O čem je řeč? Prezident Klaus udělil v únoru tohoto roku kontroverzní milost A. Benešové, bývalé ředitelce Metropolitní univerzity, která prokazatelně korumpovala a dopustila se zpronevěry. Důkazy proti ní byly nezvratné. Dostala však pouze podmínku a tu ještě svým ,,oktrojovaným" zásahem (rozuměj milostí) prezident Klaus zrušil. Média spekulovala, že jedním z hlavních a skutečných důvodů udělení milosti byly přátelské vztahy mezi Benešovou a Lívií Klausovou. Klausová se mimochodem v minulosti účastnila významných akcí, které Benešová v rámci jejího působiště pořádala. Že by náhoda?

Tento vpravdě skandální Klausův krok si dovolil kritizovat státní zástupce Marek Bodlák, který vedl žalobu proti Benešové. Bodlák řekl, že udělená milost fakticky znehodnocuje jeho dlouhodobou práci jako zástupce státu ve zmíněném případu, ale i zainteresovaných orgánů činných v trestním řízení. Na tento výrok zareagoval spolek Šalamoun a J. Bok, jenž hbitě adresoval stížnost na Bodláka ministru spravedlnosti J. Pospíšilovi. V petitu se mimo jiné píše: Vyzýváme vás tímto, abyste neprodleně podal kárnou žalobu na státního zástupce OSZ Praha 10 JUDr. Marka Bodláka a abyste jej dočasně zprostil výkonu funkce do rozhodnutí kárného soudu, a to kvůli neomalenému zpochybňování rozhodnutí pana prezidenta o udělení milosti pí. Anně Benešové." Je zajímavé, že tento spolek sám iniciativně v minulosti podával Klausovi návrhy na udělení milostí.

Bodlákovi tak v případě kladného vyřízení stížnosti hrozí i pracovní suspenze. Ptáte - li se, jestli je to vůbec po sametové revoluci v roce 1989 možné, odpovězme, že ano. Právním státem totiž rozhodně nejsme. A pokud ano, tak rozhodně ne spravedlivým.

Spolek Šalamoun, jehož čelnou mediální tváří je kontroverzní J. Bok, vždy argumentoval tím, že se jen zasazuje o nezávislost justice. Proč tedy neintervenoval ve prospěch J. Škárky, který korupci ohlásil a sám byl (byť nepravomocně) odsouzen k tříletému žaláři natvrdo? Na druhé straně netuším, čím by měl Bodlák ohrozit nezávislost justice, když vyjádřil toliko svoje stanovisko k bezprecedentnímu zásahu ,,shora". Benešová byla odsouzena pod tíhou nezvratných důkazů, které Bodlák explicitně popsal u soudního stání. Přesto se bývalá ředitelka dočkala prezidentské milosti, která neměla být udělena.

Udělení milosti se totiž řídí vysoce etickým a mravním hlediskem a prezident ji má udělit jen když jsou krácena zákonem stanovená práva obžalovaného, či pokud si není jist, zda konkrétní soudní proces probíhá v souladu se zákonnými předpisy. Nestranný pozorovatel nechť si udělá úsudek sám. V tomto případě prezident tohoto institutu evidentně zneužil. Ve svém důvodu navíc uvedl zcela lichý argument, že udělil milost proto, aby se Benešová mohla starat o nemocného manžela. Už asi zapomněl dodat, že podmínečné odsouzení jí v tom v žádném případě nemůže bránit. Ale to je jen špička ledovce.

Pokud by spolek Šalamoun v tomto sporu zvítězil, byla by to další citelná rána pro nemocného pacienta, jímž je v tomto případě všemi proklamovaná nezávislost justice a demokracie vůbec.

Publikováno se souhlasem vydavatele.