V novém čísle se Vidlák věnuje podrobně obskurnímu think-tanku s názvem Evropské hodnoty. Ten platí americká ambasáda, NATO či Evropská unie, ale paradoxem je, že sám vydatně porušuje hodnoty, které hlásá. Kromě propagandy totiž šíří také dezinformace. Šifra má důkaz. Jakub Janda, který účinkoval v pornofilmu pro homosexuály, je známá firma, ale málo se však mluví i tom, že v kontroverzním spolku figurují i známé firmy jako Martin C. Putna, Šimon Pánek z Člověka v tísni nebo Tomáš Halík. Právě u něj přitom existuje důvodné podezření, že tento bojovník proti „fake news“ je fakeový profesor, neboť se honosí akademickými tituly, které mu vůbec neměly být uděleny. Po roce 1989 studoval Tomáš Halík na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kde v roce 1992 získal akademickou, nikoli však doktorskou hodnost licenciáta teologie Th.lic. Právě doktorskou hodnost podle všeho profesor Halík postrádá, z čehož nutně vyplývá, že podle zákona se nemohl legálně stát ani profesorem. A takoví lidé kážou evropské hodnoty… Jak je tohle možné?

Šifra 10/2018 ZDE.

Jak dopadli politici, kteří chtěli nezávislost pro svou zemi a blaho pro lid? Neposlušnost je v dnešním globálním světě vlastnost, která se neodpouští. Přečtěte si příběhy některých zejména latinskoamerických vůdců a pochopíte… Jak probíhají americké převraty v cizích zemích? Jaké jsou jejich scénáře? Co všechno je součástí zamlčované historie? Kolik vlád se Američané pokusili odstranit? Lze nějak čelit síle impéria? Toť další zajímavé téma čísla…

Petr Žantovský v článku Šídlo vrací úder poukazuje na rozšiřující se cenzuru a netušené souvislosti ohledně porušování svobody slova. „Podle OSN a mezinárodních dokumentů není svoboda slova jen to, že si můžete říkat, co chcete, ale máte právo se dozvídat informace ze všech zdrojů a bez ohledu na hranice, a to všemi způsoby, nejen internetem, rádiem a novinami, abyste se mohl svobodně rozhodovat. Dnes se u nás nedodržuje ani jedno, ani druhé. Předložil jsem na semináři všechny ty mezinárodní dokumenty, ke kterým jsme se upsali, že je budeme dodržovat, ale nedodržujeme,“ vysvětluje publicista, mediální analytik a spolupracovník Šifry, který se coby jeden z vystupujících účastnil semináře Svoboda slova a právo občana na pravdu, jenž se konal v Poslanecké sněmovně.

Cenzura tu byla i za opěvované první republiky, i za komunismu, ale nikdy se necenzurovalo tolika rafinovanými způsoby najednou. „Existují tři základní druhy cenzury: 1) předběžná, kterou jsme znali za Rakouska-Uherska a první republiky. Vyšly noviny a v nich byl zabělený nebo začerněný sloupec. Za komunistické normalizace pak byla následná cenzura. Jako šéfredaktor můžete vydat cokoli, ale když někdo potom sezná, že je to nežádoucí, tak dostanete přes palici vy, ne ten autor. Vy pak systémem padajícího lejna vyhodíte toho autora, a už mu nikdo nic neotiskne. No a pak je ještě cenzura ekonomická, kdy se kartely domluvily, že nebudou na určitých webech inzerovat.“