Citujeme z oficiálního prohlášení Nadace Nobelovy ceny, ve kterém se navíc uvádí: „Švédská akademie se rozhodla neudělit Nobelovu cenu za literaturu roku 2018 s tím, že bude udělena opět v roce 2019. Podle zákona o švédských nadacích je Nobelova nadace ve svém jednání odpovědná k plnění záměrů vůle Alfreda Nobela. V posledních týdnech jsme vedli dialog se švédskou akademií a dospěli jsme k rozhodnutí o podpoře jejího stanoviska.“

Plné znění zdůvodnění ZDE (tisková zpráva v angličtině)

Od roku 1901, kdy došlo k prvnímu udílení Nobelovy ceny, nebyla cena udělená jen za první a druhé světové války a mimo to, kdy v roce 1935 nebyl nikdo vybrán.

Rozhodnutí o letošním neudělení Nobelovy ceny za literaturu je důsledkem skandálu sexuálního obtěžování a vyzrazování jmen laureátů ještě před jejich oficiálním jmenováním.

Literární noviny publikovaly již minulý týden článek, který se skandálu kolem udílení Nobelových cen věnuje. Níže je jeho plné znění.

Skandál kolem Nobelovek

Demonstrace bývají různé. Ta, která se sešla ve čtvrtek 19. dubna letošního roku ve Stockholmu před budovou bývalé burzy a nyní sídlem akademie, která rozhoduje o Nobelových cenách za literaturu, měla určitě jednu zvláštnost. Bylo to poprvé v historii této akademie, založené v roce 1786 králem Gustavem III., že se před jejím sídlem shromáždily zhruba dvě tisícovky rozhořčených demonstrantů – mužů i žen. A co bylo příčinou?

Členové jury se tradičně scházejí každý čtvrtek v 17 hodin, zhruba hodinu a půl diskutují o Nobelově ceně za literaturu, ale i o dalších cenách a stipendiích. A potom jdou společně na večeři. Takhle to fungovalo v poklidu až do listopadu loňského roku. A pak najednou vybuchla bomba. Tedy ne ta skutečná, plná trhavin. Ale následky výbuchu nebyly o nic menší. Roli trhaviny způsobil skandál, za kterým je jedna z členek tohoto grémia Katarina Frostensonová a její manžel, fotograf a impresário Jean-Claude Arnault. Zatímco manželka roky podporovala z prostředků Nobelovy nadace firmu svého chotě (aniž by to údajně projednávala s odpovědnými osobami), její manžel zase obtěžoval manželky, dcery a další ženy v širokém zátahu. A navíc prý v bytech, které financovala akademie.

V deníku Dagens Nyheter to šokované švédské veřejnosti oznámilo jeho 18 ženských obětí. A nešetřily podrobnostmi. „Najednou mi sáhl do rozkroku,“ popisovala svoji zkušenost s Arnaultem švédská spisovatelka Gabriella Häkanssonová. Byla tehdy na party se svým tehdejším přítelem, také spisovatelem Thomasem Engströmem. „Ten útok přišel najednou, neflirtovali jsme, nedotýkali jsme se a najednou jsem měla jeho ruku mezi nohama.“

Gabriella Häkanssonová dala Arnaultovi bez dlouhého přemýšlení pohlavek. Všichni, kteří to viděli, jen kroutili hlavou a říkali, že Arnault asi není úplně při smyslech.
Jenomže zpočátku to zdaleka nevypadalo, že by se snad mělo s oběma povedenými manžely něco dít. Když se projednávala zpráva o poněkud zvláštním zacházení Katariny Frostensonové s finančními prostředky akademie, navrhla stálá tajemnice grémia, které rozhoduje o udělení Nobelovy ceny za literaturu, Sara Daniusová, aby byla Katarina Frostensonová z grémia vyloučena. Nepodařilo se. Z dvanácti členů tohoto grémia bylo osm proti. A to byl začátek skandálu.

Historik a spisovatel Peter Englund, další spisovatel Klas Östergren a jeden z nejdéle sloužících akademiků (od roku 1981) Kjell Espmark vydali k celé záležitosti jednoznačné prohlášení.

„Švédská akademie má už delší dobu vážné problémy,“ prohlásil po své rezignaci Östergren. Akademie se pokouší, řekl dále, obskurními manévry vybruslit z aféry a přitom porušuje nejenom svoje stanovy, ale také svoje poslání podporovat genialitu a dobrý vkus. A zakončil citátem Leonarda Cohena: I´m leaving the table, I´m out of the game.

