Expert na mezinárodní vztahy a bývalý první náměstek ministra zahraničí Petr Drulák:
Evropa je pouze vazalem USA a nemá žádnou možnost na průběhu války na Ukrajině nic změnit. Česká vláda nerealisticky sází na vítězství Ukrajiny. Je to problém tábora států, do kterého patří i česká vláda, tedy představa, že Ukrajina může Rusko porazit. Nevím, odkud ti lidé tuto představu čerpají. Považuji to za naprosto nereálné a vnímám jako zásadní chybu na takové představě stavět zahraniční politiku. Bohužel nejde pouze o zahraniční politiku, ale o základní pilíře naší ekonomické prosperity. Pro významnou část společnosti to bude otázka základního ekonomického přežití. Všechno to souvisí se zmíněným nerealistickým předpokladem. Očekávám, že se nerealistické hypotézy v určitou chvíli začnou přehodnocovat.

***

Marwan Bishara, politický analytik Al Jazeera:
Zatímco ruská média nemají jinou volbu, než papouškovat oficiální linii, západní média volbu mají, nicméně se rozhodly věřit informacím NATO a Pentagonu, bez ohledu na jejich záměry. Vezměme si příkladně prohlášení anonymního (proč anonymního?) představitele Pentagonu: „Rusko zapojilo do války na Ukrajině již 85 % své vojenské kapacity a muselo stáhnout své vojáky z hraničních oblastí a ze světa“, nebo „Rusko stále neumí efektivně používat svoji výzbroj“ či „ruské ztráty činí stovky a stovky denně“ nebo „mezi ruskými padlými jsou tisíce důstojníků, stovky plukovníků a mnoho generálů“.

Samozřejmě neexistuje jediný důkaz, že tato prohlášení jsou pravdivá, a stejně tak, že je úřady šíří spolu s novináři s určitým záměrem. Ale je jisté, že ovlivňují veřejné mínění, elity, politiky a odborníky, takže většina z nich věří, že Ukrajina situaci zvládne, a dokonce, že porazí mnohem silnějšího nepřítele. Západní, a zvláště anglo-americká média mají ovšem krátkou paměť, nebo bych spíše řekl selektivní paměť, když berou taková prohlášení za fakta, jako by minulá lživá prohlášení při válkách v Afghánistánu, Iráku či Vietnamu v sobě nenesla podobu dnešních zpráv z Ukrajiny.

Roku 2019 zjistil Washington Post, že vrchní představitelé Spojených států neříkali během osmnácti let války v Afghánistánu pravdu, vydávali prohlášení, o kterých věděli, že jsou falešná, skrývali nepochybné důkazy o tom, že válku nelze vyhrát, jinými slovy, lhali. Ale mediální výstupy, think-tanky a vlivní experti stále pokračují v citování těchto představitelů, i když dobře vědí, že lhali též o jiné válce, o té irácké, kdy vytvářeli falešné dojmy a předkládali uměle vyrobené důkazy.

Během studené války byly oficiální lži ještě horší. Kupříkladu „Pentagon papers“ publikované před půl stoletím potvrdily, že se americká vláda cíleně snažila skrýt ohromné ztráty ve vietnamské válce, což vedlo k dalším 55 000 mrtvých Američanů a milionu Vietnamců. Ovšem tvrzení, že důvěra veřejného mínění v americká média a vládu byla za této války „navždy ztracena“ se ukázalo být předčasné, oficiální lži o „špinavých válkách“ v Asii a Centrální Americe byly dále vydávány za fakta.

Je šokující, jak „svobodný tisk“ ve „svobodném světě“, který si získal důvěru odhalením oficiálních lží v publikovaných „Pentagon papers“ a „Afgan papers“, dnes věrně papouškuje a rozšiřuje oficiální názory, jako by to byla válečná fakta.

Dokonce i dnes, kdy americké speciální jednotky bojují napříč Afrikou ve „stínových válkách“, jsou oslavovány „svobodným a nezávislým“ tiskem. Člověk neví, má-li se smát či plakat.

***

Je neuvěřitelné, jak Američané historicky nerozumějí mentalitě jiných kultur a jak při střetech s nimi selhávají tím pádem i vojensky s mnohem slabšími soupeři. Proč tomu tak je, by bylo na knihu, ale je to viditelně tak.

Proto si zřejmě neuvědomují, jak návštěvou Pelosiové na Taiwanu hluboce urazili Číňany, a že po pár siláckých gestech ze strany Číny se tentokrát vše nevrátí k obvyklé americké hegemonii, čím dál tím více se tlačící do asijsko-tichomořské oblasti. Číňané nezapomínají a nezapomenou, a o času, kdy to Američanům vrátí i s úroky, rozhodnou oni. A že k tomu dojde, na to můžete vzít jed.

Viz jeden z komentářů z amerického tisku:
Čína krok za krokem směřuje k soběstačnosti, aby nebyla v ničem závislá na Spojených státech nebo na některé jiné zemi a připravuje se na možnost konfliktu s USA. Návštěva Pelosiové na Taiwanu ji v tomto kurzu jen a jen utvrdí.