Autor popisuje změny, které již nastaly, například pokles významu zahraničního obchodu z hlediska tvorby HDP či fakt, že „pro americké dělníky skončil zlatý věk globalizace před desetiletím“, kdy nastal pokles jejich počtu. Nová revoluce přináší umělou inteligenci, autonomní prostředky a „internet věcí“, vznikly globálně elektronické obchody jako Amazon, čtyři firmy mají miliardu i více uživatelů, objevily se všezahrnující aplikace jako WeChat a podobně.

Revoluce 4.0 ještě více než ta předcházející bourá hranice, svět se pod jejím vlivem stává propojenější, plnější vzájemných závislostí než v dobách řetězců subdodavatelů. Globální kooperace by měla přinést odpověď na otázky, které jsou v jádru proměn: kyberbezpečnost, užití umělé inteligence a genové inženýrství, ochrana duševního vlastnictví a dat. Protože „když není bezpečný internet, ekonomika trpí“. Klaus Schwab ale též připomíná, že se „rozšiřuje propast mezi vítězi a poraženými čtvrté průmyslové revoluce“, škodlivá může být i záplava informací a dezinformací. Je prý třeba nově přemýšlet o tom, co v nových podmínkách znamenají „svobodné a férové ekonomické vztahy“.

Technika a politika

Základní problém takovéhoto přístupu ke globalizaci je téměř úplná absence porozumění pro komplikovanou roli politiky v ekonomických vztazích a pro vztah politiky a techniky. Klaus Schwab uvádí, že první oblast, která byla zasažena změnami, je průmyslová výroba, kde automatizace, lokalizace a individualizace začala nahrazovat tradiční dodavatelské řetězce.

A co takhle vojenství? Neprojevuje se v proměnách zbraňových systémů velmocí zavádění revoluce 4.0 daleko výrazněji než zatím ve výrobě? Přitom i Schwab píše, že „hrozby z nedigitálního světa nemizí“. Podle citované statě v nové situaci „musí vládní představitelé, podporovaní občanskou společností a podnikateli společně vytvářet novou globální architekturu“. Nemusí – pouze by měli. A vědí to? Pochopí potřeby nové architektury bezpečnosti včas?

Už dnes se vymoženosti revoluce 4.0 výrazně promítly do podoby digitalizovaných zbraňových systémů ve všech sférách potenciální velké války: v kyberprostoru, pod vodou, na zemi, ve vzduchu i v kosmu. Zatím státní investice hlavních hráčů směřují právě tímto směrem. Přitom všechny strany hovoří o nutnosti posílit obranu.

Je to příběh známý z doby kubánské raketové krize (1962), ale i z let diskusí o globální protiraketové obraně USA za vlády George Bushe ml. (první dekáda 21. století). Také tehdy jedna strana mluvila o tom, že rozmisťované zbraně jsou určeny na obranu, druhá namítala, že jsou to ofenzivní zbraně. Pravdu měly obě strany. Z technických charakteristik se povaha zbraní nedá poznat: použité pro útok jsou tehdy, když se státníci rozhodnut zaútočit; když je jejich vlastník napaden, jsou součástí obranných systémů. Technika je politicky neutrální, což znamená, že se dá použít k nejrůznějším cílům.

Strukturovaný svět

Obecné úvahy o povaze revoluce 4.0 neberou povětšině v potaz skutečnost, že hlavní hráči na poli technologických změn jsou i hlavními hráči v mezinárodní politice. Přestože v citovaném článku není o technologické a obchodní válce USA proti Číně zmínka, byla tato skutečnost v Davosu všudypřítomná. Vždyť není jasné, zda tento ostrý konflikt představuje zákonitost, nebo jen projev nahodilého uspořádání na vrcholu mocenské pyramidy ve Spojených státech.

Čína a USA jsou dva ekonomičtí giganti, kteří závodí na čele pelotonu soutěžícího o prvenství v objevení a zavádění technologií 4.0. Tyto země společně představují, jak ukazuje graf číslo 1 zpracovaný na základě údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) z loňského října, přibližně 34 % světového hrubého domácího produktu (HDP). Nejistoty obchodní války spojené s takovým ekonomickým objemem mohou snadno zničit představy o lineárním a bezkonfliktním rozvoji revoluce 4.0. Uvedený graf zároveň naznačuje, že podle MMF rokem, kdy Čína velikostí HDP (měřeného podle parity kupní síly; PPP) předstihla USA, byl rok 2014.

