Maximálně se dalo uvažovat o přibližném počtu hlasů stávajícímu primátorovi, který totiž do řad občanských demokratů vstoupil teprve před zhruba rokem a půl a už míří do nejvyššího stranického patra. Což se může některým letitým členům - i těm, kteří jinak Svobodovu snahu o vylepšení obrazu ODS v metropoli vítají - zdát přece jen prudké. Neboť primátor se netají s tím, že by se na příštím kongresu rád ucházel o post v nejužším celostátním grémiu, tedy místopředsednický. Který Praha po výpadku Davida Vodrážky momentálně nedrží.   

Výsledek volby ale i přes očekávání musí Svobodu těšit. Zatímco pro Jiřího Janečka, protikandidáta skupiny takřečené „staromagistrátní ODS“, tedy z éry Pavla Béma, zvedlo ruku z celkového počtu 95 hlasujících pouhých deset zastupitelů, pro Svobodu jich bylo 68. Ale podstatnější rozhodně je, že se primátorovi podařilo převolit celé předsednictvo, ačkoliv to dosavadní mělo mandát až konce roku. Svoboda se totiž nejprve sám vzdal funkce prvého místopředsedy a zároveň vyzval ke složení funkce i své kolegy. Bránil se tomu nejvíc primátorský ex-náměstek Rudolf Blažek, ale nakonec tváří v tvář realitě rezignovalo kompletní vedení. Zkrátka - na Svobodovu stranu se během loňského magistrátního převratu anebo krátce po něm přidal dostatečný počet členů klubu a pondělní sněm to je potvrdil.   

Od moci odstavená skupina se s tím jakoby ale ještě pořád nemůže vyrovnat. Odstupující pražský předseda Boris Šťastný ve svém vystoupení porážku plně uznal a vzal dokonce na sebe, neboť prý neměl stavět do čela kandidátky člověka bez politického zázemí, tedy Svobodu. Zapomněl ovšem přitom, že se stranickým lídrem by ODS prohrála v Praze volby ještě citelněji. A rovněž jakoby nechtěl vidět, že zatímco občanští demokraté vítězili dvacet let v Praze na celé čáře, tentokrát už měli Pražané magistrátní korupční praxe plné zuby. A že proti koalici starých pardálů z ODS a ČSSD lidé protestovali zatím jen matně, ale minimálně při příštích volbách by se jejich znechucení muselo projevit. Pokud by tedy Štastnému a jeho kolegům skutečně záleželo na důvěryhodnosti strany, pak by měli stát cele za Svobodou.  

Primátor, který dříve odmítal kumulaci funkcí, ale nakonec spatřil, že se bez šéfování pražské ODS asi neobejde (bez ohledu na jeho delší případnou cestu vzhůru), má tedy vedení podle svého gusta a tudíž otevřenou cestu k proměně. Jak se mu jí bude dařit uskutečňovat, uvidíme v příštích měsících. Zatím jsme byli jen svědky masivní výměny v dozorčích radách městkách podniků a na mnoha dalších funkcích. Na to ale tlačila i partnerská TOP 09. A je si obtížné představit, že se kolem Svobody nepokoušejí pohybovat jiní, takřka neznámí kmotři, třebaže menší, než ti staří. Mohou být s oněmi původními dokonce potichoučku propojení a mít více než dobré vztahy s některými pražskými politiky, kteří se rychle rozkoukali a přidali ke Svobodovi. Ti třeba časem za svoji podporu mohou začít cosi chtít. Nedělejme si iluze, politika je často výměnný obchod. Jinou věcí ovšem je, když se obchodování rozroste do obrovských a nestoudných rozměrů. Jak tomu bylo po léta na magistrátu. Čemuž lze zamezit především maximální transparentností. Pokud se jí bude Svoboda držet a proti všemu neprůhlednému i nadále vystupovat, bude mít Pražany na své straně. Na ní má dnes také šéfa ODS a premiéra Petra Nečase. Kterému se doposud, stejně jako jeho předchůdci Topolánkovi, totiž pražská ´ódéseka´ zcela vymykala z rukou.

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.