Koupíme si žehlicí prkno. Vypadá krásně. Má i chromovaný stojánek a opticky snad nepřekáží. Dokonce se výrobce chlubí, že prkno má potah s vysokou životností. Ovšem ejhle. Prkno není prkno, ale deska z dřevotřísky. Ta má ze všech stran ostré (přímo pilovité) hrany. Drahý potah se vbrzku na hranách prodře. Sundáte ho a nejdřív musíte zabrousit desku ze všech stran. Všechny hrany. Ty exponované s nějakým rádiusem. Alespoň 5 mm. Pilníkem to trvá dlouho. Máte-li úhlovou brusku, tak jste za vodou.

Náhradní potah mi ještě nikdy přesně nepasoval. Musíte ho zespoda založit. Aby byl vypnutej. Chce to aspoň tu úderovou sponkovačku. Takovou aspoň poloprofesionální. Pod každou sponku kousek džínoviny, aby se při další výměně potahu sponky z dřevotřísky vyndavaly snáz. Potah by měl vydržet déle než plátno. Ale žehlicí prkno je krátké. Na jeden zátah nevyžehlíte ani větší ručník. Tak je potah tepelně zatěžovanej prakticky v jednom místě. To mu dobře nedělá. Navíc nemůžete žehličku odložit na odkládací mřížku. Ta je železná a žehličky mají cimprlich (snad teflonové) potahy. Takže si přistavíte vedle stolek s prkénkem na odkládání žehličky. Když ji odkládáte na prkno, tak už tam nerozložíte ani utěrku. Žehličku velmi snadno shodíte na zem. Navíc v tomto místě potah brzy žehličkou prosekáte. Zoufalost žehliček vydá na samostatný článek.

I přes snad kvalitní potah je dřevotříska tak tepelně namáhaná, že se brzy ohne. Hodně. Chce to svrchu přidat normální prkno asi tlouštky 10 mm. Větší tlouštka prkna víc váží. Abyste to pak unesli. Zespoda asi osmi vruty přišroubovat. Vlastníte-li protahovačku na prkna, jste za vodou. Stojánek je chromovaný. Jednotlivé trubky a dráty bodově svařeny. Časem sem tam nějaký bodový svár povolí. Nepřišel jsem na to, jak jednotlivé nohy k sobě přidrátovat. Chce to invertorovou svářečku. Pak jste zase za vodou. Ideálem je vzít prkno po babičce.

Vlastním též velký dalekohled. Když ho zvedám k očím, tak to v něm zaharaší. Jako řehtačka. Chci-li se podívat na jelena, vidím dva. Dalekohled asi stereo? Nebo Qadro?

Vlastním fotoaparát. Umělecký. V jediném snímku zabere od levé strany všechny odstíny šedi. V úzkých pruzích.

Inzerované výrobky kožené. Za dvě sezony, ať je používáte nebo ne, kůže dostane asi rakovinu. Začne slejzat. Je jedno, jestli jsou to boty, kabelka, sluchátka. Jediná opravdová kůže je na mých botách „Baťa“. Ty mám po svém tátovi. Moje nejlepší. Ty jsou kožené dodneška. Cca 65 let.

Dle hodinářů mají Quarz strojky do hodin životnost asi 25 let. Je jedno, jak drahej, maj futrál. Plast, železo, titan, zlato. Sklo, safírové sklo. Neslyšel jsem o jediné firmě, která by třeba do drahých pouzder prodala časem náhradní strojky. Ať stojí futrál sto korun, nebo milion. Mám hodinky po pradědovi. Zn. Geneve-Bornand. 15 rubis. Zpožďují se asi minutu denně. Jednou za týden je nastavím o 5 minut napřed. Každý den jdou tedy přesněji. Nikdy jsem větší přesnost nepotřeboval. Mám Ouarz budíka značky Braun. Zprvu měl jen jednu závadu. Budil, jen když stál. Vleže ne. Pak se zkroutily plastové ručičky. Nakonec jsem jich kus odstřihl. Knoflík na seřízení ručičky budíku nereaguje. Zato ručička za jeden den několikrát změní polohu sama. Nevyzpytatelně. Pořád ale budík jde.

Holicí strojek Braun –sixtant i po čtyřiceti letech běhal. A holil. Zahodil jsem ho funkční, protože firma Braun odmítla dál prodávat holicí planžety. Nový Braun s akumulátory vydržel dva roky. Pak odešly akumulátorky. K nim byly kontakty napájené. Nemám mikropájku, a tak jsem lupénkovou pilkou vyřezal na baterie klec. Moc jsem si nepomohl. Rozebírání bylo místo šroubků na pacičky. Ty se po třetím otevření ulámaly. Už u tohoto typu byla už holicí planžeta asi třikrát menší, takže vydržela míň než polovinu doby. Další Braun jsem upustil na podlahu. Nezachránila ho ani elektrikářská izolačka. Poslední typ překonal i elektrovynálezce Teslu. Snížili snad i frekvenci kmitů frézy. Strojek téměř neholí. Zřejmě ušetřili i zmenšením výkonu. U silnějších vousů se zadýchává, až téměř nemůže. Planžeta už nemůže být menší. Holení je nekonečné a životnost planžety mizivá. Šňůra při holení vypadává. Zástrčka je titěrná. Ve strojku drží trochu. Konec šňůry mi vždy odpadne do umyvadla. Zatím jsem nikdy neměl puštěnou vodu. Zatím jsem nenašel odvahu na břitvu. Po dědečkovi.

Můj mobil je zřejmě pořád hladovej. Se sám rozevírá. Asi proto má název Aligátor. Tak musím mít přes něj gumu-zavařovačku. U zařízení jako tiskárna, tablet atd. je životnost nanejvýš po záruční dobu.

Máme celou řadu úřadů na kvalitu zboží. Co dělají? Jak to, že prodej takovýchto výrobků není zakázán?

Snad by pomohlo mít program, jako je seznam.cz. Tam by byly všechny výrobky (brusle, bačkory, rádia, boty, lyže atd.). Jednotlivě, třeba podle firem, s komentáři uživatelů. Zatím je to výjimka. Pro výrobek „ vařič Dřívkáč“ je v počítači aspoň dvacet odkazů. V krámě stojí asi 1200 korun. Je asi deset návodů, jak ho udělat za stovku. Taková borová voda je předražená aspoň tisíckrát. Zrovna tak sůl na kloktání. A podobně. Kde sehnat náhradní díl? Jak co opravit?

Na založení takového blogu nejsem dost technicky na výši. Ať to udělá někdo chytřejší. Vyjádření by měla být bez cenzury. Klidně s vlastním jménem.