Před osmapadesáti lety látku knihy přenesenou do 20. století zfilmoval Roger Vadim. Před dvaatřiceti lety učinil z románu divadelní hit Christopher Hampton. Před devětadvaceti lety natočil podle jeho scénáře Stephen Frears film Nebezpečné známosti a rok po něm natočil podle scénáře Jeana-Claudea Carriera Miloš Forman Valmonta.

Před osmnácti lety se zfilmovaný příběh přenesený na Manhattan jmenoval Velmi nebezpečné známosti a současně v jiné produkci vznikl televizní seriál. Před pěti lety se další filmová adaptace v asijské koprodukci odehrávala v Šanghaji. Před třiadvaceti lety se téma objevilo i jako opera v San Francisku. Ve Vilniusu uvedli balet na hudbu Artura Maskatse a před šesti lety jej převzalo i brněnské Národní divadlo. Choreograf Libor Vaculík za přispění libretisty Zdeňka Prokeše vystavěl balet na hudbu Franze Schuberta a Péterise Vaskse a svého Valmonta uvedl před třemi lety na scéně pražského Národního divadla. Kolika z dnes vydaných románů se tohle všechno do roku 2 252 podaří?

Přistrojen v pláštěnce jsem stál v českokrumlovské zámecké zahradě, tiše šuměl déšť a ředitel Jihočeského divadla České Budějovice Lukáš Průdek sledoval radarové snímky na mobilu a uklidňoval nás: „Ve dvacet jedna dvacet přestane pršet." Měl pravdu. On i mobil. Druhé open-air představení Valmonta před otáčivým hledištěm mohlo začít. Den předtím sice premiéra také začala, ale po padesáti minutách se kvůli dešti muselo přestat. My jsme měli štěstí, tentokrát se žádný finis praecox nekonal.