Za padesát let jsem slyšel jen o dvou případech. 

1. Do Ameriky si jel za bráchou – prý emigrantem – Klaus. 
2. Drahoš – na rok do Západního Německa. Pak ještě do Jižní Ameriky.

Jinak nevím o nikom jiném. Za padesát let. Takovýmto prohlášením zvedl mandle deseti milionům obyčejných Čechů. (Víc už jim nemohl hnout žlučí.) Tomu se dá věřit asi jako neposkvrněnému početí. Samozřejmě vyjeli i „nestraníci“. Ty však považovali jejich kolegové z práce nebo z míst bydliště za téměř Beriovy kámoše. Vždyť tady se nic neutají. Akorát se všichni bojí nahlas promluvit. Řada set let cenzury a stíhání. Dodnes mají, i příbuzní vzájemně, důvody, proč o svých životních drahách nemluvit. Kdo, co, kdy, jak. Dokonce se dnes i mnozí rodiče bojí pochlubit, kde a co dělají jejich děti.

To se v celém štábu pana Drahoše nenašel jediný poradce, který by mu vysvětlil, že takové tvrzení ho dehonestuje před národem nejen na čas voleb, ale i na zbytek života. Snad i života jeho dětí?

Obyčejný český občan i při fabrickým zájezdu na pár dní do Jugoslávie byl prověřen: domovním důvěrníkem, uličním důvěrníkem, odborovým důvěrníkem, dílenským důvěrníkem ROH, vedoucím na jeho pracovišti. Na pasovém oddělení police vyplnil obrovitý dotazník. Bylo tam i jaké a kde máte v zahraničí příbuzné. Jako naivní laik jsem se zeptal, jestli mám udat i bratra mého dědy, který opustil ČSSR asi okolo roku 1910. Bylo mi přikázáno, že i takového příbuzného. A pak se najde „nestraník“, o kterém neexistují záznamy. Vždyť ten na svou dráhu musel mít záznamy, téměř – dva folianty. Informace o práci pana Drahoše téměř nejsou. Prý byl chemik - přes výbušniny? Nemáme-li záznamy, tak požádejme německou policii. Vždyť když přijede do Německa snad český semtexový odborník, tak to by bylo, aby o něm neměla německá policie šanon. Vždyť český explosista pro ni musel představovat stejnou hrozbu jako snad Chemický Ali z Arábie. Pokud tam neprodával snad pro Koohinor knoflíky. Je nám vnucován pán, z typu zaměstnanců, kteří vám s úsměvem povídají: Já se na to ještě dobře podívám, ale jestli zítra ráno nebude tma, tak nejspíš bude světlo. Kvalitnější informaci z nich, zaboha, nikdy nedostanete. To takovej pan Dientsbier byl jinej kofr. Ten nám zmapoval politické převraty, minutu po minutě, takže pak byl Havlovi k ruce, dvacet čtyři hodin denně, k dispozici. Viz jeho skvělá kniha – Noc začala ve tři ráno.

Někde v novinách jsem se jednou dočetl, že pan Drahoš už jednu svou politickou partaj měl. To mu ji pan Friedmann odfoukl do vesmíru? Nebo mu ji sežral červotoč?

Pracovně odborná funkce vypadá skvěle. Pokud neznáte ani za mák prostředí vědy. V novinách jsem našel nabídku jednoho pána, že dá svou měsíční mzdu tomu, kdo mu ukáže práci, za kterou dostal Klaus profesuru. Neslyšel jsem, že by onen pán o ty peníze přišel.

Sám znám případ, kdy pracovník odvedl práci, a hned dva vedoucí jeli na seminář až na Nový Zéland pochlubit se světu. Nějak se ukázalo, že tvůrce té práce tam nenapsal jednoho z těch vedoucích. (Něco jako Polodrahoši). Za krátkou dobu nato byl odejit z Ústavu pod záminkou: „Nepozdravil u vrbiček.“ Když vidíme, jak v Plzni, ale i jinde se tituly vlastně „vynořují“, tak bohužel nemám k titulům tu „pravou“ úctu. Takový titul MBA považuji za schopnost držitele, bez mrknutí oka, vyhodit třeba za čtvrt roku sto tisíc korun.

Jakékoliv volby jsou pro obyčejné lidi pohroma. Jestliže miliardáři půjčí na volby třeba padesát milionů, tak v případě úspěchu je samozřejmě chtěj zpátky. I s ůroky. Takže vítěz musí sehnat milionů aspoň sto. A máslo bude ne za šedesát, ale za osmdesát korun.