Už dlouho mám podezření, že mozek piráta Bartoše se vzbouřil a na protest, jak je s ním nakládáno, tedy že mu není dovoleno se účastnit na formulacích, které ústa vypouští, se ukryl do jednoho z dredů, smířiv se i s tím, že vlaje ve větru. 

Když pominu minulost pirátské sebranky v užalovaných akcích proti ČR při vlezprdelkování u EU, jejich evropskou rétoriku na přísun muslimských vetřelců, je tlachání o řešení současné korovinové krize vhodné jen pro dnes spadlé z Marsu. Jak pak vypadá ten blahosklonný souhlas s kritikou schůzky u prezidenta Zemana, když nedokázal počkat, až zhasnou kamery a sundal roušku na bradu a jal se doplňovat tekutiny. Nic jiného než čiré pokrytectví v přímém přenosu.

Šéf ODS Fiala měl celkově při kritice mírnější tón, ale neopomněl osočit vládu, že opisuje z jejich plánu řešení.  Vůbec volání z celé opozice směrem k vládě, po přesně staveném plánu – kdy, co a jak a to v datumech – je jako chtít po televizních rosničkách, aby zajistily slunečný den týdny dopředu. Nicméně bylo až nechutné, jak se Fiala, při profesorském tlumení ostré kritiky zdredovaného protějšku, tetelil nad pomyšlením na sčítání chyb vlády, až krize skončí. Chyby se určitě staly a možná ještě stanou, ale tak okázale avizovat generálské výložky toho po bitvě, bylo trapné.

Myslím, že nejlepší variantou po „bitvě“ bude zhodnocení těch, kteří byli u kormidla a to i se všemi chybami, po vyloučení těch objektivních; bylo by čestné si je přiznat a zamést si svůj práh. U většiny dnešních kritiků nepředpokládám, že na ten svůj práh vůbec nějaké koště mají.

Za dnešního stavu je však nejvíce potřebné, podpořit kormidelníky svou ukázněností a občanskou solidaritou; zvláště vůči těm, kteří bojují v první linii.