Zrušil se Slabikář a nahradil se učebnicemi: My máme mísu. Máma má maso, o jé, my se máme. Éto ščůka. Hrubín šel do kopru. Myslím, že dítě, co nezná jeho: Říkejte si se mnou, je hodně ošizené. Zrovna tak Sládek( básník). Zato: Internacionála a Píseň o kulometu  tanku). Místo gymnázia – jedenáctiletka. Jednou základ 8 tříd, pak 9 tříd. Každou chvíli se všechny učebnice vyhází a nahradí těmi, co si jak který školský gigant poručil, učebnice, které posypou jemu. Ušetřen nezůstal jediný předmět.

Současné školství nevadí jen tomu, kdo je v balíku. Ten si prostě zaplatí školu, kterou chce. I v zahraničí. Kdekoliv. Od mateřské školky po univerzitu. Zemanova dcera prý Dánsko, Jelcinův syn prý školu pro lordy v Anglii. Nebo alespoň Francouzské lyceum. Zrovna teď zveřejnili, že kdo má asi 36 000 korun na poplatky za ročník, tak bude mít skvělé gymnázium. V reklamě se o nějakých přijímacích zkouškách ani nezmínili. Je úžasné, že žáci takové soukromé školy jsou přesvědčeni: Oni nám to musej dát. My jsme si to zaplatili.

Znám dva podniky, kde uchazeč o zaměstnání se soukromou vysokou školou se bere jako středoškolák. Má-li k tomu i soukromou střední školu, bere se, jako by měl základní vzdělání. To samozřejmě platí jen pro podniky, kde se musí pracovat. Pro uplatnění ve státním sektoru „kdekoliv“, na ministerstvech, ve vládě, zahraniční diplomat atd., bohatě stačí škola soukromá. Studijní veleobory, jako koloběh oběžníků v Bruselu, je jinou školou nenahraditelná odbornost.

Laik žasne, na co někteří mají vysokoškolské vzdělání. Jako sociálně právní. To není ani právník ani sociál. Ještě jsem v médiích neslyšel projev „analytika“ čehokoliv, za co bych mu byl ochoten dát jednu korunu. Vyjadřování: možná, asi, třeba, snad. Byl zřízen další sací obor pro kámoše. Bylo zveřejněno, že takový majitel soukromé školy si pomůže i k třem stům milionů. Co vysoké školy zapřely svým žákům, když se soukromě musí učit MBA? MBA chce asi 100 000 korun za semestr. Atd.

Obyčejní Češi si můžou tak akorát hodit mašli. Školy jsou spádové. Prvňák, místo aby to měl pět minut pěšky, tak jezdí třeba dvěma tramvajemi devět stanic (tři velké křižovatky). To je spád jako hrom. Spádové hranice se vyrovnají snad „železné oponě“. Dneska rodiče nejdřív trnou: Do jedné školy chodí Vietnamci. To většině nevadí. Ale škola pro jen částečně přizpůsobivé je většinově nepřijatelná. Zaboha, najít školu jinou! Škola donedávna výběrových talentů, kdy ze sto chytrých dětí brali třicet, je dnes také „spádová“. Úroveň spadla snad jenom o 30 %?

Mateřská školka je i za 10 000 korun měsíčně. Tolik nevydělá vysoké procento Čechů. Při pohledu na nabídku práce v novinových inzerátech vidíte tak 70 až 80 Kč hrubého. Výplata je zkreslená. Pracovní doba Čechů je i 300 hodin měsíčně. Soboty, neděle. O tom si soudci, exekutoři, poslanci mohou nechat jenom zdát. Navíc Češi musí opravdu pracovat. Takového páťáka, chtějí-li rodiče, aby se vyhnul málo přizpůsobivým, se snaží dostat ho na gymnázium hned. Přijímací zkoušky jsou nastaveny tak, aby uspěl snad jenom ten, kdo absolvuje přípravný kurz asi za 6000 korun. Prý aby se vyloučili ti slabší, jsou pak otázky jak k maturitě. Otázkou je, proč ti žáci, co projdou přijímacími testy, nedostávají rovnou maturitní vysvědčení?

