Parkanová očividně nedokázala nic jiného než se psí devótností zpívat – čehož repete se k smrti bojí Miroslav Kalousek, tupě škrtat při rušení záchranných vojenských praporů, případně věnci vuřtů dekorovat služební plemena. Na jednání branných výborů parlamentu „přirozeně“ moc nechodila, jelikož o svém úřadu znala jen to, kde má kancelář, kde jídelnu a kde jsou záchody. Rozhodovali za ní „vlčáci“.

Neúčastmi se vyznačovalo i středeční rokování sněmovny. Nejnápadnější mi přišla absence dalšího, vlastně dlouholetého „amerického radaristy“, stávajícího ministra obrany Alexandra Vondry. V armádě opět nepříliš profesně ctěného. Zaklesnutého do minulosti, jíž si zkouší připomínat trapnými akcemi, jakými bylo staronové usazování růžového sovětského tanku, „vylepšeného“ tentokrát o topolánkovsky vztyčený prostředník.

Protože Vondra naopak chyběl při zásadní diskuzi o osudu své kolegyně, bylo by naprosto pošetilé čekat jeho účast při veřejných diskuzích na téma osudu našich braných sil. Což je záležitost diskutovaná pohříchu málo. Když, tak většinou v rámci různých pohodlných klišé, třeba „bezpečného nepřítele“ Ruska.

K zajímavým výjimkám náležela minulý týden v Senátu konaná konference Česko a střední Evropa ve druhé dekádě 21. století. Vystoupil na ní mimo jiné novopečený šéf genštábu, Petr Pavel, o němž se obecněji ví maximálně to, že je skutečný válečný veterán, Rytíř Čestné legie a do funkce jej jmenovali na Petra a Pavla. Z jeho názorů šlo poznat, že oproti svým předchůdcům (zejména generálu Štefkovi z nezdravých časů „sloužení Vlastě“) nepostrádá vyšší vzdělání, rozhled i zkušenostmi poučené odhodlání.

Je velikým otazníkem, jak si v reálu povede. Možnosti ohraničuje nedostatečná politická koncepce či minové pole slabé armádní kasy a možnosti jejího odklánění. Pardon směrování civilní správou armády. Stojíme dnes na počátku takzvaného asijského století, s nímž se nutně pojí zásadní geopolitické změny. Na ně domácí elity nesvedou většinou reagovat jinak než emocionálně. Hodně to vysvitlo z neúspěšného pokusu pravice „odevzdání se do Bushovy vůle“ a pak z následné frustrace kvůli obamovskému příklonu k Polákům. Kráčí vlastně o nechtěnou exhibici myšlenkové ENTROPie. Nebezpečný amatérismus.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.