Čtenář glos A. J. k textu T. M. M. s přáním, abychom to tady koučovali jinak:

Hodně jsem se musel pousmát nad vaší glosou o slovíčku „Erziehungsberechtigter“ (tedy „oprávněný k výchově“), které v moderní němčině často nahrazuje slovíčko „Eltern“ (tedy „rodiče“).

Měl jsem historicky ve svém profesním životě to štěstí strávit 7 let s rodinou v Německu (Frankfurt, Mnichov), a přestože drtivou většinu běžné rodinné agendy (úřad, školka, lékař, berňák oběhala manželka, párkrát jsem (už tehdy jako „Erziehungsberechtiger“!) zavítal na rodičák. O svých synátorech (2 kusy) jsem se toho moc nedozvěděl (malých dětí se nesmíme dotknout jasným známkováním - proto učitelé o nich raději píší citlivé slohové práce - to je ale jiné téma), nicméně v hlavě mi utkvěla celá řada supermoderních témat, která německá škola (už před 6ti lety!) řešila. Namátkou: 

- chlapeček nám z náboženských důvodů nejí maso. Je vhodné, aby seděl v bavorské škole u stolu s masožrouty? Jak přenastavit jídelníček pro děti "s migrační historií"? (Pro vysvětlení: "Person mit Migrationshintergrund" = korektní neutrální výraz pro cizince žijící v Německu.)

- holčička se na tělocviku odmítá obléci do plavek - standardní německý problém, co s tím? 

- značná část žáků nám mluví turecky a zbytek třídy jim nerozumí! (No, bodejť by ne, když je to jejich mateřština a řada Turků neumí pořádně německy ani v třetí generaci.)

A tak dále, a tak dále, a tak se pomalu politicky naprosto korektní většina v tisíci a jednom případě přizpůsobí (drobným?) požadavkům jednotlivce, který má přeci svá práva a úctu! A tak se prosím škole nedivte, že pod tíhou tohoto celého stresu i v oblasti oslovení normálních rodičů raději použije bezpečnější právní výraz „Erziehungsberechtigter".

***
Vox populi:
Když už vybraným umělcům patří Česká televize, proč by jim nemohlo patřit ministerstvo kultury?