Bylo v celku zvykem, že KSČM se dosud vyhýbali jakékoliv zásadní politické aféry, na které jsme zvyklí u ostatních tradičních politických stran. Po letošních krajských volbách však byla zásadním způsobem obnažena politická prohnilost KSČM ve smyslu uzavírání koalic na krajské úrovni a také volebním propadákem, ze kterého nejsou vyvozeny adekvátní politické důsledky. Například v královéhradeckém kraji ztratili komunisté 7 mandátů. To znamená propad z 11 křesel na 4 a ztrátu pozic radních. Na schůzích jako zdůvodnění propadu je nejvíce slyšet otřepané klišé – lidi nešli k volbám. Já tuto argumentaci považuji za primitivní a hloupou, se snahou alibisticky přesunout vinu za neúspěch na voliče. Má to však i jedno pozitivum a to je, že když tuto otřepanou frázi spolkne členská základna, tak nedojde k tlaku na ÚV a všichni ti, kdož nesou největší dál viny za volební fiasko, tak nadále setrvají na svých vysokých a dobře placených stranických postech.

Možná si řeknete – co do toho ten Rambousek kecá, když už není ve straně? No – on ten Rambousek ze strany odešel, ale uvnitř sebe sama komunistou zůstal a to se s největší pravděpodobností nezmění. Leda kdyby mě zabili, a tak si dovoluji čtenáře seznámit se svým pohledem na věc. Já osobně bych se ptal na příčiny volebního neúspěchu takto:

1) Co voličům KSČM nabídla?
2) Má strana program takový, aby oslovoval masy?
3) Stojí strana po boku dělnické třídy?
4) Vytváří strana smysluplnou ideu, kterou je možno následovat?
5) Oslovuje strana mladé lidi akčním plánem?
6) Je strana svým konáním zárukou revolučních změn?
7) Má-li strana ideu – je v ní jednotná?
8) Jsme ideologicky natolik pevní, že můžeme říci – s námi je čest?