21. listopadu uplynulo sto let od smrti císaře Františka Josefa I., nejdéle vládnoucího panovníka českých zemí v jejich dlouhých dějinách. Tento monarcha nepochybně ovlivnil historii našich zemí v mnoha směrech. Ovšem v oblasti měny do té míry, že rakousko-uherskou historii považujeme dodnes za zcela samozřejmou součást našeho každodenního života. Skutečně nejde o přehánění. Československá a česká peněžní historie prozrazuje přece rakousko-uherskou historickou vazbu jedním stěžejním a stále platným symbolem. Měnou, respektive jejím názvem. V České republice platíme korunou, kterou jako nový název měny zavedl po peněžní reformě v roce 1892 právě císař František Josef I. V tom roce totiž nahradila do té doby platnou měnu zlatkovou (zlatky a krejcary), která měla letitou tradici, byť název této měny mírně mátl, protože samotná zlatka (či též gulden nebo florin) byla kryta stříbrem. Pikantní je, že staré zlatky se za nové koruny vyměňovaly v poměru 1:2, a proto dodnes říkáme desetikoruně „pětka“.

Inu a právě Česká republika je poslední zemí z teritoria někdejší rakousko-uherské monarchie, která vpravdě monarchistický název měny koruna používá až dodnes. A je též jedinou zemí z celého rozsáhlého území někdejšího mocnářství, která název své měny nikdy ani na chvíli neopustila či nezměnila. A to bez ohledu na všechny zvraty politických režimů ve 20. století a na republikánskou tradici někdejšího Československa. Neplatíme dnes ani „lípou“, ani „sokolem“ či „slovanem“, jak někteří navrhovali po vytvoření republiky v roce 1918. A rozhlédneme-li se dnes po Evropě, pak měnu s názvem koruna typicky používají právě země, které zůstaly monarchiemi (Švédsko, Dánsko či Norsko). Při příležitosti výročí úmrtí Františka Josefa I. je možná vhodné si tuto dlouhou historii našich peněz připomenout.

Vyšlo na webových stránkách České národní banky.