UNICEF ve své zprávě nazvané Uprooted uvádí 50 miliónů dětí mimo své domovy. 28 miliónů z nich se řadí mezi nuceně vysídlené, 10 miliónů dětí jsou uprchlíky v jiných zemích, 17 miliónů dětí je na útěku v rámci své země z důvodu války, pronásledování nebo přírodních katastrof, milión dětí jsou žadateli o azyl. Rok od smrti malého chlapce Aylana Kurdího, jehož obraz mrtvého tělíčka obletěl svět, se nezměnilo pro dětské uprchlíky téměř nic. Letos zaznamenáváme nejvyšší počet mrtvých běženců ve Středozemním moři v historii – zatím 3205 lidí[1]. Podle UNHCR – Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, po Aylanově tragédii, zemře průměrně každý den 11 osob ve Středozemním moři a z toho jsou dvě děti. Každý den!  Legální a bezpečné cesty pro uprchlíky nejsou k dispozici, členské státy EU daleko zaostávají za svým příslibem přijmout ze třetích zemí směšných 22500 uprchlíků, celkem pouze 7272 uprchlíků bylo takto legálně do EU přemístěno, do ČR pouhých 52, a to pouze díky Generaci 21, která k nám přesídlila 52 křesťanů z Iráku. Takzvané relokace z Řecka, kde jsou podle Human Rights Watch podmínky pobytu uprchlických dětí katastrofální[2], rovněž váznou, a to hlavně kvůli neochotě zemí EU, na prvním místě zemí tzv. Visegrádské čtyřky, přijímat uprchlíky na své území.

Česká republika navíc v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku (Případy A.B. a ostatní proti Francii, A.M. a ostatní proti Francii, R.M a ostatní proti Francii, R.K. a ostatní proti Francii, R.C a V.C. proti Francii – z 12.7.2016) stále drží politiku věznění celých rodin s dětmi za mřížemi v detenci v Bělé Jezové, i když je ve světle Štrasburského soudu zcela jasné, že samotný typ takového „ubytování“ a přítomnost policie často se psy vyvolává v dětech tíseň, což je v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy – zákazu mučení, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání. V případě R.M. soud ve Štrasburku toto konstatoval při pouhém sedmidenním pobytu dětí v detenci, u nás bývají děti běžně vězněny i několik měsíců.

Martin Rozumek, ředitel OPU k tomu uvádí: „ Žádali jsme zodpovědné orgány mnohokrát, aby děti a s nimi jejich rodiče nebyly vězněny v detenci za pouhý přestupek – nepovolený vstup do země, když všichni víme, že žádné legální cesty útěku před nebezpečím a válkami Česká republika nenabízí. Budeme tedy jako vždycky argumentovat v soudních žalobách novými rozsudky ESLP, protože až se česká praxe dostane do Štrasburku, musíme nutně tyto případy vyhrát také.“ A doplňuje: „Vyzýváme naši vládu, aby ukončila politiku systematické detence dětí a naopak se zaměřila v procesu přesídlení a relokace právě na nezletilé děti bez doprovodu, které se velmi snadno integrují do našeho školního systému a jsou pak následně úspěšní a prospěšní na trhu práce.“