A imigrace? Není to jen začátek? Co až začne skutečný boj o vodu. A další suroviny a zdroje. Všechno, co jsem se o ekonomii naučil, mi říká, že to obrovské a stále rostoucí zadlužení skoro všech států se dá vyřešit jen dvěma způsoby: buď totální inflací, nebo totální válkou. Přitom taková inflace je, jak ukazuje historie, předzvěstí války. Demokracie je sice ten nejlepší způsob ze všech špatných, ale generuje stále častěji politiky, kteří zjevně nechápou, co by pro společnost měli učinit. A tak se starají spíš o sebe. Vzpomínám si na rozhovor s generálem Rešetnikovem, dlouholetým hlavním analytikem KGB a FSB, v jedné pražské vinárně. Právě o tom, kam svět spěje, jsme diskutovali. Naskočili jsme do vlaku kapitalismu pozdě, řekl mi tehdy s určitým smutkem v očích, jakého jsou schopni snad jen Rusové.

Jak to tedy všechno dopadne? Požádali jsme několik osobností z různých oborů, aby se pokusily na tuto otázku odpovědět.

Veronika Sušová - Salminen, politoložka

Jedním z rysů dneška je nejspíš právě to, že budoucnost se zdá být čím dál tím víc v mlze. Nedá se předvídat, jak to dopadne. Svět je tak propojený a tak složitý, že mu přestáváme rozumět jako celku. Existuje tolik trajektorií a možností, vlivů a faktorů, že vzniká X scénářů budoucnosti. Třeba už zítra ale bude všechno jinak.

Z hlediska dlouhodobějšího a obecného trendu se ale asi potácíme mezi ekologickou katastrofou anebo globální válkou nebo lokalizovanými válkami. Planeta není prostě nafukovací.

V krátkodobější perspektivě jsme na dně tří typů krize. Na dně proto, že není vidět zatím žádné východisko. Sice je slovo krize dnes klišé, ale lepší pojem pro popis situace, kde na jedné straně dochází k řadě disfunkcí systému, a na druhé straně vzniká stav celkové nejistoty a nestability, nemáme.