Role se občas obracejí rychle. Najednou to je Donald Trump, kdo celý brunátný vykřikuje: “Falešné zpravodajství!” A dodává, že jde o práci “úchylných lidí”.

To když mluvil o pětatřicetistránkové složce, obsahující nechutné detaily jeho údajného - řekněme dost nestandardního - sexuálního chování během jedné návštěvy Ruska. Dokument sestavil bývalý příslušník britské rozvědky. Dvoustránkové shrnutí těch třiceti pěti stran bylo Trumpovi vloženo do brífinku, který mu poskytly CIA a FBI - a posléze kýmsi “puštěno” do CNN.

Tohle je “něco, co by nejspíš udělali němečtí nacisté”, nechal se slyšet Trump. Celý příběh je ovšem složitější. Bylo to asi takhle:

Jak vyhrabat špínu

Během primárek si britského exšpiona najali Republikáni, aby jim na Trumpa provedl “opo-výzkum” - tedy aby vyhrabal co nejvíc špíny. Špion se doptal kontaktů v Rusku. Ty mu sdělily, že Trump se v roce 2013 v jednom hotelu v Moskvě účastnil zvrácených sexuálních hrátek, že mají video, které by ho mohlo usvědčit, a že jsou v kontaktu s Trumpovými poradci.

Když Trump vyhrál nominaci, složka se dostala do rukou Demokratům, kteří s ní okamžitě začali obcházet mainstreamová média. Některá z nich se pokusila obvinění prověřit. To ovšem samozřejmě nebylo možné. Takže obvinění nikdo nepublikoval.

V prosinci se ovšem složka dostala do ruky jednomu britskému diplomatovi, který ji předal senátoru Johnu McCainovi - a ten ji osobně předal řediteli FBI Jamesi Comeymu.

Sedmého ledna ředitel národního zpravodajství James Clapper spolu se svými kolegy v NSA, CIA a FBI rozhodl, že by nový prezident měl o složce vědět. Proto mu poslali dvoustránkové shrnutí. Jakmile ho dostal, kabelové televize o složce informovaly, ovšem bez oněch nechutných detailů. Ty okamžitě zveřejnil internetový server BuzzFeed. A BuzzFeed okamžitě poslal ven celých pětatřicet stránek. Skandál explodoval.

Byli to Rusové?

Kromě docela pochopitelné Trumpovy zuřivosti ovšem tisková konference z 11. ledna, která se skandálu týkala, přinesla ještě další zásadní informace. Je jasné, které to především jsou.

Rozvědky se už měsíce snaží tvrdit, že to bylo Rusko, kdo naboural počítačové sítě Národního výboru Demokratické strany a e-maily šéfa kampaně Hillary Clintonové Johna Podesty. Jak tvrdily, Putinovým cílem bylo poškodit americkou demokracii a Hillary Clintonovou - kterou Putin nesnáší - a současně pomoci Trumpovi.

Donald Trump celou dobu tvrdil, že je to nesmysl, neprokázaná domněnka šířená opozicí za účelem delegitimizace jeho vítězství. Ve středu 11. ledna ovšem náhle obrátil. Prý to nakonec skutečně bylo Rusko: “Co se týče těch hackerských útoků, asi to bylo Rusko,” řekl a dodal, že by takové věci Vladimír Putin “neměl dělat.”

Trump není Nixon

Co se to stalo? Začíná v této hře jít skutečně o hodně, nebo to tak jen vypadá?

Je zjevné, že Trump se snaží ve vztahu k Putinovi vybudovat politiku détente (politika uvolňování napětí - pozn. PP), podobnou té, kterou vedl prezident Nixon vůči Brežněvovi. Což by nemělo být nemožné. Zásadním rozdílem je samozřejmě to, že se nacházíme v jiné situaci, než v sedmdesátých letech a nemáme sovětské impérium roztažené od Havany po Hanoj, nemáme Varšavský pakt řídící střední Evropu, nemáme komunistickou ideologii, která Moskvu hnala do permanentní studené války se Západem. Rusko je nepochybně velmoc a jako taková má své velmocenské zájmy a ambice. Ale rozhodně se nesnaží obnovit své globální impérium nebo předělat celý svět podle své ideologie.

Jenže celá představa détente je najednou v ohrožení.

Nenávistný řev, který vydávala hrdla Demokratů i mainstreamových komentátorů, a který by se dal shrnout do mantry “Trumpovo vítězství a Clintonové porážka jsou výsledkem vměšování Ruska do našich voleb”, začaly omezovat Trumpovu svobodu s Ruskem jednat. A teď ještě posilují pozice našich rusofobů a těch, co napříč politickým spektrem volají, že Putin je mladší bratříček Adolfa Hitlera.

Opakujte po mně: Putin je zločinec

Vzpomeňme si, že když se Rex Tillerson, navržený na ministra zahraničí, objevil před Zahraničním výborem kongresu, senátor Marco Rubio chtěl vědět, proč veřejně neodsoudí Putina jako “válečného zločince”.

A čím jedovatější barvy budou moci ti, co Putina nenávidí, použít k tomu, aby ho vykreslili, tím těžší pro Trumpa bude se s Putinem dohodnout - což je mimochodem životně důležitým zájmem celých Spojených států.

John McCain hlasitě volá po vyšetřování - a tamtamy z Washingtonu mu k tomu začaly udávat čím dál rasantnější rytmus. Podobné vyšetřování by ovšem pravděpodobně spolupráci Putin-Trump úplně znemožnilo.

Další Watergate?

Jakou komisi si “mccainovci” přejí, popisuje detailně Washington Post (WP):

“Vyšetřovací těleso zabývající se ruským vměšováním do americké politiky, ať již půjde o zvláštní výbor Kongresu, nebo nezávislou komisi, by mělo v každém případě mít poměrné zastoupení obou hlavních stran, pravomoc vyžadovat předložení veškerých myslitelných materiálů, žádné časové omezení pro vydání závěrečné zprávy a závazek publikovat vše, co je možné z výsledků zjištění.”

Jinými slovy, Washington Post chce něco takového, jako byla vyšetřovací komise v případě aféry Watergate, která zkoumala Nixonův pobyt v Bílém domě - nebo něco jako komise, které se zabývaly jedenáctým zářím či atentátem na prezidenta Kennedyho.

“Trump by si měl uvědomit,” dodává WP, “že hodnověrnost jeho tvrzení o tom, že nemá žádné napojení na Rusko, je značně podkopána jeho setrvalým odmítáním zveřejnit svá daňová přiznání a data o obchodní činnosti.”

Jinými slovy - až (pokud) bude mít Washington Post “svou” komisi, Trump bude muset vydat důkazy o své nevině. Jinak je už navždy Putinův muž.

Washington Post a celé "jeho" město přímo slintají při představě další Watergate, dalšího zlomeného prezidenta. Ale počítám, že Trump by si měl být dobře vědom, co je v sázce. Stačí si připomenout, co o věci napsal Wall Street Journal:

“To, jak vehementně pan Trump popírá, že kdy spolupracoval s Moskvou, nebo se účastnil jiných nemorálních aktivit, také znamená, že pokud se v budoucnu dozvíme, že Rusko na něj skutečně má kompromitující materiály, může to znamenat konec jeho vlády.”

Takže ano, náš nový prezident si vsadil. A ve hře skutečně jde o hodně.

Vlastně o všechno.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele