Je nabíledni, že záplav v Německu bude politicky zneužito k dalšímu hysterickému šíření zelené propagandy, během které se budou tak lehce rýžovat další peníze daňových poplatníků. Odborníci a „odborníci“ se sice snaží dokázat, že změny klimatu jdou na vrub činnosti člověka, ale stále je to jen jedna z hypotéz a skutečně vědecký důkaz chybí - ostatně, stačí se podívat do historie klimatických změn na Zemi jiným, než krátkodobým pohledem několika generací.

Věda tak dlouho bojovala proti víře, až se stala sama náboženstvím, a to značně nesnášenlivým, chovajícím se k nevěřícím způsobem téměř středověkým. Filosofové, kteří by se podívali na současnou situaci jinýma, než industriálně - ekonomickýma očima, bohužel nejsou k dispozici.

A tak se dále budou vyhazovat biliony a biliony na pochybné umenšení vlivu skleníkových plynů a jiného industriálního působení člověka, aniž bychom se vážně zamysleli, zdali nás nepohání jen nezměrná člověčí pýcha, že se nám podaří ukočírovat přírodní děje, o nichž vesměs nemáme ani ponětí, spojená se stejně nezměrnou hamižností.

Opět se nezastavíme a nezamyslíme se nad tím, co každodenně provádíme přírodě „natruc“, jak vůbec nebereme ohledy na její občasné dramatické výkyvy. Stačí se pak podívat na staré mapy osídlení (jeden příklad za všechny: voda při moravské povodni v roce 1997 nikde nedosáhla za hranice původních bran a hradeb Olomouce, stále však vesele stavíme obydlí na místech zvaných Černovír, V tůních, Na víru apod.), z pohorských vesnic se stěhujeme do nížinných paneláků naležato, jak říkám husté zástavbě na předměstích měst, stavebně často nepřizpůsobené případnému řádění živlů (opět jeden příklad za všechny: renesanční Raffelsbergerhof ve Weissenkirchen ve Wachau stojí poblíž Dunaje, ale vždy lehce přežil jakoukoliv povodeň, neboť silně zvýšené přízemí z kamene bylo postaveno tak, že mu voda neublížila, neboť jím mohla volně protékat a obytná patra zůstala nedotčena), řeky a potoky poutáme do betonových koryt (podívejte se na starou mapu, kolik měla například Morava v Litovelském Pomoraví v 18. století ramen a kolik má dnes), pole obděláváme často hanebným způsobem zcela bez ohledu na možné přírodní následky, a takto by se dalo dlouho pokračovat a pokračovat.

Jenže na pokorném návratu k přírodě, pokorném přijetí jejích rozmarů, a postupném pokorném přizpůsobování naší civilizace a našich životů proměnlivým přírodním jevům, se toho moc vydělat nedá.

Takže bohužel musíme počítat s tím, že mnohem větší škody, ztráty a životní tragédie nepřinese v toku času příroda, ale nové náboženství, tvářící se jako věda.