Hned po volbách roku 2021 poskytl Vít Rakušan dva dlouhé rozhovory pro denní tisk, v nichž vyjádřil stanovisko, že hlavním úkolem tehdy nové pětikoalice je tzv. deagrofertizace. Mínil tím především odstranění různých úředníků ze státních orgánů a institucí, kteří tam působili už za vlády Andreje Babiše (a mnozí ještě za té předchozí Sobotkovy). Silovost tehdejších Rakušanových prohlášení na téma Agrofertu byla nápadná. Zjevně mu tato společnost v něčem překážela. V čem, o tom nespekulujme, a není to ani podstatné. Rakušan prostě dal najevo, že vyhlašuje Agrofertu vendetu vedenou jakýmikoli prostředky. Jak dnes už víme, třeba i lhaním.

V září loňského roku ohlásil na svých sociálních sítích, že je odposloucháván. Nejprve odvolal bajku o šifrovaném telefonu jako dětské hračce. Pro změnu tvrdil, že takový telefon používal proto, aby se vyhnul odposlouchávání, z něhož podezíral například Agrofert, a jak sám řekl, též politické konkurenty. Které mohl mít na mysli, se snadno domyslí. Zřejmě ANO, považované stále navzdory realitě za majetek Andreje Babiše, neboť ten, jak si opět lehce dovodíme, je hlavním terčem takových aktivit. Potíž ovšem je, že ten, koho podobné výkřiky poškozují, není Andrej Babiš, po něm stečou jako po teflonu. Obětí je fakticky zase hlavně Agrofert, neboť jeho podnikatelskou prestiž, a tedy i perspektivy, tu ministr flagrantně ohrožuje. Nakonec sám Agrofert to vyjádřil přesně: „Pan Rakušan jako ministr vnitra jistě velmi dobře ví, že odposlouchávání ze strany soukromého subjektu je nezákonné. Pokud měl podezření, které zmiňuje, měl celou věc řešit prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení.“ Mimochodem, sám Rakušan posléze přiznal, že žádné odposlouchávací zařízení nenašli.

Tedy? Ministr naší vlády, nadto ministr vnitra, který odpovídá za vnitřní bezpečnost a do značné míry také zákonný rámec našich životů, byl přistižen při bohapustém lhaní. Přitom ještě před pár měsíci vypouštěl do světa skandalizující výroky typu jeho příspěvku na síti X: „Pozor, odhalení! V době sestavování vlády a přebírání moci od ANO jsme měli obavy z toho, že nás špehuje bezpečnostní divize Agrofertu.“

Normální, tedy slušný člověk by se omluvil, neboť vypouštěl prokazatelné nepravdy, mající sílu viněného očernit a poškodit. To, že Rakušan jako ministr vnitra a místopředseda vlády nechal celou věc dojít k právníkům, kteří sjednali s Agrofertem smír (a následné smazání lživých příspěvků), je trochu málo. Svědčí to jen o velkorysosti Agrofertu, který se zjevně nehodlá na lhajícím ministrovi hojit třeba požadavkem finanční náhrady vzniklé újmy. Nejspíš v Agrofertu vědí, že by patrně snadno dosáhli výhry, ale ta úhrada by šla nikoli z kapes Rakušanových, nýbrž daňových poplatníků. A to by vůči nim nebylo fér. Stačí už to, že musí strpět v čele rezortu takového jedince.

Asi netřeba zdůrazňovat, že každé drobnosti týkající se Agrofertu v negativním světle se média věnují od rána do večera, ale ministra, jenž nemluví pravdu, odbydou suchou zpravodajskou notickou. Proč asi?

Mimochodem, až se tento jedinec, doufejme co nevidět, odporoučí na odkladiště bývalých papalášů, pořád tu zbyde onen Agrofert, zaměstnávající desetitisíce lidí a platící daně v řádech mnoha nul. Hádanka závěrem: který subjekt z těch dvou je pro naše občany užitečnější?