Bylo to právě NATO, ale v podstatě USA, které zasahovalo proti Srbsku, tedy proti svrchovanému státu, který si dělal doma pořádek, konkrétně vojenským zásahem proti ozbrojené zločinné organizaci UCK. Aktuální zpravodajství z Haagu, tedy z mezinárodního soudního dvora, které zvěstuje proces s hlavou UCK a dalšími z vedení jen potvrzuje, že srbská armáda zasahovala oprávněně. A není pravda, když se udává, že konala důslednou etnickou čistku; ano, před srbskou armádou nakonec utíkalo přes 200.000 kosovských Albánců, ale mnohé hnalo špatné svědomí za skutky, které ve svém okolí spáchali a věděli, že je Srbové nepochválí.

„Nalejme si čistého vína“ – kam směřovalo Srbsko v devadesátých letech? Do NATO určitě ne, ale Rusko mu bylo docela blízké. Co s takovým elementem? Bombardovat! To tak, aby mělo Rusko v Evropě nějakého spojence! UCK, i se svým drogovým arzenálem, ale hlavně s ozbrojeným projevem proti katolickým srbským starousedlíkům, byl ideální partner proti vedení v Bělehradu. Co na tom, že nepřátelské nezákonné akce jsou lehce podbarvené jiným náboženstvím, konkrétně islámem, s islámskou Albánií za zády. Záslužná česká dobrovolnická organizace „Přátelé Srbů na Kosovu“, která zásobovala osamocené srbské katolické grunty s dlouholetými starousedlíky, by mohla vyprávět, jaká příkoří se těmto zůstávajícím Srbům dějí, fyzickou likvidaci nevyjímaje.

Ty, které mají v Haagu soudit, se nejprve pod patronací USA stali špičkovými politiky, prezidenta nevyjímaje. Hashim Thaci coby šéf UCK, nemá na svědomí „jen“ 100 civilních obětí, za které má být souzen; pod jeho vedením jde o tisíce, ať už jen vyhnané do Srbska a nebo právě zavražděné, ale ve větším počtu, než těch uváděných sto. Tito obžalovaní jsou současně morální obžalobou Spojených států, s kým se pro „americké zájmy“ dokážou spojit. Ano, výsledkem je americká vojenská základna v Kosovu.

Není divu, že Putin, ač je v jiné situaci - používá podobný nátlakový prvek: bombardováním zasažené nejen vojenské cíle – již několikrát akci NATO v Jugoslávii přirovnal ke svému tažení. Obojí je určitě špatně, ale to ruské běsnění svým rozsahem je zrůdné a nesrovnatelné.

Závěrem, nevím, nakolik byl Thaci pod nepřímou americkou ochranou, ale tak opožděný soud je až jizlivě úsměvný, i když se dá připustit to známé úsloví „Pozdě, ale přece!“