S názory zmíněných tří kolegů nemusím polemizovat, jen mám dojem, že k pohledu jak z hlediska bývalých regulátorů (jak v Žantovského, tak i v mém případě ještě i současných), publicistů, politika, novinářů, analytiků, apod., lze ještě velmi stručně doplnit i něco z hlediska fiskálního, i z hlediska mediálního práva, jakož i z hlediska systémového, ale i z jejich souvislostí, atd. Přesto, že kolegové nastínili celou řadu složitých problémů, je tu vedle těch problémů konkrétních, (o kterých už se mluví), i další faktor - sice méně viditelný na první pohled - je ale podstatný a principiální. Je to faktor systémový. A je-li problém v systému, tak se musí řešit přednostně. Pokud tam tedy to sémě systémových vad nezasel schválně. A pokud ho někdo za nějakým účelem nepřiživuje. A i kdyby to bylo „jenom“ z nedbalosti, bylo by to stejně špatně.

Dvořákovi už prý podle Kotrbova názoru došla trpělivost se Sněmovnou, což může být. Zdá se, že tady už je možné úplně všechno. Ale nelze vyloučit, že by to mohlo být i trochu složitější, než kam sui generis logicky míří ona Kotrbova věta. Leckdo by mohl říct, že Dvořákovu týmu ve vedení ČT došla hlavně ta rozpočtová rezerva, co ji už před lety (ještě za Janečka) vytvořil Janečkův hlavní ekonom František Lambert - špičkový a velmi zkušený manažer z řídící praxe výrobních podniků. Ta rezerva byla tak velká, že když Janeček uvolnil generálskou židli Dvořákovi, ten právě z ní po léta (čili až donedávna) mohl jen prostým čerpáním z ní prezentovat navenek vyrovnané rozpočty ČT po dlouhou dobu. Dvořák ale svého Lamberta nemá, takže nevytvořil žádnou rezervu. A při extenzivním hospodaření pak logicky musely přijít rozpočtové schodky. A zatímco po celou tu dobu většina poslanců ve Sněmovně ty každoroční tzv. „výroční zprávy“ o hospodaření buď formálně schvalovala, anebo zaparkovala, čímž tu metastazující problematiku tlačila před sebou, tak se navenek jakoby nic moc nedělo. K čemuž by leckdo logicky mohl poznamenat, že poslanci to měli řešit hned z počátku, protože ono se o tom vědělo. A jestliže teď Dvořák prohlásil, že udělá ty restrikce (nejenom v Praze na Kavkách, ale prý i v Ostravě), tak tím jednak přiznává, že ty výroční zprávy o tom hospodaření dlouhodobě nebyly moc košer, a druhak tím ty poslance (nezřídka z části už úplně jiné, než co tam byli před nimi) dostává i tak trochu z rohu do rohu. A to by se nemuselo všem líbit. A dost podobně na tom bude i Rada ČT, která ty výroční zprávy schvalovala, a pak je (až do loňska) automaticky předávala do Sněmovny k projednání a ke schválení.

Dvořák odpovídá své Radě za to, co mu plyne ze zákona (a ten zákon teda už od počátku nic moc, že), Rada odpovídá Sněmovně za kvalitní veřejnou službu, co má ČT podle zákona divákům a společnosti plnit (a co je už od počátku mimo mnohé jiné jablkem sváru), a Sněmovna odpovídá voličům za to, že zvolí takovou Radu, která jí předloží takové výroční zprávy, co by mohla s důvěrou a přinejmenším de lege artis projednat a schválit, anebo neschválit, a zjednat nápravu i za cenu odvolání té Rady, a pak zvolit jinou Radu a lepší. To má logiku. Ale funguje to tak? Diváci, plátci TV poplatku (čili tzv. „koncesionáři“), občané, voliči a daňoví poplatníci (každý v jedné osobě) už delší dobu vznášejí hlasitou - a čím dál hlasitější - kritiku spousty věcí, co se jim na ČT a její činnosti nelíbí. Už brzy budou zase nějaké ty volby, za rok další, a pak další, a další, až jedny z nich budou i o poslancích samých. A někteří ti poslanci už si možná začínají uvědomovat, že právě oni jsou přímo na mušce svých voličů.

Sněmovna je teď před dovolbou třetiny Rady ČT a nervózně přešlapuje na místě - logicky, když neví, co s tím. V té stávající sestavě Rady nemá ani dost zkušených a důvěryhodných ekonomů, ani právníků. A nemá je ani v těch nominovaných lidech na tu dovolbu. A to je pouze jeden roh toho ringu, a ten ring je složitý labyrint. Dá se předpokládat, že za takové situace (nota bene při akutním stavu státní ekonomiky, při vývoji té strmé inflace, bezradnosti vlády, atd.) bude nervozita stoupat. A to se zevnitř Sněmovny projevuje navenek, např. i v tom, že poslanci se handrkují o to, jestli bude ta volba těch nových členů do Rady ČT tajná (jako vždycky), anebo veřejná. A divák (a volič a poplatník v jedné osobě) na to hledí a nestačí se divit. A podobně se diví i většině těch tahanic, a to už od počátku tohoto 9. volebního období téhle Sněmovny - prostě jak už i k tomu zaznělo z vox populi: „Čím dál, tím líp, a čím blíž, tím hůř.“ A to pro tuhle Sněmovnu není moc dobrá vizitka.

Kdekdo by se tedy logicky mohl domnívat, že tlak na zvýšení TV poplatků bude teď kontraproduktivní. Poslanci a jejich strany nebudou chtít riskovat či spíše hazardovat s trpělivostí voličů - nota bene na samém prahu seriálu voleb, co už je za dveřmi. Ani ty strany a jejich politici nemají žádnou jistotu, že to teď voliči nevezmou zkratkou, a že si druhy, typy a stupně voleb, i jejich témata nepropojí a nevyřídí si to rázně s těmi politiky, jak se říká šmahem, a „z jedný vody načisto“ i bez ohledu na to, do jakých že to orgánů ty které volby vlastně budou. Podle ohlasů z veřejnosti mají voliči negativní zkušenost právě z těch předchozích voleb do Sněmovny a situace kolem ČT a kolem dovolby do její Rady voliče a poplatníky asi moc neuklidní. Ta - zatím ještě - mlčící většina už mediálnímu mainstreamu nevěří. ČT je pod značnou kritikou zdola - asi pod největší za celou dobu své existence od roku 1993 - a to je vážný signál. Proč by diváci a poplatníci (čili voliči) měli být ochotni platit vyšší TV poplatky? A proč by měli věřit mimo jiné i tomu, že nota bene právě ta avizovaná Dvořákova „reforma“ vyřeší něco v jejich prospěch. Spíš by si leckde leckdo mohl myslet, že někdo chce vyřešit jenom problémy těch lidí, co tu ČT ve skutečnosti ovládají. A na to asi voliči nebudou chtít připlácet, a pak na to doplatit. Kdekdo by třeba taky mohl připomenout ono staré rčení z lidu, že „vrána vráně oči nevyklove“. A co kavka kavce …?