Před lety byly přípravné kurzy například na práva dvojí. 2000 korun, kdo chtěl uspět 4000 korun. V té době byla mzda v průměru 2000 korun. Dnes zalácne už páťák vlastně dvojnásobek. Na gymnázium. Hlásí-li se z 19 dětí ve třídě na gymnásium 16, tak se tvůrci testů a ti, co smějí kurzy přednášet, zahojí. Je to stejné jako u doktorů. Místo zvýšení mzdy musí pak penzisté každou chvíli na zdravotní prohlídky. Za stovky i tisíce. Řidičák, zbroják, atd.

Cermat se snad úplně vyhnul jakékoliv státní kontrole. Co udělá, to udělá. Čí je vlastně jeho majitel kámoš? Zrovna tak ministerstvo školství. Snad by rodiče i žáky zachránilo, kdyby do těchto institucí byl povolán ne jeden, ale alespoň dva exorcisté. Jako příklad: Na gymnázium se hlásí 400 žáků páté třídy. Přijmou 60 žáků. Sumu, snad 400x6000 Kč shrábne - Cermat? Vyberou ministři školství? To znamená, že třeba 340 rodíčů žáků, přišlo o 6000 korun. Nic za to. Kteří kámoši si naplní koryta? Osobně to považuji za uzákoněný sociální hyenismus. Na dětech. Vláda včetně ministrů školství, tlačí stát k Rusku. Ale tomu carskému. S nevolníky.

Vedení školství lze označit jako velkošmelináře se vzděláním obyvatel. Jsou obory, které jsou podpultové. Práva, doktoři, zvláště zubní, a například celá umělecká oblast. Tam je vytvořen zoufalý převis pro poptávku. Proto si dotyční mohou účtovat za svoje úkony neskutečné ceny. Příkladně: právník, ten velikán křesťan, účtoval za radu babičce pět milionů. To nevydělá za život ani pět vynálezců očních čoček. V novinách psali, že zubař potřebuje i 30 korun na jednu minutu. To je 1800 korun na hodinu. A pořád nejsou. To nemá ani pilot. Ti prý mají 1000 korun na hodinu.

Po roce 68 směli hrát i hudebníci typu Lenon. Osvědčili se. Tak jim začali házet klacky pod nohy. Například: Vy píšete špatně houslový klíč! Nakonec se nikdo neodvážil povolit jim vystoupení. Přežil jen šraml ústředního výboru ČSM. Zpěvák Liška, původně v Carioce, a i jinde zpíval: Bratříčku, zavírej vrátka, pak procitl a ztrávil léta zpěvem v „tuzexovém“ Rusku. Hudebníci těchto skupin, když s nimi chtěl hrát konzervatorista a pořád chtěl nějaké noty, tak se smáli. Co to je - noty. A přesto měli úspěch. Z této vlny umělecky přežila snad jen Lucie Bílá.

Není přeci možné za talent vydávat toho, kdo se například naučil testy a odpovědi na ně (třeba na řidičák), a pak poslat na zkoušky hlavně ty, co vůbec nevěděli, že nějaké testy jsou potřeba se předem naučit.O  takové soutěži o talentech může mluvit jenom ten, kdo je „ navedenej“ nebo úplné duševní hovado.

Podpultové obory ve školství jsou obsazeny snad nejprve dětmi nomenklaturních kádrů: Rázlová, Stropnický, pak dětmi zasloužilých umělců. Finanční elitou. Možná omylem i nějaký talent. Toto není výsada Čech. Světově: Šaljapin, operní zpěvák, nepřijat, prý pro slabý hlas. Tanečník-eso Barišnikov, nepřijat, prý pro krátký krk.