Bylo v celku zvykem, že KSČM se dosud vyhýbali jakékoliv zásadní politické aféry, na které jsme zvyklí u ostatních tradičních politických stran. Po letošních krajských volbách však byla zásadním způsobem obnažena politická prohnilost KSČM ve smyslu uzavírání koalic na krajské úrovni a také volebním propadákem, ze kterého nejsou vyvozeny adekvátní politické důsledky. Například v královéhradeckém kraji ztratili komunisté 7 mandátů. To znamená propad z 11 křesel na 4 a ztrátu pozic radních. Na schůzích jako zdůvodnění propadu je nejvíce slyšet otřepané klišé – lidi nešli k volbám. Já tuto argumentaci považuji za primitivní a hloupou, se snahou alibisticky přesunout vinu za neúspěch na voliče. Má to však i jedno pozitivum a to je, že když tuto otřepanou frázi spolkne členská základna, tak nedojde k tlaku na ÚV a všichni ti, kdož nesou největší dál viny za volební fiasko, tak nadále setrvají na svých vysokých a dobře placených stranických postech.

Možná si řeknete – co do toho ten Rambousek kecá, když už není ve straně? No – on ten Rambousek ze strany odešel, ale uvnitř sebe sama komunistou zůstal a to se s největší pravděpodobností nezmění. Leda kdyby mě zabili, a tak si dovoluji čtenáře seznámit se svým pohledem na věc. Já osobně bych se ptal na příčiny volebního neúspěchu takto:

1) Co voličům KSČM nabídla?
2) Má strana program takový, aby oslovoval masy?
3) Stojí strana po boku dělnické třídy?
4) Vytváří strana smysluplnou ideu, kterou je možno následovat?
5) Oslovuje strana mladé lidi akčním plánem?
6) Je strana svým konáním zárukou revolučních změn?
7) Má-li strana ideu – je v ní jednotná?
8) Jsme ideologicky natolik pevní, že můžeme říci – s námi je čest?

Tímto způsobem bych mohl rozepisovat dál a dál další aspekty volebního neúspěchu, přebíhání sympatizantů k jiným stranám a minimální obnovu členské základky a její tristní naplňování mladými lidmi.

Jsem přesvědčen, že strana potřebuje silný impuls nebo chcete-li kopanec, aby se probudila. Není řešením situace, když bude odvolán Dolejš anebo Filip a dost. Politiku strany nedělá jen pan Filip či Dolejš. Padnout musí celý ÚV a Krajské rady. Musí dojít k vnitřní restrukturalizaci strany ve smyslu posílení vlivu a akčnosti ZO.

Do vedení strany se musí dostat mladí a razantní lidé, kdy svou jistou bezohledností smetou ze stolu jakékoliv tendence ke sklouznutí komunistické politiky do intencí sociálně-demokratického programu. Komunista není socan!!! Musí být zlikvidovány veškeré kolaborantské vazby na jiné politické strany nekomunistického charakteru. Není možné, aby poslanec a komunista ve sněmovně hlasoval se soc. dem., když této nejde o změnu politického a společenského řádu, ale pouze jen o to, udržet se u koryt a penězovodů. Můžete namítnout, že likvidace současného vedení strany rok a půl před parlamentními volbami je risk. Ano je to risk, ale jisté je to, že současné vedení strany ji na nohy nepostaví. Preference půjdou spíše dolů. Právě onen risk by mohl být správným impulsem k tomu, aby komunisté a jejich hnutí povstali jak Fénix z popela.  Vzpomeňte si vážení soudruzi na počátky komunistického hnutí a budete mít jasno. Naši dědové a pradědové nikdy nedělali komunistickou politiku pro peníze, ale pro lidi. Byli za své politické přesvědčení vězněni, týráni, zabíjeni a žili v bídě, nemaje co do huby. Přesto se nevzdali a bojovali. Našim současným stranickým elitám jde hlavně o prachy a to je řadí vedle neřády z ODS či TOP. To není komunistická idea! To je idea konjunkturalismu, oportunismu, materialismu a zneužívání poctivých lidí!

Lidi na změnu z prohnilé strany na stranu kvalitativně vyššího řádu ještě máme. Je tu pan Skála, Havlíček či paní Semelová a vedle nich jako vůdce mladých revolučních sil může stát klidně Vojta Štěpán a někteří další. Dejme lidem ideu, která je naplní. Takovou, za kterou půjdou i přes oběti. Lidi musí jasně vědět, že povstanou-li, tak Bakala, Herman, Kalousek, Nečas a jim podobní skončí na Mírově! Nejdříve však musíme být vidět v ulicích my – komunisté a postavit se první zlořádu!

Oldřich Rambousek