Nedávno bylo hezky, tak jsem vyrazil do Prahy. Brzy po obědě. Hned na cyklostezce ve Vysočanech, asi jeden kilometr procházky, jsem potkal tu jednoho, tu dva, tu tři netuzemce. Za netuzemce nepovažuji Slováky, Ukrajince, Poláky, Bulhary, Rusy a Vietnamce. Přestoupil jsem pak na tramvaj. Od Spalovny ke „Kyslík Aréně“ jsem odhadl počet netuzemců ve voze asi na šest.

Na chodníku a na křižovatce Harfa jsem se ani nestačil divit. Možná deset. Pak mi to došlo. Vedle křižovatky Harfa ve Vysočanech, je totiž Odborné technickohospodářské učiliště – COP. Je zřejmě proslavené po celém světě. Kam se hrabe Oxford. Kdo chce v životě něco znamenat, tak musí vystudovat toto učiliště. Všichni mladí muži, od obratníka Raka k obratníku Kozoroha touží po absolvování tohoto učiliště. Kdo ho nemá, jako by nebyl. Zřejmě se sem sjížděj zájemci, kteří dorazili i kamkoliv do Evropy. Pak mě napadlo, že asi není přestávka ve vyučování. Tak proto jich vidím tak málo!

Na Palmovce je též „Fortuna“. Vevnitř podávali sázky dva vetchý důchodci. Kromě nich tam podávali sázky i čtyři mohutní občané s pigmentem pastelky číslo 12. Nepatřili k sobě. Každý pak šel pryč jiným směrem. Takže zřejmě výpomoc, co tito občané od státu dostanou, odevzdají majiteli „Fortuny“. Republika nepřijde ani o korunu.

Pak jsem to vzal metrem na Smíchov k „ Andělu“. Vyjel jsem z metra po schodech na náměstí. Změnil jsem se asi na solný sloup. Jako bych byl býval cestoval prostorem. To přeci není možné. Podle toho, co znám z filmů a televize, jsem si připadal, že asi jsem na Kubě, na nějakém náměstí v Havaně. Podle složení občanů v mém okolí. Pohled mi sklouzl do oblak. Na protějším věžáku jsem až nahoře uviděl velký nápis „Anděl“. Prozřel jsem. Nejsem na Kubě ani na Haiti. Zhluboka jsem si oddychl.