škoda; ale na druhé straně totální neinformování o zákeřném chování hlavně praporu AZOV v průběhu osmi let 2014-2022 hlavně na Donbase, přes existenci a nedodržování Minsk 1 i Minsk 2, kdy tisíce mrtvých, převážně civilistů, žalují. A ČT? – Nic, nebo velmi málo!

Zmíněný návrh zákona někteří zasvěcení hodnotí jako malou domů pětikolce a tolik žádaná snaha po naplnění kodexu veřejnoprávního média zase zajde na úbytě. A do toho občas ještě pan Dvořák, takto ředitel, žádá zvýšení koncesionářského poplatku, přestože vyšlo najevo, jak rozházel rezervu, vytvořenou jeho předchůdcem. Zcela opačná snaha je cítit mezi lidmi, tedy podstatné snížení, ne-li vůbec poplatek zrušit.

Odpověď na otázku z titulku je nasnadě: Při současném složení vlády, potažmo Poslanecké sněmovny, není skoro žádná naděje na zásadní změnu. A to ta naše veřejnoprávní by ozdravný průvan potřebovala jako sůl!