O názorech úřadujícího ministra školství Roberta Plagy v tomto směru server Novinky.cz napsal: “Ministr uvedl, že by byl pro omezení státních maturit jen na didaktické testy. V současnosti se píšou také slohy a dělají se ústní zkoušky. Na podzim šéf MŠMT zahájil o možných změnách debatu s odbornou veřejností. Návrh by chtěl mít hotov v dubnu.”

Co to znamená? Zaprvé jde patrně o to zjednodušit si život. S hodnocením písemných slohových prací byly v minulosti problémy. Hodnotitelé se v tomto procesu nemohli opřít jen o množství gramatických nebo faktických chyb a nelogičností, museli se chtě nechtě vytasit se svým subjektivním postojem k textu, jak jim jej diktovalo jejich vzdělání, zkušenost a vkus. Všechny tyto položky jsou člověk od člověka jiné, i když jde o středoškolské učitele. Jde o imanentní riziko a vyžaduje se tu přece jistá míra profesní odvahy.

Zadruhé jde o zřeknutí se odpovědnosti. Dalším zdrojem rozpaků nad výsledky této části maturit byla totiž chatrná úroveň části slohových prací. Místo aby se střední škola soustředila na tuto slabinu a kultivovala písemný projev studentstva jako klíčový projev úrovně myšlení o lidském světě, zabalí tento list z charty svých základních povinností a přestane komplikovat život mládeži i sama sobě.

Zrušení i ústní zkoušky z češtiny jen posílí trivializační trend patrný v celém našem společenském mechanismu zaměřeném na kultivaci a výchovu občana. V případě ústní maturitní zkoušky přece nejde ani tak o prokázání znalostí jako o schopnost hlasitě formulovat myšlenky a oslovit partnera. Pokud se rezignuje na vytvoření základních komunikačních schopností, na přesnou práci s mateřštinou a zvažování významu slov, bere za své socializační poslání školy. Kam se poděje potřebná schopnost sebeprezentace? Pak je nejvyšší čas vrátit dětem školné a ztracený čas dětství.

Kdy si konečně připustíme, že úroveň naší mediální a vůbec veřejné komunikace živoří pod hranicí chudoby? Kde jinde se dá pracovat na jejím zbohatnutí než ve škole? Proč otevíráme možnost hrubě zasahovat do chodu škol rodičům, hnaným úzce pragmatickým zájmem ozdobit potomka formálními znaky vzdělání bez ohledu na jeho obsah? Je pravda, že není třeba si pamatovat přesné datum bitvy na Bílé Hoře, když nám to kdykoli řekne internet, ale kdo dětem dá pocítit a prožít, co je férovost, smysl pro čest a úcta k názoru druhých? Na kterém Facebooku se z lidí stávají osobnosti? Hmoždíř doby drtí rodiny na prášek, vzorce chování se už dávno nepřenášejí z generace na generaci, protože rodiče nemluví s dětmi a děti se smartphonem v ruce nevnímají rodiče.

Vážné pokyvování hlavou nad přetížeností studentů je pokrytecké. Platí totiž, že žádná znalost není zbytečná a že student, který se cítí přetížený, na danou školu nepatří a měl by se jít vyučit třeba cukrářem. Vysoké procento lidí s maturitou v populaci nesvědčí o kvalitě jejich vzdělání, nýbrž o nekvalitě maturitní zkoušky. 

Petr Bílek

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.