Sice jsem se již dříve zmiňoval, ale je potřeba pro hlubší uvědomění opakovaně zdůraznit: jakákoli snaha o smír, tedy mezi muslimy a křesťany, je chápána jako slabost a neexistuje žádný dokument, který by alespoň na evropské půdě zneplatnil ty teze z islámské ideologie, které jsou ve zjevném rozporu se zákony, které garantují demokratický společenský řád.

Při nedávné opakované výzvě papeže k pomoci migrantům je pak přímo křesťansky zločinné nerozlišovat mezi křesťanským uprchlíkem, jehož na strastiplnou cestu vyhnali právě muslimové a tím muslimským, který je oblbnutý mafiány, že mu v Evropě budou padat pečení holuby přímo do huby. Ti, kteří utíkají před vražděním mezi muslimy samotnými, by se měli uchýlit do islámské země blízké jejich vyznání.

Nikdy ještě z papežových úst nezazněla přímá podpora těm nejutlačovanějším, tedy křesťanským menšinám v islámských zemích, tedy těm, kteří i podle obecných lidských měřítek pomoc nejvíce potřebují. V Bibli sice je zmínka o nastavování druhé tváře, ale nikde není popřeno to nezákladnější – právo na život – což tolerovaní islámští radikálové zjevně neuznávají.

Papež by si měl nasadit masku neznámého a na pár měsíců se usadit třeba na jihu Francie a nebo kdekoli v Evropě na muslimy zabraném území a neskrývat svoji víru. Možná, že pak by se v poselství světu našlo místo i pro vlastní, takto nejpronásledovanější Kristovy následovníky. Do komunity křesťanských menšin v islámských zemích jej raději neposílám; nemusel by se vrátit.

Papež je ve světě významnou veřejnou osobou a jeho slova – prosba o pomoc – k euroatlantickým zemím o zastání se u vlád v islámských zemích ve prospěch právě utlačovaných a vražděných křesťanských menšin, by mohla mít svou váhu. Nestalo se. Ale i bez této žádosti by zájem o tuto problematiku od evropských vlád byl na místě.

Možná si ortodoxní ateista řekne, že ho problémy křesťanů nebo třeba útoky na židy ve Francii nezajímají. Ale již dnes je zřejmé, že při poměrně rychlé islamizaci Evropy není daleká doba, když se zásadně nezmění současný sebevražedný směr v Evropě, že ho dnešní lhostejnost v budoucnu dostihne s ještě více nemilými důsledky.