Tahle věta z toho Karlova dopisu se mi dost často vybaví. A poslední dobou čím dál častěji. Aktuálně se mi vybavily i další dva citáty, co měl pronést císař Napoleon Bonaparte I., a to: „Situace na bojišti se mění každým okamžikem.“ Anebo v jedné bitevní vřavě ke svým důstojníkům prý měl říci toto: „Pánové, komu je horko, ať si rozepne kabát.“ U toho jsem sice já osobně nebyl, ale klidně to všechno teď a tady podepíšu.

U čeho už ale aktuálně jsem, (a úplně stejně, jako celá tuzemská veřejnost), tak to je medializovaná kampaň proti volbě čtyř kandidátů do Rady České televize, kteří prošli sítem Volebního výboru Poslanecké sněmovny, z těch zhruba pětapadesáti zájemců. Do útoku k této „anti-sněmovní“ kampani zatroubil Senát, respektive někdo by možná řekl, že několik senátních „známých firem“ – ale já to tak pochopitelně neřeknu. Fakt je, že to všechno mělo jakoby takový ten klasický „píárový tajming“, když ono senátní zatroubení zaznělo těsně před začátkem velikonočního volna, během něhož i lidé z Poslanecké sněmovny věnovali pozornost všemu jinému, jenom ne tomuhle. S čímž se asi počítalo, že. Nebo snad ne? Během té slastné pohody toho sněmovního volna se připravily i další frontové linie (přesně podle známých schémat), jako např. také různé ty ne-ziskovky, některé právničky, jistí odborníci, jisté osobnosti, jistá média, a tak dále, a tak dál. Prostě onen klasický kolotoč, jak o Matějské pouti, jen tentokráte kolotoč velikonoční.

Leckde leckomu hned zpočátku (a teď už všude všem) svitlo, že tu asi už zase jde o cosi, čemu se říká nátlak. A to nátlak soustředěný, sui genesis asi také organizovaný, (jako obvykle – a po kolikáté už – v píár branži), masmediálně podporovaný, a nyní i politický, přičemž konkrétně i vnitro-parlamentní – když totiž (s veškerou tou už shora zmíněnou podporou) tedy Senát, coby tzv. „horní“ komora Parlamentu ČR tady tlačí na Poslaneckou sněmovnu, coby tzv. „dolní“ parlamentní komoru. Inu, na takovéhle nátlaky už je tuzemská veřejnost možná i tak trochu zvyklá, tím neustálým senátním „promořováním“, takže už je vůči tomu i tak trochu imunní. Avšak tahle situace je tak trochu jiná. Čím? Inu, jak se říká „chytrému napověz …“

Kdovíkde kdovíkomu by se už totiž možná mohlo zdát, že by kdekoliv kdekoho už asi mohlo trknout, že v daném aktuálním případě by mohlo jít o cosi, jako otevřený přímý politický nátlak. Cožpak o to – mezi těmi dvěma parlamentními komorami by se to možná snad jakeš takeš ještě s velikou mírou tolerance voličů dalo i pochopit – ačkoli co je moc, to je moc, a všeho moc škodí. Ale když tu jedna z těch parlamentních komor v podstatě slouží nátlaku (kohosi – a kdovíkoho – v pozadí …)? Takže nátlaku senátnímu, politickému – a to přímo na oblast veřejné služby v médiích – tedy jakoby nepřímo na jednu z mediálních rad, respektive přímo na práva a oprávněné zájmy čtyř konkrétních kandidátů na zvolení do zmíněné rady. Takže to už by se kdovíkomu kdovíkde a kdekomu kdekoliv mohlo jevit asi skoro jakoby politický nátlak na ještě nezvolené členy oné rady. Ať už jich je tucet do tuctu, anebo čtyři, anebo kolik …

Problém té akce je (mimo jiné) i v tom, že platný právní rámec tady zapovídá cokoliv, co by mohlo vypadat jako politický nátlak na mediální rady a na jejich členy. To si zde politická sféra v rámci zákona prostě nemůže dovolit. A kdo by si to dovolil, tak ten tu na té naší demokratické politické scéně v tom našem demokratickém právním státě v žádném případě nemá co pohledávat. Že? Anebo snad má?!?

Další problém (a to je zase problém té horní parlamentní komory) je v tom, že Senát tu nemá žádné kompetence k tomu, aby mluvil Sněmovně do složení mediálních rad, ani do ostatních výlučných kompetencí Sněmovny v tom směru. Čili např. do kontroly mediálních rad, co provádí Sněmovna formou projednávání tzv. výročních zpráv těch mediálních rad, atd. Do toho Senát ze zákona (čili ani z ústavního pořádku) nemá co mluvit – natožpak dokonce nějak (a to už jakkoliv) do toho prakticky zasahovat. A to i včetně nominací a užšího výběru kandidátů, anebo dokonce do voleb kandidátů. To by pak už asi bylo zcela bezprecedentní a zcela nepřípustné. Avšak – prakticky – teď jde o to, jestli se tu právě tohle teď neděje. A jde tu také o to, jak na to teď zareaguje ta Sněmovna – zda v zájmu veřejnosti = voličů, občanů a daňových poplatníků, nebo nikoli v jejich zájmu. Ale pak tedy v zájmu koho? Toť otázka.

Poslanecká sněmovna bude mít možnost na tuto otázku odpovědět už za několik dní - a to nejspíš v úterý 13. dubna, zhruba přes poledne, kdy by podle programu schůze měly proběhnout tzv. „volební body“ – čili volby do 7 různých orgánů, z nichž jedním je i ta Rada České televize. V tom směru by leckde leckoho mohlo napadnout asi i to, že by třeba Sněmovna mohla jaksi někudy dojít k „řešení“, že v rámci těch volebních bodů provede volbu do těch šesti jiných orgánů, ale tu sedmou volbu těch 4 členů Rady ČT odloží na někdy příště. To by se asi dalo očekávat (jako jedna z variant) možná tak někdy před 2 měsíci, anebo dřív. Jenže aktuálně to už nejde, (podle toho Napoleonova pravidla, že „situace na bojišti se mění každým okamžikem“), protože ta situace na tom bojišti se mezitím změnila, a to už velice podstatně. Bylo by totiž podezřele okaté, kdyby Sněmovna provedla volby do těch 6 nemediálních orgánů, avšak právě do toho 7. orgánu (mediálního) by tu volbu neprovedla. Pak by se totiž v očích veřejnosti (sama a svým vlastním přičiněním) v podstatě přiznala k tomu, že se zalekla několika těch senátorů, několika těch ne-ziskovek, aktivistů, aktivistických médií & spol. – a to by se asi tahle Sněmovna veřejně nepředvedla v tom nejlepším světle. A nota bene v počátečních fázích předvolební kampaně.

Leckdo leckde by si totiž (na základě toho) mohl říct, že když si dotčené politické strany a jejich poslanci neumí uhájit kompetence, práva, a zájmy Sněmovny, jak by pak asi uhájili zájmy veřejnosti – občanů, voličů, a daňových poplatníků. Čili pak by se voličům jistě nemohl nikdo divit, kdyby se podle toho zachovali, a právě tohle zohlednili už v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny. Mohlo by se tedy zdát, že Sněmovně v úterý nezbude aktuálně nic jiného, než provést i ten 7. volební bod, a tu volbu do Rady ČT absolvovat – byť už by (ve svém výsledku) dopadla jakkoliv. Jde tu možná o víc.