Necítím se jako odborník, ale vím, co se dá hlasem vyjádřit a také jak; na první pohled jednoduché zadání, je ve své podstatě někdy hodně těžké a ne každému je z hůry dáno.

Zpravidla píši na jiné téma, ale k napsání těchto řádků mně vyprovokoval mimořádně dobrý výkon všech aktérů ve zmíněném pořadu, a přesto, že to porota říká pokaždé, zde bylo rozdělování bodů obzvlášť těžké. Tedy alespoň pro mne, když se snažím při každém dílu o svůj žebříček. Často se s porotou rozcházím, někdy dost zásadně. Vím, je to pro některé diváky i důvod, proč na tento pořad zanevřeli. Myslím však, že hlavním předmětem není soutěž, ale zábava a to tento pořad pro mnohé splňuje; viděno přes čísla sledovanosti. Někomu může vadit zvláštní humor Ondřeje Sokola, mně trochu nucené rozhovory před vlastním vystoupením.

Nebudu zde hodnotit jednotlivá vystoupení; jen poznamenám, že výtečná kvalita tohoto dílu byla dána tím, že všichni se k originálu velmi přiblížili. Výjimku z nehodnocení udělám u vítěze, Milana Peroutky. Při pohledu zpět, na dřívější kola, podal vždy perfektní výkon, bez ohledu na problematičnost osoby, kterou  ztvárnil. Přiznám se, že pro mně a asi pro řadu mých vrstevníků dříve narozených bez zájmu o bulvár, bylo jméno Milana Peroutky mimo okruh i periferního vidění. Snad jen v posledním "regálu", v třetí zásuvce odspodu byla povědomost, že má něco společného s Olympikem.

Jeho ztvárnění  Tiny Turner, hlasově i výrazem, prostě nemělo chybu a i v tak vysoce kvalitním kole, bylo nadprůměrné. Zde se nelze nezmínit o vynikající, profesionální práci lidí v maskérně, kdy žena v Peroutkově podání (a nebylo to poprvé) byla uvěřitelná a maska jen podtrhla výborný výkon aktéra.

Milan Peroutka prostě umí a tak nezbývá, než mu popřát, ať ho kvalita projevu neopouští. Dobrou písní se dá mnohdy vyjádřit víc, než v hodinovém projevu našich známých rétorů.