Došlo k pokusu o atentát na tři demokratické ministry vlády - ministra zahraničí Jana Masaryka, prvního náměstka předsedy vlády P. Zenkla a ministra spravedlnosti P. Drtinu. Ministrům byly prostřednictvím jejich úředníků doručeny ,,pekelné stroje", jež pachatel kamufloval jako parfémy. Výbušný mechanismus však jako zázrakem neexplodoval a nezpůsobil žádnou újmu na zdraví.

Aféra, která je též známá jako krčmáňská aféra (podle obce Krčmáň na Olomoucku), vypukla paralelně s tzv. mosteckou aférou. V obou případech šlo o kompromitaci či o politickou likvidaci předních národně socialistických činitelů. Otázkou dosud zůstává, proč měl být odstraněn J. Masaryk, který byl formálně nestranický. Atentát ještě více rozjitřil politicky napjatý podzim v Národní frontě, který byl spojen s bojem o milionářskou dávkou, tzv. zářijovou dohodou a krizí v sociálně demokratické straně.

Vyšetřování se nezávisle na sobě ujaly ministerstvo vnitra vedené komunistou V. Noskem a na straně druhé ministerstvo spravedlnosti, v jehož čele stál P. Drtina. Separátně se do ,,hry" vložil ještě generální tajemník národně socialistické strany V. Krajina, jehož volebním obvodem bylo Olomoucko. Ministerstvo vnitra se snažilo za každou cenu svést vyšetřování na falešnou stopu, velmi brzy vypátralo i ,,skutečného" pachatele, jimž měl být jakýsi Pilař z Vinohrad. Drtina na druhé straně instruoval své spolupracovníky odborového radu svého ministerstva dr. Z. Marjanka a státního zástupce dr. F. Doležela, aby se ujali vyšetřování. Stopy vedly do malé obce Krčmaň na Olomoucko, kde operovali radikální komunisté v čele s poslancem J. Sosnarem a A. Čepičkou. Krajinovou zásluhou bylo zjištěno, že zhotovitelem krabiček obsahující výbušniny je truhlář J. Kopka, který se k tomu později přiznal.

Vyšetřování dále odhalilo, že v krajském sekretariátu KSČ v Olomouci se nachází větší množství zbraní, kulometů a výbušnin. Krajským tajemníkem KSČ zde byl J. Sosnar, který byl skutečným iniciátorem atentátu. Otázkou zůstávalo, jestli o tomto činu vědělo také komunistické vedení KSČ v čele s Gottwaldem a Slánským, nebo zda můžeme hovořit o akci místních radikálů jednajících ,,na vlastní pěst". Druhá verze je pravděpodobnější a mluví pro ni i více důkazů.

Komunisté i po objevení pachatele vehementně popírali svou vinu na přípravě atentátu. Slánský řekl, že národní socialisté si atentáty na sebe připravili sami, aby získali před nadcházejícími volbami důležité politické body a zdiskreditovali v očích veřejnosti KSČ. Vzápětí vypukla vzájemná přestřelka v Rudém právu a Svobodném slově, které byly v té době plné invektiv, obvinění i výhrůžek. Po zveřejnění dostatečně průkazných informací V. Krajinou a P. Drtinou byla situace pro komunisty dále neudržitelná a J. Sosnar musel rezignovat na svůj poslanecký mandát.

Situace se však neuklidnila a měla následnou dohru v lednu 1948. Dne 21. 1. 1948 vystoupil Drtina v parlamentu se souhrnnou zprávou týkající se detailů vyšetřování Krčmáňské kauzy a ministr spravedlnosti zde veřejně obžaloval komunisty z nedemokratických praktik, konstruování denunciačních kampaní proti politickým soupeřům KSČ a stranického zneužívání bezpečnostních složek. Drtinova zpráva vzbudila v parlamentu velký ohlas, zatímco u komunistů znásobila ještě větší nenávist proti ministru spravedlnosti, s nímž již před únorem 1948 připravovali politický proces.

Postavení iniciátorů atentátu před spravedlivý soud však znemožnily únorové události v roce 1948, kde si komunisté postupně vyřídili účty se všemi, kdo se v aféře angažoval proti nim. Již 27. 2. 1948 zatkla StB dr. Doležela, olomouckého národně socialistického tajemníka Kolavu, zatčen byl i tajemník V. Krajiny L .Reiman. Všichni byli obviněni z provokace a spiknutí proti KSČ a následně v politických procesech odsouzeni. Doležela převezla StB do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde byl internován a mučen. S podlomeným zdravím nakonec zemřel v roce 1972. Horší osud potkal dr. Z. Marjanka, ten zemřel v roce 1949 za nevyjasněných okolností v ruzyňské věznici. Pravděpodobnou verzí jeho smrti bylo umučení, možná i otrávení.

Naopak všichni skuteční viníci Krčmaňské aféry byli zbaveni obvinění. Paradoxem osudu je fakt, že strůjce ,,pekelných krabiček" J. Kopka zahynul v roce 1958 za dosud nevysvětlených příčin při autonehodě. Celá kauza předznamenala mocenský nástup KSČ, která v srpnu 1948 ohlásila slovy generálního tajemníka Slánského tzv. podzimní ofenzivu, jež měla bez ohledu na použité prostředky přinést komunistům beze zbytku mocenský monopol. Jeho uchopení o půl roku později během únorové vládní krize se stalo realitou.

Publikováno se souhlasem vydavatele.