Problém je, že grémium akademie se tím stalo neusnášeníschopným. Podle stanov musí mít minimálně dvanáct aktivních členů. A následovala ještě stálá tajemnice Sara Daniusová, která dala k dispozici nejenom svoji tajemnickou funkci, ale také členství v grémiu. Navíc se stala předmětem tvrdé kritiky za málo razantní postup při řešení celého skandálu.

Špinavá debata

Ohlasy švédského tisku byly zničující. To, co se stalo, nazval kulturní komentátor deníku Dagens Nyheter Björn Wiman totálním zhroucením a krizí veřejného prostoru. Lisa Ireniusová, vedoucí kulturní rubriky deníku Svenska Dagbladet, zase mluví o nenávisti mezi členy akademie. A vydavatel Svante Weyler označil debatu za „nejhorší, nejšpinavější a nejpokleslejší,“ co kdy zažil. Horší, než co se děje v politice. A pokračoval: „Nejde o boj dobra a zla, o modernu proti tradici. Jedná se jen a pouze o moc. Bylo by to komické, kdyby to nebylo tak tragické.“

Katarina Frostensonová je přitom docela známá básnířka. Píše – kromě básní – i divadelní hry a libreta. Samozřejmě se začalo prát špinavé prádlo, do kterého se zapojili i bývalí členové grémia. Horace Engdahl, profesor literatury, který byl v letech 1999 až 2009 stálým tajemníkem grémia (a mimo jiné také dlouholetým přítelem jednoho z aktérů Jeana-Clauda Arnaulta), se začal pohoršovat nad hrubostí diskuze. A připomněl jednu dřívější záležitost, kdy členové grémia také zvažovali rezignaci. Konkrétně v roce 1989, když akademie nechtěla vystoupit na ochranu Salmana Rushdieho, na kterého tehdy Írán vyhlásil církevní klatbu – fatvu.

Jak z toho dál? Dosavadní stálá tajemnice Sara Daniusová složila svoje funkce a nový dočasný tajemník Anders Olsson uvedl, že členství Katariny Frostensonové bude utlumeno. Současně pokračuje veřejná kritika akademie. Více než dvě stovky švédských spisovatelů ve veřejném dopise a stovky významných vědců zpochybnily legitimitu akademie. S kritikou přišla také Nobelova nadace, která to všechno vlastně financuje. Diskutuje se také o tom, zda by udělování Nobelovy ceny za literaturu nebylo lépe přiřadit ke Švédské akademii věd anebo ke Královské vědecké akademii.

Vše je provázeno diskuzí nad stanovami grémia, které jsou zřejmě poněkud vágně formulované. Tak není úplně jasné, jak je to s doživotním jmenováním do grémia a zda je rezignace vlastně právně možná. Komentátor listu Dagens Nyheter to ironicky komentoval slovy, že ve stanovách je o odstoupení napsáno zhruba tolik jako o zákazu pít horkou čokoládu.

Tiskové prohlášení akademie se pokouší uklidnit rozbouřené vlny a především uznává vážnost krize. Zejména je jim líto toho, že již v roce 1996 přišlo první upozornění – a zdůrazňují, že nikoliv anonymně – na chování Arnaulta. Bylo ale odloženo a platby jeho firmě, která byla takovým neformálním švédským kulturním fórem, pokračovaly dále. Akademie předá nyní všechny skutečnosti, které by mohly mít trestně právní povahu, příslušným orgánům.

Zásah krále

Spor o akademii má ovšem nejen dimenzi sexu a peněz. Jde o kritéria a chování lidí, kteří – ať už chceme či nechceme – představovali po dlouhá léta určitý etalon, jakýsi zlatý standard světové literatury. Pojmy jako etická a morální kritéria nejsou úplně prázdnými slovy. Nehledě na to, že výběr autorů a děl byl právě jimi odůvodňován.

Podaří se krizi a skandál překonat? Těžko říci. Nobelova cena za literaturu byla sice čas od času obviňována z příliš politického rozhodování o vyznamenaných spisovatelích. Přesto se stala určitým měřítkem kvality, o které by asi spisovatelský svět nerad přišel. Takže se spíše zdá, že se vše uklidní, upraví, opraví a karavana potáhne dál.

Přispěje k tomu jistě i švédský král Karel XVI. Gustav, který už prohlásil, že by bylo třeba změnit stanovy grémia tak, aby byla možná rezignace jeho členů a současně i doplnění na usnášeníschopný stav. Ironičtí komentátoři si pochopitelně nenechali ujít příležitost a upozornili na to, že samotný král není úplně optimální osobou, která by měla morální právo do tohoto skandálu zasahovat. Není to tak dlouho, co sám měl problémy s trochu volnějším sexuálním chováním. Ale takový je život…

(autor článku je vydavatelem Literárních novin)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.