Minulý týden přinesl i chvíle neskrývané veřejnoprávní radosti, protože oficiální statistické údaje z Pekingu přinesly zprávu, že meziroční růst HDP byl v této zemi 6,6 %. To je sice v podmínkách započaté obchodní války poměrně hodně, ale také rozhodně méně než růst o 14,2 % v roce 2007. V Číně je patrné zpomalení relativního růstu.

Komentáře naznačovaly, že se blíží konec čínského ekonomického zázraku. A že by se měl svět vrátit do normálu, tedy amerikocentrické podoby. Graf číslo 2, zpracovaný taktéž na základě údajů MMF, toto zpomalení ukazuje na porovnání meziročního růstu za období 2000 až 2018 (říjnový odhad růstu Číny byl ze strany MMF prognózován na 6,595 %).

Vždy platí, že údaj o růstu HDP je méně významný než reálné změny kvality života lidí. Podaří-li se dát růstu „zelený“ charakter, jsou i menší čísla výhrou. Z geopolitického hlediska je však také důležité vidět, že relativní změny nemusí znamenat stejné změny v absolutních hodnotách.

Srozumitelněji řečeno, že přírůstek se nemusí při poklesu tempa zmenšovat. Graf číslo 3, také vytvořený na základě údajů MMF, ukazuje, že růst čínského HDP je v zásadě plynulý – a trvá. Znovu se na tomto grafu potvrzuje, že to byl rok 2014, kdy čínská ekonomika co do velikosti předstihla ekonomiku USA.

Multipolární svět

Zatím to vypadá, že minuly časy, kdy teze „Mysli globálně, jednej lokálně!“ měla téměř charakter přikázání. Heslo America First! znamená přesný opak: „Mysli lokálně, jednej globálně!“ Z Bílého domu přicházejí chaotické signály, přičemž není jasné, který zmatek je zapříčiněný infantilním pohledem na politiku, který nadměrnou závislostí zahraniční politiky na vnitřních sporech a který je záměrným prohlubováním neurčitosti.

A tak dohody s čínským prezidentem doprovodilo zadržení finanční ředitelky firmy Huawei; američtí vojáci se ze Sýrie stahují–nestahují; jaderné urovnávání se Severní Koreou jde ruku v ruce s vypovídáním dohody o likvidaci raket kratšího a středního doletu; vztahy se Saúdskou Arábií mají téměř stejný charakter nerozborného přátelství jako vztahy s Izraelem; populismus je spojený s podporou vojenskoprůmyslového komplexu a podobně. Tyto skutečnosti průmyslová revoluce 4.0 nedokáže ovlivnit.

Požadavek posilovat koordinaci jednání vlád, občanské společnosti a podnikatelů, který je vyústěním citované úvahy Klause Schwaba, vyznívá v tuto chvíli jako krásný sen neopírající se ani o konkrétní zájmy mocensky významných skupin, ani o dostatečné množství nástrojů. Fakt, že se revolučním způsobem mění technika a technologie, neznamená, že se stejně zásadně mění státníci či dokonce zákonitosti mezinárodní politiky. Zatím každou předcházející revoluci v technice doprovázely jen nové válečné strategie. Mír není vedlejší produkt revoluce 4.0, může být jen výsledkem politických zápasů.

Z ekonomického hlediska je svět multipolární. To se ale v mezinárodní politice, kde někteří lidé stále sní o udržení či obnovení hegemonie USA, projevuje jako navyšování chaosu. Z nejobecnějších charakteristik HDP lze však odvodit, že žádný stát nemá a v dohledné buducnosti nebude mít potenciál samostatně ovládnout či alespoň řídit celý svět. Tuto možnost neměly Spojené státy v dobách své největší slávy, nebude ji mít ani Čína v budoucnosti. Už dnes ale mají dva či tři státy potenciál tento svět zničit.

(autor je politolog)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.